Bez fotografování není tvorby a bez tvorby není fotografie

Když dnes někdo zmíní jména jako Koudelka, Pellegrin, Leibovitz, Testino, Karsh a jim podobné, nejeden z nás si představí jejich skvělé fotografie. Mnozí si dokonce přejeme, abychom jednou fotografovali alespoň tak, jako fotili a fotí oni. Přitom ale většinu svého času trávíme u našich počítačů, tabletů, televizí a nejrůznějších knih a místo, abychom fotografovali a snažili se o naší skvělou tvorbu, neustále na "sobě pracujeme".

Samozřejmě netvrdím, že bychom se neměli vzdělávat, nicméně když si představím, že by výše zmínění umělci na sobě pouze "pracovali" a většinu svého volného času trávili studiem na internetu, pravděpodobně bychom jejich tvorbu nikdy neviděli - protože by neexistovala.

Sám vím, jak kolikrát není snadné se od tak skvělých zdrojů odtrhnout, nicméně když se člověk dívá pouze kolem sebe, třebaže má úžasnou představu o svém okolí, při pohledu do zrcadla, nemá tušení, s kým má tu čest. A to je pro umělce docela zásadní problém. 

Prvně tvoř. Potom konzumuj. Více ale tvoř a skutečně žij, ať poznáš, kdo jsi, víš, co chceš a najdeš cestu, jak toho dosáhnout. Dobrý fotograf občas studuje, primárně však fotografuje.

Žít v článcích, knihách a dokumentech, žít za sklem v bezpečné vzdálenosti od potenciálního nebezpečí, selhání a chyb je jak žít ve sterilní laboratoři, jejíž produktem je většinou jen teorie. Teorie, která ty, co prahnou po skutečnosti, má tendenci snadno a rychle omrzet. Převážně tvorbou fotograf utváří svůj rukopis. Chcete-li tvořit, opusťte svou věž ze slonoviny a pojďte s námi fotografovat. Vždyť bez fotografování není fotografie... a možná ani fotografa.