INTERVIEW: fotograf Chris Suspect - “Nezajímá mě fotografování vize někoho jiného.”

© Chris Suspect | New Hampshire Avenue and R Street, Washington, D.C.

© Chris Suspect | New Hampshire Avenue and R Street, Washington, D.C.

Přeji vám krásný den a vítám vás u nového pondělního interview s fotografem, který naše oblíbené umělecké médium objevil teprve před 9lety, avšak jeho fotografie již visely na zdi vedle mistrů, jako je T. Hoepker a mnoho dalších. Dnes s ním převážně o street fotografii…

chris-suspect.jpg

CHRIS SUSPECT se profesionálně specializuje na tvorbu videa, živých přenosů, audio produkce atp. pro využití v nových médiích. Fotografování je jeho vášeň, ne zaměstnání, nicméně jeho tvorba se mezinárodně objevuje v tištěných i online publikacích, na výstavách v galeriích i vysoce postavených akcích. Jeho domovem je Washington D.C.

Pojďme hned zpočátku do hloubky; Proč fotografuješ?

Rád dokumentuji věci, které se mi líbí, které mě zajímají nebo kterým nerozumím. Rád vytvářím mýty s pomocí reality, hraji si s perspektivami (vizuálně i podprahově) a ad zvýrazňuji absurditu. Fotografování je zábava a člověk navíc může být kreativní.

Kdo, nebo co tě inspirovalo k tomu, abys poprvé vzal do ruky fotoaparát?

Fotografování mě vůbec nezajímalo. Před 9lety se mi ale narodil syn Strummer a my doma neměli fotoaparát. Jeden jsem tedy došel koupit - pro rodinné účely. Poté, co jsem si s foťákem hrál a naučil se ovládat všechny jeho funkce, začal jsem experimentovat s jeho nastavením, bleskem etc. Tehdy jsem zažíval kreativní oddech. Než se mi narodil syn, hrál jsem s kapelou na různých šňůrách, pak se ale můj lifestyle poněkud uklidnil. Navíc jsem si nedlouho poté při skateboardingu zlomil zápěstí a měsíce jsem se k hraní nedostal. A chyběla mi možnost se vyjadřovat. S naším prvním foťákem jsem ale znovu ožil a dnes mě to baví víc než cokoliv jiného. Fotografování je osvobozující. Je to jedincova štace. Jediný, kdo tě může brzdit, jsi ty sám.

© Chris Suspect | Family at the Pool, Mt. Rainier, Maryland

© Chris Suspect | Family at the Pool, Mt. Rainier, Maryland

Proč jsi si vybral zrovna street fotografii?

Street photography je něco, co dělám aby mi lépe utíkal čas a také abych vypadl z domu. Je to jednoduché, čímž mám na mysli, že je snadné jít fotit na ulici. Jinak je to pravděpodobně ten nejtěžší fotografický žánr, když jsou tvým cílem smysluplné fotografie, neboť na ulici je to vždycky o náhodě. A jakmile se do toho vážně dostaneš, rychle zjistíš, že mnoho z toho, o co se snažíš, už někdo před tebou udělal. A pak se dostaneš do bodu v čase, kdy se sám sebe musíš zeptat; Co nového, zajímavého nebo jiného můžu do tohoto žánru přidat? A právě tam se nachází ta pravá výzva.

Je street fotka tvou jedinou fotografickou specializací?

Ne, street photography není jediným žánrem, kterým se zabývám. Zvláště mě baví fotit punkové a hardcore kapely. Minulý rok jsem publikoval knihu, Suspect Device, která mi otevřela mnoho dveří. Postavil jsem se k tomu, ale jako k projektu. Chtěl jsem vytvořit živé náhledy založené na vzpomínkách na to, jaké to bylo chodit na koncerty punkových a hardcore kapel ve Washingtonu D.C. v 80. letech s využitím kapel současnosti. Fotografie z této knihy byly vystaveny minulý rok v Leica Galerii na Photokina v německém Kolíně a letos v březnu mě čeká sólová výstava v Leica Gallery ve Washingtonu D.C. A kromě toho pracuji i na dalších projektech. Některé jsou dokumentární, jiné bláznivé a některé podivné krajiny atp. Foťák mám stále s sebou.

