Fotografování a pravidla aneb Jak si nehrát na kopírku a být osobnost

Nauč se pravidla, abys je mohl porušovat. Možná bychom si k součtu fotografů a fotografek, kteří se s touto populární radou ještě nesetkali, vystačili s prsty jedné ruky. A podobně se většina nadšenců do kreslení světlem pravděpodobně setkala i s tvrzením, že předběžná znalost pravidel pro jejich porušení není vůbec nutná a že fotograf znát pravidla pro tvorbu skvělých fotografií vůbec nemusí. Řada kreativních lidí porušuje pravidla, o kterých v životě neslyšeli, tvoří citem a neměří vždy a pouze podle mainstreamového pravítka. Je pro umělce dobře, aby znal fotografická pravidla?

Nemálo z nás si bohužel stále myslí, že vlastní identitu, pohled a osobitý názor objeví napsaný v knize, nebo že jim jej jednoho krásného dne někdo prozradí. Někdy mi přijde, že fotoaparát v rukou takových lidí není kreativním nástrojem, ale poněkud nudným kancelářským vybavením užívaným k tvorbě fotografických kopií.

 Moudrý člověk mi jednou řekl: "Utvářej si vlastní názory. Dobré, špatné, ale hlavně, prosím tě, své."

Fotograf z vlastním názorem je umělec a umělec je osobnost. A takový člověk ví, kdy a proč říct ne. Má vlastní názor. Když zajde do slepé uličky, je ochoten si jej upravit, avšak své stanovisko nemění podle toho, jak vítr zafouká. Studuje, avšak nad svými poznatky přemýšlí. A třebaže o pravidlech vůbec vědět nemusí, jejich znalost jej obohacuje. Osobnost slepě nepřebírá vizi většiny. Pravidla pro ni nejsou překážkou, ale obohacením.

Utvářejte si své vlastní názory, nehrajte si na kopírku, buďte osobnost.