Racionalizace fotografických výcvaků aneb Nekecej a tvoř!

Víte, jak bylo náročné tuto fotografii pořídit? Víš kolik času, energie a peněz jsem do její tvorby musela investovat? Chápeš, jak to bylo nebezpečné? Přistihli jste se někdy, jak před druhými a někdy i sami před sebou obhajujete své spíše nepovedené fotografie? Mnozí fotografové i fotografky jsou natolik inteligentní, že si dokážou obhájit cokoliv. Na Sibiři by prodali sníh a na Sahaře písek. A někteří po dlouhých letech života v klamu už někdy ani neví, jestli je jejich tvorba skutečně dobrá, nebo jestli se jim o tom sebe sama a ostatní pouze podařilo přesvědčit.

Racionalizací se z obyčejného výcvaku skvělá fotka nestává a ani geniálně pojmenovaný exkrement nepřestává díky svému názvu páchnout.

Dobrá fotka je dobrá bez ohledu na okolnosti jejího vzniku nebo nálepku, jakou na ni nalepíme. To je přece jasné, že? Bohužel ne všem. Alespoň k takovému závěru jsem došel poté, co jsem si prošel tisíce fotek českých i zahraničních převážně amatérských fotografů. Bohužel nemálo z nás si stále myslí, že naše slova jsou silnější, než naše fotografie. Že když si svým rozumem něco obhájí, realita přestane existovat.

Tento článek není pokusem zbytečně mluvit jiným do jejich osobní tvorby. Máte-li z vašich fotografií radost, není v tomto ohledu co řešit. Nicméně fotografové a fotografky, kteří mají tendenci svou práci obhajovat, podle mě úplně spokojení nejsou. A právě k těmto obhájcům dnes hovořím; 

Přijde mi, že kdybychom investovali energii, jakou vynakládáme na obhajobu našich nepovedených snímků, do tvorby našich fotografií, pravděpodobně bychom byli nejen šťastnější, ale časem budou lepší i naše fotografie.

A nedělejte si starosti s dokonalostí. Dokonalé fotografie člověk nedokonalý stejně schopný není, jeho cílem je být přirozený. Fotografujte a tvořte. A když se vám něco nepovede, neplýtvejte energií a přirozeně tvořte dál. Věřím, že tak budete mít větší a hlavně skutečnou radost ze svého života, své tvorby i svého zaměstnání resp. koníčka.