Alva Bernadine - THE BEST FOTO "THING"

alva-bernadine-the-best-foto-thing-banner.jpg

Co dělat, aby se z našich fotoaparátů sypaly skvělé fotografie? Co se zeptat předních světových fotografů a fotografek, co právě z nich udělalo lepší fotografku resp. fotografa? O tom je převážně THE BEST FOTO “THING” projekt s jedinou a vždy stejnou otázkou ”Co je ta nejlepší věc, kterou jste kdy udělal a která z vás udělala lepšího fotografa?” Minule se s námi podělil o svou radu, jak se stát lepším fotografem úžasný LARRY FINK a dnes mám milou příležitost přivítat mezi námi dalšího skvělého fotografa, jehož jméno je Alva Bernadine:

ALVA BERNADINE je profesionální editoriální a komerční fotograf resp. umělec z anglického Londýna, jehož tvorba se objevuje v galeriích jako například Nue Galerie v Paříži, publikacích jako Vogue, Elle, GQ etc. i tištěných knihách (Bernadinism, 2001). Roku 1987 vyhrál Vogue Sotheby’s Cecil Beaton Award a roku 2002 Erotic Photographer of the Year in the UK.

 
© Alva Bernadine - Reflect Upon This

© Alva Bernadine - Reflect Upon This

 

Alva se narodil v Grenadě (Malé Antily), nicméně od svých šesti let žije v Londýně. Fotografování se stalo významnou částí jeho života před více než třiceti lety, když mu bylo 21 let. Alva cítil, že fotografování by mu mohlo jít, a tak ovlivněn lidmi jako René Magritte, Cheyco Leidmann a Guy Bourdin začal tisknout spoušť různých částech centra Londýna a zhruba za rok našel sebe a měl za sebou i první úspěch. Vyhrál Cecil Beaton Award, otevřely se mu dveře ke dlouholeté spolupráci s Condé Nast a započal svou profesionální kariéru.

Umělecká a vzrušující kombinace surrealismu, sexu, umění, tělesného půvabu a erotické fotografie.

Není to pouze erotika, nebo pouze surrealismus. Jedná se o bernadinismus, subkulturu jednoho muže, o anti-portrét a fotografovu výpravu do světa přítomných avšak často schovávaných fantazií.

© Alva Bernadine - The Shoe Fetish

© Alva Bernadine - The Shoe Fetish

Jeho odpověď na naši otázku: ”Co je ta nejlepší věc, kterou jste kdy udělal a která z vás udělala lepšího fotografa?” zní:

Není jedné věci, která by ze mě udělala lepšího fotografa. Můj vývoj přišel ve dvou fázích. První bylo rozhodnutí najít svůj vlastní styl a druhá se objevila, když jsem vzal všechny nalezené elementy a začal je poprvé skládat dohromady.
Když mě fotografování začalo skutečně zajímat, začal jsem číst časopisy o focení a učit se jména mistrů fotografie, kteří se zdáli být povětšinou černobílí street fotografové, brzy jsem si uvědomil, že pravděpodobně existuje jen malá naděje, že by se mi kdy podařilo být tak dobří, jako byli oni. Nejen, že bych soupeřil s nimi, ale také se stovkami tisíc (a dnes určitě miliony) dalších fotografů, kteří šli stejnou cestou. Rozhodl jsem se, že pokud chci vyniknout, musím se vydal méně vyšlapanou cestou a najít svůj vlastní rukopis. A tak jsem začal experimentovat. Prohlížel jsem si tuny fotografií a rozhodl se, co se mi líbilo a co ne a to nakonec ovlivnilo i styl, jaký jsem si zvolil.
Prvně jsem se vydal cestou “impresionisty”. Tvořil jsem dvoj-expozice Londýna a užíval různé druhy Cokin filtrů. Zanedlouho jsem si také začal hrát s emulzí diapozitivního filmu k produkci neo-piktoriálního stylu. Ve stejnou dobu jsem poznal tvorbu umělce jménem René Magritte, která mě přitahovala. Tu zimu jsem začal dělat velkoformátové reklamu připomínající fotografie zátiší, které byly spíše deriváty a navíc nebyly moc dobré. Jakmile však přišlo jaro, začal jsem na papír načrtávat nápady za účelem fotografování zase venku. Našel jsem opuštěnou lokaci, která byla vedle Battersea elektrárny, která se objevila na přebalu slavné Pink Floyd desky “flying pig”. Právě tam jsem se naučil fotografovat svým vlastním stylem a našel svůj rukopis. Začal jsem používat širokoúhlý objektiv, neobvyklé perspektivy, stíny a příběhové prvky.
Večer před focením jsem sedíval se skicářem na posteli a načrtával své nápady. Buď jsem na něco přišel a pak hledat ideální místo v opuštěných budovách pro focení, nebo jsem prvně našel zajímavou lokaci a pak si představoval, co by se tam mohlo sehrát. Byl jsem svým prvním modelem a jedním z mých prvních projektů byla anonymní série “The Fetish” sestávající se z fotografování sebe sama s lodičkou na vysokém podpatku od Jacksona Pollacka. Mohl jsi vidět mé záda, můj stín, nebo od těla oddělenou ruku, ale ne můj obličej. Tím jsem vyhrát Vogue Sotheby’s Cecil Beaton Award.
Za 18 měsíců jsem se od uvažování nad tím, jakým chci být fotografem, dostal ke svému vlastnímu stylu. Rukopis je jako těžení zlata, čím hlouběji jdeš, tím bohatší budeš. Styl, který obdivuješ, je jako obličej milovaného kamaráda; Když jej potkáš, pokaždé jej rád vidíš. Mou radou komukoliv, kdo neví, kam se vydat se svým focením je tvořit takové fotografie, jaké nejvíce obdivujete.