© Chris Suspect | Copstabber at the Rock & Roll Hotel, Washington, D.C. from the book Suspect Device

© Chris Suspect | Copstabber at the Rock & Roll Hotel, Washington, D.C. from the book Suspect Device

Když fotografuješ, jsi spíše aktivním, nebo se raději snažíš splynout s davem a být co nejvíce neviditelný?

Na ulici preferuji, když si mě nikdo nevšimne, ale zároveň se nesnažím zakrývat, co dělám. Vím, že nejsem neviditelný. Přesto jsem ale rád, když nemusím s lidmi, které fotím, mluvit, neboť rád zůstávám soustředěný na to, co dělám. Pokud však někdo něco řekne, rovnou mu odpovím s komplimentem a když se zeptá, vysvětlím, přesně proč jsem jej nebo ji vyfotografoval. Vždycky jsem milý a chovám se jako gentleman. Je to vážně to nejlepší, co můžeš udělat.

A co při dokumentární tvorbě?

Při dokumentaristice to záleží na situaci. Samozřejmě chceš být jak moucha na zdi, ale někdy se musíš zapojit do toho, co se děje, když chceš danou situaci vážně zachytit. A tím mám na mysli; Poznej lidi, které fotografuješ, aby ses mohl stát jedním z nich. Pak se tvůj fotoaparát stane jen dodatečnou věcí a ty se dostaneš do situací, kde by většina lidí tvůj fotoaparát nechtěla.

© Chris Suspect | Community Church of Washington, D.C.

© Chris Suspect | Community Church of Washington, D.C.

Podle čeho si vybíráš scény a subjekty, které bys chtěl fotografovat?

Všímám si svého okolí. Jak řekl francouzský chemik a mikrobiolog Louis Pasteur: “Štěstí přeje připraveným.” A třebaže některým může připadat citování vědce jako nemístné, jeho moudrost je aplikovatelná na většinu kreativních činností. Jinými slovy; Skvělé fotografie se nerodí z ničeho, ale jsou produktem připravenosti, let sebevzdělávání, odhodlanosti a laskavosti k tvému řemeslu. A pak, jakmile se příležitost objeví, instinktivně víš, co potřebuješ udělat, abys tu fotku získal. Samozřejmě, že to neznamená, že ji získáš, ale zasvěceně se o to pokusíš. Jak si tedy vybírám scény a subjekty? Nechávám je, aby si mě vybraly.

© Chris Suspect | Denver, Colorado

© Chris Suspect | Denver, Colorado

Měl jsi někdy s někým při jejich fotografování problém?

Zřídka. Někdy narazíš na blázna, nebo pitomce, kteří mají špatný den a hledají si záminku k potyčce, ale v 99,9% případů je můžeš odzbrojit upřímností a omluvou. Ať už budeš v jakékoliv situaci, hlavně sám nepřilévej olej do ohně.

© Chris Suspect | U Street, Northwest, Washington, D.C.

© Chris Suspect | U Street, Northwest, Washington, D.C.

Vyděláváš si street fotografií?

Se street fotografováním vůbec. A vlastně se snažím vyhýbat jakékoliv obchodní stránce spojené s fotografováním. Primárně fotím sám pro sebe a odmítám mnohé nabídky na focení, které dostávám. Mám dobrou práci a fotografování chci, aby pro mě bylo zábavou a nadšením. Nezajímá mě fotografování vize někoho jiného. Mám svou vlastní a honění se fotografováním za penězi by mi překáželo v její exekuci.

Jakou nejnáročnější překážku jsi musel překonat, abys začal tvořit dobré fotografie?

Má vlastní naivita. Když jsem začínal, neměl jsem nejmenší tušení, co to byla “dobrá” fotografie. Vizuálně jsem byl analfabetem. Například: v jedné skupině na Flickru jsem si přečetl, že se někomu líbí tvorba fotografů jako Gary Winogrand nebo Lee Friedlander a když jsem se pak podíval na jejich tvorbu, nechápal jsem, jak si někdo mohl myslet, že jsou skvělí. Pouze až poté, co jsem více do hloubky začal studovat tvorbu těchto mistrů, začal jsem chápat víc. Nyní čtu neustále knihy o fotografování a kupuji mnoho fotoknih různých umělců z různých žánrů.

