Fotografie většinou není dobrá jenom proto, že byla pořízena z lásky

Kamarád nedávno začal fotografovat. Protože rád cestuje, rozhodl se pořídit si fotoaparát, aby mohl své zážitky snadněji sdílet s ostatními. Své fotografie mi čas od času posílá a já, kdykoliv mohu, mu k jeho tvorbě píšu něco více, než jen; Dík, hezká fotka. Od té doby, co mi ale poslal svou první fotografii, má tendenci se mi za své fotografie omlouvat a obhajovat proč jeho fotografie "nejsou tak dobré" a to, aniž bych mu kdy řekl cokoliv špatného. Možná si to ani neuvědomuje a vlastně ani mě to zpočátku nepřišlo divné. Poslední dobou mě to však čím dál častěji bije do očí.

Vím, že to není nic moc, ale je to pro mě srdcová záležitost.

Málokdo je takový dobrák, jako je on, a já si dobře uvědomuji si, že se jenom tak nevymlouvá a že to myslí upřímně. Navíc jsem moc rád, že fotografuje srdcem. Nicméně když člověk tvoří pouze láskou a nedává prostor vývoji resp. rozvoji svému uměleckému citu, jeho schopnost tvořit skvělé fotografie je silně omezená. Když se nad tím zamyslíme, jenom proto, že je něco z lásky, to ještě nemusí být dobré resp. vést k dobrému výsledku.

K lásce je třeba zdravý rozum a dobro je třeba dělat dobře, aby skutečně dobré bylo.

Jinými slovy; Jenom myslet věci dobře nestačí, je třeba je i dobře dělat. Neomezujte se tedy argumentem typu; Protože to bylo z lásky, nemůže mi na to nikdo nic říct. Pilujte i techniku. Láska je dobrý základ, ale minimálně ve fotografování se nejedná o jedinou a pravděpodobně ani konečnou stanici na cestě za skvělými fotografiemi.