LONG LIVE FILM a nestavme svou fotografickou existenci na něm

O tvorbě fotografií na film jsme minimálně v posledních pěti letech díky internetu, vracející se oblíbenosti tohoto analogového média a možná také kvůli strachu z jeho vymizení pravděpodobně napsali víc, než magazíny publikovaly v průběhu celé fotografické historie. A my dále píšeme, fotíme, točíme… a užíváme si nabývání nových znalostí i používání stále funkčních přístrojů našich dědečků…

Rok mě téměř 47minutový film indie photo labu obcházel, než jsem na něj za vlahého letního večera o víkendu náhodou narazil. A skutečně jsem se těšil, až se na něj podívám.

Přátelé, oslavu filmu jsem čekal, ale neměl jsem ani tušení, kolik fotografů stále staví svou existenci na způsobu, jakým zaznamenávají svět.

Musím se přiznat, že po shlédnutí celého díla mi z toho bylo trochu smutno - i přesto, že úsek s fotografy Brothers Wright a ten s fotografem jménem Ryan Muirhead to málem převážily. Jejich argumenty o tom, jak si fotograf s různými přístroji jinak všímá kompozice, jak ztrácí kontakt s fotografovanými subjekty i komentáře o přehnané touze sdílet vše, co vidíme a děláme, jistě stojí za pozornost.

Nakonec bych vám shlédnutí LONG LIVE FILM rád doporučil, tedy pokud jste tak ještě neudělali, a nezapomínejme, že fotografa nedělá film, ani čip, ale jeho umělecká vize.

Občas je dobré vidět naše problémy u druhých, abychom si je konečně uvědomili. :)