A tak jednoduše tím, že se člověk vzdělá v oboru historie fotografie, začne tvořit informovaná rozhodnutí o svých vlastních fotografiích.

© Chris Suspect | Miami Beach, Florida

© Chris Suspect | Miami Beach, Florida

Co považuješ za nejdůležitější aspekt dobré street fotografie?

Originalitu, nicméně se mi líbí i dobré fotografie, které jsou odkazem, jenž prohlubuje fotografickou konverzaci, nebo jsou fotografickou slovní hříčkou. Je skutečně náročné říct, co dělá dobrou street fotografii, pokud ji nemáš před sebou. Je to rovnice s příliš mnoha neznámými. Někdy tě dobrý a jednoduchý street portrét může posadit na zadek a jindy fotografie tak komplexní, jako tvorba Alexe Webba, může být skutečně hlubokomyslná a intelektuálně stimulující. Je to těžká otázka, na kterou si myslím, že není jedna odpověď.

Jako fotograf, co bys označil za svou nejvíce hodnotnou zkušenost?

Doufám, že to je pouze první z mnoha, ale když mě a mé fotografie pozvala Leica do Německa na jejich výstavu na veletrhu Photokina, to byl fotografův sen. Když máš své fotografie vystavené na největší fotografické události na stejných zdích, jako mistři jako byl Rene Burri, Thomas Hoepker, Jim Marshall a další… to bylo neuvěřitelné. A také se mi v Německu podařilo poznat mnoho skvělých lidí a s mnohými z nich si vytvořit silná a snad trvalá přátelství. Víc jsem si snad nemohl přát.

© Chris Suspect | Lummus Park, Florida

© Chris Suspect | Lummus Park, Florida

A má poslední otázka je o tvé knize. Mohl bys mi prosím o ní říct víc?

Mou první knihu Suspect Device čeká vydání v druhé edici v nakladatelství Empty Stretch a její předprodej by měl začít každou minutu. A všichni, kterým se líbí “in your face” rock and roll fotografie, by si ji měli pořídit.

Děkuji za skvělé interview, Chris.

Díky, Michale. Vážím si tvých otázek a tvého zájmu o mou tvorbu.

 

Zaujala vás tvorba a slova dnešního fotografa? Více najdete na: suspectdevice.net suspect.culturalspot.org

© Copyright Chris Suspect 2015 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.

 

street-photography-chris-suspect-interview.jpg

CHRIS SUSPECT is a professional new media content creator specializing in video production, live streaming, audio production, etc. Photography is his passion, not a career. His work has been published in print and online, and internationally exhibited in galleries and high profile events. He is based in Washington D.C.

Let’s start with a deeper question; Why do you take photographs?

I like to document things I like, things I am interested in or sometimes don’t understand. I like to create myths from reality, play with perspectives (visually and subliminally), and highlight absurdity. Taking photos is fun and you can be creative with it.

Who or what inspired you to pick up a camera?

I had no interest in photography until about 9 years ago after my son Strummer was born. We didn’t have a camera and so I got one for the family to use. After playing around with it and learning its functions I began to experiment with settings, flash, etc. At that time I was in a creative lull. I used to play music in a band and we’d tour a lot. When my son was born that lifestyle quieted down and then I broke my wrist skateboarding and couldn’t play music for months. I was without a path to express myself. That first camera got me going again and I enjoy it now more than anything. Photography is liberating. It’s a one man gig. The only person that can hold you back is yourself.

Why did you choose street photography?

Street photography is something I do to pass the time and get out of the house. It’s easy and by easy I mean easy to go do. It is probably the hardest photography to attempt if you want good, meaningful images as it is always a crap shoot out on the streets and once you get in to it, you realize a lot of what you’re doing has already been done before. You get to a point where you have to ask yourself what can I bring to the genre that is new, interesting or different, and that’s where the real challenge lies.

Is that your only specialization within photography?

Street photography isn’t the only thing I do. I am particularly fond of shooting punk and hardcore bands. I published a book last year called Suspect Device that has really opened up a lot of doors for me. I approached it as a project though. I wanted to produce vivid glimpses from recollected memories of what it was like seeing punk and hardcore bands in the 80’s in Washington, D.C., using current bands from today. Images from this book were featured in the Leica Galerie at Photokina in Koln last year and I have an upcoming one man show at the Leica Gallery in Washington, D.C. this March.

