Koho smíme považovat za fotografa a co jsou a co už nejsou fotografie?

fotografovani-definice-omezeni-fotografie-fotograf-foto-odcloneno.png

Nálepkami a definicemi máme tendenci se omezovat od nepaměti. On není správný fotograf, protože nepolévá svá skla kolodiem. Skutečný fotograf nefotí na Eastmanovu ruličku filmu. Ona není opravdovou fotografou, protože její foťák má v sobě digitální čip. Támhle ti také nejsou fotografy, protože on fotografuje Polaroidem a ona dokonce mobilním telefonem; to přece nejsou žádné dobré a fotografů hodné fotoaparáty. A jak vůbec může být fotografem ten, co foťák ani nepoužívá?

Minulý víkend na symposiu Bearing Witness o současném stavu a vývoji fotografie v SFMoMA hovořil mimo jiných i Doug Rickard, který dnes asi nejvíce polarizuje fotografickou společnost. On totiž sedí dlouhé hodiny u svého počítače, prohlíží si Google Street View a jakmile zahlédne něco, co ho zaujalo, udělá screenshot resp. a v jeho očích si to vyfotografuje. Samozřejmě, že se považuje za fotografa. Považujete jej za něj i vy?

Třebaže máme tendenci naše definice tesat do kamene, ony se neustále vyvíjí a mění. A koho dnes považujeme za fotografa a čemu jsme zvyklí říkat fotoaparát bude stejně dříve, nebo později, zase jinak... Podstata fotografování a fotografie - komunikovat s lidmi obrazem, však věřím, že nám vždy zůstane.

Neomezujme se tedy nálepkami jako fotograf a fotografka, fotoaparát a fotografie. Nestavme se zbytečně do role soudců a soudkyň. Pojďme raději fotografovat; bavit se z druhými obrazem. Tvořme, jak se právě nám zachce a nečekejme, až nám to ostatní dovolí.

Většinou ti, co nečekají na souhlas společnosti s jejich tvorbou, končí ve sbírkách i na stěnách galerií a muzeí.