Když dojdou slova, myšlenky, nápady...

Co děláte, když vám dojdou slova, myšlenky, nápady…? Co děláte, když se dlouze díváte na svůj fotoaparát a najednou nevidíte fotografie, ale jen černou ergonomicky tvarovanou krabici, nebo bílý list papíru, který nejste schopni kloudným slovem zaplnit? Určitě jste se v podobné situaci ocitli, možná se v ní ocitáte každé dva měsíce, nebo jen jednou za půl roku. Ale možná se vám chvíli, kdy vidíte vše a přitom vůbec nic, daří spolehlivě vyhýbat.

Osobně se v takových situacích, které většinou trvají jen chvíli, ocitám častěji, než bych si přál. Což znamená minimálně jednou týdně. Možná je to počtem projektů, na nichž ve stejnou dobu pracuji, možná je to něčím jiným. Naštěstí mi ale dneska už stačí jen několik minut a mé duté chvíle jsou najednou pryč. Vždycky tomu tak ale nebylo. Kolik situací jsem zažil, kdy se deadline nezadržitelně blížila a já trávil dny, noci a někdy týdny bezúspěšným přemýšlením a uvažováním a přemýšlením, aniž by se mi cokoliv dobrého v hlavě objevilo. Jediné, co rostlo, byla nervozita. To vám ale jistě nemusím dlouze popisovat. Nakonec mi však v hlavě svitlo...

Nejhorší, co člověk ve chvílích, kdy má hlavu dutou, může dělat, je přemýšlet.

A proto nejlepší je začít něco dělat. Popadněte fotoaparát, pero, štětec, tužku, klávesnici, … a něco s nimi dělejte - zpočátku je úplně jedno co. Hlavně aby člověk nepřemýšlel, ale fotografoval, psal, maloval, čmáral - tvořil, dělal. Mysl se pak sama uvolní, inspirace dostaví a kreativita, dobré nápady a kvalitní tvorba je rázem zpět. Jak když najdeme své oblíbené boty.

Navíc, když začínáme na dně, poté, co nás omrzí sedět na zadku, nebo chodit stále dokola (ať v mysli, nebo doslova), nakonec nám nezbývá než jít nahoru. Zbytečně nepřemýšlet a nestát, ale dělat. Až za pochodu je čas hledat ten správný směr. Alespoň tak to většinou funguje u mě. Jak to máte vy?