Abstraktní myšlení aneb Jak se posunout za hranice tvorby obyčejných fotek

Mnozí víme, že podobně jako nákup nejdražšího fotoaparátu, ani tvorba technicky bezchybných fotografií, nutně nemusí vést ke vzniku fotografií, kvůli nimž by si galeristé a soukromí sběratelé nechali vrtat kolena. V podstatě kdokoliv si může pořídit expozimetr, přesně nastavit clonu, čas a citlivost na svém středním formátu s digitální stěnou, namířit objektivem na krásnou scénu a vytvořit úžasně průměrnou fotografii, kterou vytvoří deset dalších, co na stejné místo přijde po něm. Co může tedy fotograf udělat, aby se konečně dostal za hranici tvorby obyčejných fotek?

Velká většina rodinných fotek i snímků našich přátel zobrazuje, co viděl fotoaparát, ale už ne, co viděl fotograf. Fotografie přece dokáže zachytit mnohem více, než co vidí objektiv. 

Přestaňte vidět fotografii pouze jako konkrétní umělecké médium.

Nejeden tatínek fotografující svého novorozeného syna vidí miminko, kterým většinou vyplní střed své fotografie, ale už si nevšímá světla, kompozice, juxtapozice a dalších vizuálních i jiných elementů, které by z jeho momentek pomohly vytvořit nezapomenutelné obrazy. Fotografie je pro něj konkrétní médium - záznam toho, co jednoduše viděl, ale už ne toho, co například cítil. Kdyby však byl v dané chvíli schopen abstrahovat od toho, co by viděli všichni, a zaměřit se na to, co je schopen vidět pouze on... To by bylo něco!

Dobrý fotograf je schopen myslet abstraktně a tvořit fotografie, které jsou čitelné, ale zároveň natolik abstraktní, že se do dokáže vcítit nebo se v nich nalézt téměř každý z nás.

Ne náhodou fotografové a umělci, které obdivujeme využívají při své tvorbě abstrakce a to ne nutně ve formě tvorby obrazu, který je natolik odloučen od reality, že v něm každý vidí něco úplně jiného, ale ve formě abstraktního myšlení. Často této techniky využívají komerční fotografové, jejichž tvorba je natolik konkrétní, aby i méně chápaví pochopili o co jde, ale zároveň dostatečně abstraktní, aby se do zobrazené scény byl schopen vžít každý cílový zákazník a uvědomil si, že právě bez toho či onoho nemůže být.

Byl bych však nerad, kdybyste techniku abstrakce pochopili pouze jako manipulaci. Její podstatou není prodávat lidem věci, které kolikrát ani nepotřebují, ale tvořit fotografie, kterou jsou něčím víc, než zobrazením reality. Například řada úspěšných street fotografů, kteří by nemohli být od komerční fotografie dál, i kdyby chtěli, myslí abstraktně. A místo aby se zaměřovali na tvorbu pasových fotografií, pozorují život, cítí rytmus ulice, vnímají člověka jako součást něčeho většího a z ulice si většinou odnáší fotografie, které říkají více než; Hele, to je Tomáš...

Myslete abstraktně a posuňte se za hranice všedně nudné fotografie!