Pro více informací o dnešním fotografovi a více jeho fotografií navštivte: bernadinism.com.

 

photographer-alva-bernadine-english-best-thing.jpg

What should we do to make our cameras to give us great images? What about asking some of the world’s best photographers what they have done that made them better? That’s in a nutshell THE BEST FOTO “THING” project with one and always the same question in it’s core. ”What is the best “thing” you have ever done that made you a better photographer?” Last time the amazing LARRY FINK shared his piece of advice with us and today I am honored to welcome another great photographer among us. His name is Alva Bernadine:

ALVA BERNADINE is a professional editorial and commercial photographer and artist based in London in the UK. His work has appeared in galleries such as Nue Galerie in Paris, publications such as Vogue, Elle, GQ, etc. and in printed books (Bernadinism, 2001). In 1987 he won the Vogue Sotheby’s Cecil Beaton Award and in 2002 was selected as Erotic Photographer of the Year in the UK.

Alva was born in Grenada in the West Indies, however he has lived in London since the age of six years old. Photography became an important part of his life over 30 years ago, when he was 21 years old. Alva felt making photographs was something he could do. Influenced by René Magritte, Cheyco Leidmann, and Guy Bourdin he started taking photographs around London and about a year or so later he found himself and also his first success. Winning the Cecil Beaton Award opened a few doors for him and Alva started working with Condé Nast, and launched his career as a professional photographer.

An artful and exciting mixture of surrealism, sex, glamour, and erotic photography.

It’s not just erotica or just surrealism. It’s bernadinism, a one man subculture. The anti-portrait. A photographer’s exploration of present yet often hidden fantasies.

© Alva Bernadine - Butterfly Shadows

© Alva Bernadine - Butterfly Shadows

His answer to our one question: ”What is the best “thing” you have ever done that made you a better photographer?” is:

No one single thing made me a better photographer, instead my progress came in two phases. The first when I decided I wanted to find a style and the second was when I took the elements I found and started putting them together for the first time.
When I became seriously interested in photography and began reading photography magazines and learning the names of the greats, who it seemed were mostly black and white street photographers, it soon dawned on me that there was probably little hope of me ever being as good as them. Not only would I be competing with them but also the hundreds of thousands (nowadays it must be millions) of other photographers that had followed in their way. I decided if I was to distinguish myself, I had to walk a less trodden path and find my own style. So I began to experiment. I looked at a lot of work and decided what I did and did not like and that went on to influence the style I eventually chose.
I first began as an “impressionist”, photographing the city of London using double exposure and all kinds of Cokin filters. After a little while I also started experimenting with the emulsion of the slide film to produce a neo pictorialist style. At the same time I came across the work of Rene Magritte and was attracted by it. That winter I started taking large format advertising-like studio still-lives that were derivative and not very good. By the spring I started sketching out ideas on paper with the plan of shooting outdoors again. I found a deserted location that was next to Battersea Power Station, a place shown on the famous Pink Floyd “flying pig” album cover and it was there that I really learned to take pictures in what was to become my style. I started using a wide-angle lens, unusual perspectives, shadows and narrative elements.
I would sit with a sketchpad on my bed the evening before the shoot and sketch out ideas. I would come up with an idea and find the ideal part of the deserted buildings where to shoot it or having found an interesting location I would try to imagine what I could enact in it. I was my first model and one of my first projects was shooting an anonymous series of myself with a Jackson Pollack high heel shoe; it was called “The Fetish”. You could see my back, shadow or disembodied hand but my face was never in view. It went on to win the Vogue Sotheby’s Cecil Beaton Award. 
In 18 months I had gone from wondering what kind of photographer to be to having my own style. Style is like mining a seam of gold, the deeper you go the richer you become. A style you admire is also like the face of a well-loved friend; when you come across it you are always glad to see it. My advice to anyone wondering where to take their photography is to take the sort of photographs you most admire.

To learn more about today’s wonderful photographer and to see more of his photographs please visit bernadinism.com.