Někdy je nejlepším řešením selhat

Asi každý ve své kariéře alespoň jednou za čas naráží na překážky. Některé si vytváří sám a v jiných má prsty jeho okolí. Dobrý fotograf je samozřejmě v rámci své tvorby zvyklý tyto problémy řešit a nejrůznější bariéry překonávat. Někdy je však nejlepším řešením selhat.

Samozřejmě, že tím nemám na mysli se předem vzdát, nebo prodat fotoaparát a pověsit svou vášeň na hřebík. Selháním v tuto chvíli nazývám situaci, kdy, ačkoliv člověk udělá vše dobře, kýženého výsledku prostě nedosáhne. Jako například když jede daleko na sever fotografovat vzácný druh polárního živočicha a za celou cestu jej ani jednou nespatří. Jeho výprava ztroskotá a on má pocit, jako by se už nemohl propadnout níže.

Pohodlí a blahobyt má tendenci otupovat lidskou mysl. A příliš pohodlný jedinec si kolikrát, aniž by si to uvědomoval, zbytečně vymýšlí problémy, které by jinak neexistovaly, čímž si zpomaluje nejen osobní růst, ale i kariérní postup nahoru. Selhání, leč v daný moment není nijak zvlášť příjemné, slouží jako mnohdy potřebný restart. Fotograf má pocit, že začíná od nuly, ale ve skutečnosti jen pokračuje ve své fotografické cestě dál. Nyní však jiz bez uměle vytvořených překážek a problémů. Uvědomuje si, že horší už to asi nebude a že z onoho lokálně-dočasného dna může už jen nahoru. Co si o něm myslí okolí je mu jedno. Své konkurenci už nevěnuje ani jednu myšlenku navíc. A koncentruje se na to, co je podstatné, rušivým elementům se konečně nevěnuje.

Mnohem častěji, než bychom si představovali, cesta k lepším fotografiím vede přes selhání, které nemusí být koncem světa, ale naopak může být momentem, kdy fotograf prozře a stane se skutečným umělcem. Někdy je skutečně nejlepším řešením selhat.