I am also working on multiple projects, some documentary, some silly, some quirky landscapes, etc. I am always with a camera.

When you are taking photographs, are you an active participant, or are you trying to blend in and be as invisible as possible?

On the street I prefer to remain unnoticed but I never try to conceal what I am doing, I know I am not invisible. With that said I do prefer not to talk with the people I shoot as I like to stay focused on what I am doing. However if someone says something I respond directly, usually with a compliment and tell them exactly why I took the picture if they ask. I am always nice and act like a gentleman. Honesty is the best policy.

And what about when you’re working on a documentary project?

With documentary stuff, it really depends. You want to be a fly on the wall, but sometimes you really need to get involved with what’s going on if you want to capture the situation. And by this I mean; Get to know the people you are shooting so you can become one of them and then the camera becomes an afterthought. It’s at this point you can get your best work done and get into situations that a camera wouldn’t normally be accepted in.

How do you choose your scenes and subjects you’d like to photograph?

I am just attentive to my surroundings. As the French chemist and microbiologist Louis Pasteur once said “chance favors the prepared mind.” It may seem out of place that I quote a scientist here, but his wisdom holds true for almost any creative pursuit. In other words, great pictures don’t just happen out of nowhere, they are products of preparation, years of self-­education, devotion and attentiveness to the craft. So when an opportunity presents itself, you instinctively know what you need to do to get that image. It doesn’t mean you are going to get it, but you will be making an informed attempt.

So how do I choose a scene or subject? I usually let them choose me.

Have you ever had any problems while shooting people?

Rarely. Sometimes you get a crazy person or an asshole who’s had a bad day and is looking for an excuse to start something. 99.9% of the times this can be defused with being honest and saying sorry. Whatever you do, don’t escalate the situation yourself. Just move on.

Are you making any money with your street photography?

Not at all with street photography. In fact I try to avoid that side of the photography business for all the kinds of photography I do. I primarily shoot for myself and I pass up a lot of jobs I get offered. I have a decent day job and I want to keep photography fun and exciting. I am not interested in shooting for someone else’s vision. I have my own and chasing money using photography gets in the way of that.

What was the most difficult obstacle you had to overcome to make a good photograph?

My own naivete. When I started I didn’t actually know what a “good” photograph was. I was visually illiterate. I would read what people would post on some Flickr group about someone like Gary Winogrand or Lee Friedlander and then I would look at their work and not get why people thought they were great. It was only after exploring these masters’ works more in depth did I begin to understand more. Now I read books about photography nonstop and buy a lot of photo books by different artists across many genres.

So basically, by educating yourself about the history of photography you begin to make more informed choices about the images you make.

In your opinion, what's the most important aspect of a good street photograph?

Originality, but I do enjoy a good reference photograph that furthers a photographic conversation or a photographic pun. It’s really hard to say what aspects make a good street photograph until you actually see the photograph. There are too many factors to consider. Sometimes a good simple street portrait can knock your socks off, other times images as complex as an Alex Webb work can really be deep and intellectually stimulating. Tough question, for which I think there is no real answer.

What was the most rewarding experience you've had as a photographer?

Hopefully it’s the first of many, but being brought over to Koln, Germany by Leica for the Photokina exhibit was a photographer’s dream. Having your own work featured at the world’s largest photography event equally on the same walls as masters like the late Rene Burri, Thomas Hoepker, Jim Marshall and more was unbelievable. I also got to meet a lot of great folks in Germany and have hopefully developed some strong, enduring friendships with many of them. You couldn’t have asked for a better time.

My last question is about your book. Could you please tell me more about it?

My first book Suspect Device is being republished in a second edition by Empty Stretch and should be available for pre-sale any minute. So if you like what I said and you like “in­ your­ face” rock and roll photography you should get a copy.

Thank you very much for a great interview, Chris. It’s been a pleasure.

Thank you Michal. I appreciate the questions and your interest in my work.

 

For more information about Chris and his amazing photographs please visit: suspectdevice.net and  suspect.culturalspot.org

© Copyright Chris Suspect 2015. All Rights Reserved for all photographs featured in this post.