Návod jak fotografovat aneb Nikoho jiného, než sám sebe neposlouchej!

Vzpomínám si, když jsme se před pár lety sešli u přátel na Štěpána. Jejich děti, tehdy ve věku dva a pět, byly čerstvě obdařeny dary za několik desítek tisíc korun. Člověk měl pocit, jako by se po vstupu do jejich pokojíčku ocitl v malém hračkářství plném nových autíček, panenek a her. Když ale přišla řeč na nejoblíbenější dárek, mile mě překvapilo, že největší radost měli děti z dřevěné krabice plné obyčejných kostek resp. kvádrů ze smrkového dřeva o velikosti 10x5x5 centimetrů. Nebyly polepené obrázky, ani nijak nabarvené. Jednalo se o obyčejné dřevo, z něhož se dalo postavit cokoliv. Jeden kvádr bylo létající auto, další představoval bagrovací letadlo a co nám zbylo, jsme využili jako stavební materiál pro garáže, hradby, věže apod. Děti i dospělí, vyhráli jsme si celé odpoledne.

Připomnělo mi to dobu, když jsme vyrůstali bez internetu. Kdy jsme neměli tolik informací a naši kreativitu, i přes své nezpochybnitelné výhody, neotupovala možnost si na všechno stáhnout návod nebo se podívat na video na YouTube. Je vůbec dobře, abychom, fotografové a kreativní lidi, četli návody? Před lety bych asi řekl, že ano, neboť jsme měli jenom několik knih popisující základní fotografické postupy a na mnohé další bylo nutné se zeptat přátel, nebo si domyslet. Fotografové možná mnohem více než dnes rozvíjeli fotku jako umělecké médium, často byli tvůrci nových stylů. V současnosti ale máme téměř na každou naši otázku někde na internetu odpověď.  A když se člověk podívá na Explore hlavních online společenských sítí zaměřených na fotografy, po čase vidí stále se opakující tvorbu.

Krabice obyčejných dřevěných kostek pomáhá rozvíjet nejen dětskou fantazii, zatímco návod ji má většinou tendenci zabíjet.

Možná jediný návod, který bych fotografům doporučil si přečíst, je příručka k ovládání fotoaparátu. I když i s tím opatrně.  Tvorbu má řídit mysl, oko a srdce každého z nás. Ne výrobce fotografického vybavení, nebo nějaký jiný fotograf. Pravděpodobně nebude náhodou, že, když se člověk zeptá zasloužilých umělců, co by, kdyby mohli, s odstupem času sami sobě jako mladým začínajícím umělcům poradili, většina odpovídá: “Nikoho jiného, než sám sebe neposlouchej.”

Pozor na ty, co píší, říkají a přednáší, že pouze "takto" se má fotografovat!