Fotografování, vyvažování expozimentru a čas

Jedinečný moment, zlomek vteřiny, který se odehraje jen jednou v historii naší existence. Chvíle, která se nikdy nebude opakovat. Ať hovoříme o prvním setkání s ženou, po jejímž boku nakonec strávíme celý život, o prvním úsměvu novorozeného syna, nebo o jakémkoliv jiném momentu, na který nebudeme chtít zapomenout, když máme fotoaparát fotografujeme. A když jej nemáme, přejeme si, abychom jej měli. 

Fotografie jako jedno z mála uměleckých médií dokáže zastavit čas a jakoukoliv chvíli na věky a precizně zaznamenat. To víme pravděpodobně všichni. Přitom při nastavování našich fotoaparátů necháváme volbu doby uzávěrky - čas - na automatickém programu našeho fotoaparátu, a když už jej manuálně nastavujeme, na dobu uzávěrky přichází řeč až poté, co jsme zvolili naší clonu.

Nastavování našich světlocitlivých přístrojů však není nutné omezovat pouze pro potřeby vyvážené expozice. Některé situace si žádají času více, jiné méně. Můj oblíbený Hiroshi Sugimoto by nám mohl přednášet o tom, jak jsou někdy nutné hodiny, že vše nemusí být vždy ostré a že foto není pouze o vyváženém expozimetru.

Nezapomínejme do fotografie kreativně zahrnovat i čas.