Stop výmluvám na fotoaparát aneb Ani dláto nedělá skvělé lžíce hned a samo

Představ si, že ti dám do jedné ruky dláto a do druhé kus dřeva, a třebaže jsi nikdy nic takového nedělal, řeknu ti, že máš dlátem vytvořit 100 dřevěných lžic. Chvíli si prohlížíš, co jsi právě dostal. Uvažuješ, jak dosáhnout svého cíle. A pak se dáš do práce.

Prvních pár plodů tvé snahy stále více připomíná hranatou vařečku a stále je poznat, kde jsi se dlátem dřeva dotýkal a jakým směrem jsi jej opracovával. S přibývajícími úhozy a rytím se však známky tvého nedokonalého ocelového nástroje z díla vytrácí a člověk na právě se formující osmdesáté lžíci pomalu začíná vidět i lásku, péči a zkušenou ruku, které se na jejím vzniku podílely. A na sté už není známky, kde bylo dláto, a z již kvalitního nádherně a hladce opracovaného výrobku je vidět i autorova osobnost.

A něco takového mám na mysli, když lidem radím, aby tvořili JEJICH fotografie a ne pouze takové, jaké jim fotoaparát bez jejich přičinění dokáže vytvořit. Talent, láska k tvorbě, umělcova osobnost a v neposlední řadě dlouholetá zkušenost člověku i s obyčejným přístrojem za pár stovek z bazaru umožní opakovaně tvořit skvělé fotografické umění. Ani dláto nedělá skvělé lžíce bez práce, hned a samo. 😉