Festival FOTOSFÉRA 2014!

Festival FOTOSFÉRA 2014

Festival FOTOSFÉRA 2014

Plný nadšení ze dne stráveného ve fascinující společnosti Antonína Kratochvíla, Felixe Lupy a mnoha dalších výtečných fotografů a fotografek, jsem plný očekávání po několika hodinách spánku v sobotu 11. října vyrazil na desátou ranní na první ročník Festivalu FOTOSFÉRA. U vchodu mi slečna dala kroužek na ruku a já bez váhání vstoupil do mého oblíbeného holešovického multikulturního prostoru.

Zahájení, Festival FOTOSFÉRA 2014

V divadelním sále La Fabriky se promítaly fotografie, ve Slévárně se na pódiu dolaďovaly poslední detaily, partneři u stánků byli na příval návštěvníků připraveni, fotografka Eva B. začínala svými mobilními fotografiemi plnit festivalový Instagram a kolem půl jedenácté se na pódiu hlavního sálu objevili Jan Hodač s Ondřejem Neffem, kteří první ročník nového festivalu slavnostně zahájili.

Festival FOTOSFÉRA se ukázal být nejen svátkem české fotografie, ale především českých a slovenských fotografek a fotografů. Jan Hodač společně se svým týmem sestavili program plný osobností ze světa české, slovenské i světové fotografie, jimž jde o tvorbu a vyjadřování se obrazem a v podstatě vůbec neřeší vybavení, čímž přilákal úžasné obecenstvo z řad lidí skutečně nadšených z tvorby fotografií. S každým, koho jsem potkal, jsem si měl o čem povídat a naše konverzace byly zajímavé, neb se vybavení téměř ani nedotkly.

Jindřich Štreit, Festival FOTOSFÉRA 2014

A kromě skvělých konverzací a dechberoucích prezentací v divadelním sále mě nebývale zaujala také prezentace Camera Obscura Zdeňka Bakšteina a Jozefa Pajerského ve Slévárně, tvorba Elizabeth Haust na plátně a z workshopů Úhel pohledu s Pavlem Kozdasem. Pavel učil, radil a vysvětloval, ale zároveň nám dával dostatečný prostor na seberealizaci, takže jsme si workshop všichni náležitě užili a odnesli nemalé množství poznatků i fotografií z okolí budovy Lighthouse, NKÚ a loděnice.

Camera Obscura, Festival FOTOSFÉRA 2014

Organizačně, je pravda, že je na příští rok, co dohánět, ale časový posun nebyl zdaleka tak velký a náročné situace, ve kterých se vedení festivalu několikrát vlivem externích elementů ocitlo, řešili lépe, než bych si představoval. Navíc, protože se jednalo o akci založenou na svobodě a uměleckém živlu, přesný rozvrh mi nechyběl. A jelikož dobří lidé a krásné ženy nejen z foto-modelingové soutěže Czech Beauty, byli, kam jsem se člověk podíval, čas jsem si krátil poutavými diskuzemi o fotografování, prohlížením si skvělých fotografií a poznáváním úžasných a do focení zapálených modelek, fotografů i fotografek.

Vybavení, bylo přítomné, ale zdaleka nebylo hlavní náplní festivalu a já s radostí mohu říct, že FOTOSFÉRA má fotografii, její tvorbu a lidi kolem ní až na prvním místě. Navíc můj oblíbený Antonín v rámci festivalu z rukou autora celé akce, Jana Hodače, převzal ocenění Fotosféra Award 2014. Z mého pohledu to byl první ročník, jak má být. Plný akce, skvělých lidí i úžasné atmosféry. Ještě teď, když si na to vzpomenu, mám velký úsměv na tváři.

Antonín Kratochvíl, Fotosféra Award 2014

Antonín Kratochvíl, Fotosféra Award 2014

A na co určitě nezapomenu, byli stylově oblečení páni v buřinkách v čele s Petrem Stolařem, kteří začali zvonit zvonečky a vyhlašovat, co se kdy a kde bude večer dít. Tehdy jsem však ještě neměl ani tušení, co mě za nedlouho potká.

Po poslední prezentaci v divadelním sále, kde právě skončila Fotojatka, jsem vyrazil směr Slévárna, kde jsem se najednou ocitl v úplně jiném světě. Na strategických místech stály futuristicky oděné hostesky od Arina Couture, po Slévárně se procházeli andělé od Petra Šulce a fotografové se společně s nimi bavili tvorbou fotografií v tomto inspirativním a atmosférickém prostoru. Připadlo mi, jako bych byl ve světě, kde inspirace neubývá a kreativita nezná mezí. Připadalo mi, jako bych se ocitl ve snu.

Kromě stimulujícího prostředí a úžasné atmosféry byl galavečer však zpestřený také o představení historicky první vítězky Czech Beauty (Ivana Macnerová), prezentaci filmu Fotograf o životě Jana Saudka režisérky Ireny Pavláskové v přítomnosti samotného Jana Saudka, dále o promítání ukázek z kalendáře proměny Petra Kurečky s patronkou Chantal Poullain, o půlnoční světelnou show, jíž Alex Dowis a David Reichelt roztleskali La Fabriku a v neposlední řadě také o adopci čínských velemloků. Musím říct, že tak avantgardní a výtečně netradiční tečku jsem za festivalem nečekal. Moc celému vedení Festivalu FOTOSFÉRA a hlavně Honzovi s Janou skládám hold a děkuji. 

Následující rok je bezesporu co zlepšovat, nicméně na první ročník to bylo super a já se už minulou sobotu v noci začal těšit na příště!