Ozier Muhammad - THE BEST FOTO "THING"

ozier-muhammad-fotograf-fotozurnalista.jpg

”Co je ta nejlepší věc, kterou jste kdy udělal a která z vás udělala lepšího fotografa?” je otázka, která se nalézá v jádru THE BEST FOTO "THING” projektu, díky níž jsem měl a stále mám příležitost představovat vám úžasné fotografy a fotografky a hlavně dělit se s vámi o jejich odpovědi a rady, jak se stát lepším fotografem. Minulý týden tu byl GREG MARINOVICH a dnes jsem poctěn, že mohu přivítat dalšího skvělého fotografa. Jeho jméno je Ozier Muhammad:

OZIER MUHAMMAD je americký fotožurnalista z New York City, který již 22 let fotografuje pro The New York Times, roku 1985 se dělil o Pulitzerovu cenu v kategorii mezinárodního zpravodajství s Dennisem Bellem a Joshem Friedmanem pro jejich reportáže stavu hladových v Africe s názvem “Africa, The Desperate Continent.”

Narodil se a vyrostl v illinoiském městě Chicago roku 1950, roku 1972 obdržel bakalářský titul v oboru fotografie na Columbia College Chicago a od počátku 70. let minulého století se živí jako profesionální fotograf.

Ozier Muhammad započal svou kariéru fotografováním pro Ebony magazine, mezi lety 1978 a 1980 fotil pro The Charlotte Observer, poté pracoval pro noviny New York Newsday, pro které 12 let dokumentoval svět blízký i vzdálený jeho domovu a roku 1992 se připojil k zaměstnancům The New York Times.

Ozier Muhammad, vnuk zakladatele a vůdce Islámského národu jménem Elijah Muhammad, je známý hlavně pro jeho tvorbu v Africe, ale také ikonické fotografie amerického prezidenta Baracka Obamy, následky zemětřesení na Haiti a hurikánu Katrina v New Orleans a NATO protestu v Chicagu.

Roku 1984 vyhrál George Polk Award v kategorii zpravodajská fotografie, roku 1985 Pulitzerovu cenu, od roku 1986 do 1987 sloužil jako Knight Journalism Fellow na Stanford University, roku 1998 obdržel Lifetime Achievement Award na Columbia College Chicago a roku 2007 sloužil jako Peter Jennings Fellow National Constitution centra ve Philadelphii.

Jeho fotografie byly prezentovány v knize, multimediálním projektu a výstavě “1990 Songs of My People” zachycující afroamerický život očima afroamerických fotografů a objevily se i v knize One Hundred Jobs: A Panorama of Work in the American City autora jménem Ron Howell. A Ozierovy články byly publikovány na LENS blogu novin The New York Times.

A jeho odpověď na naši otázku: ”Co je ta nejlepší věc, kterou jste kdy udělal a která z vás udělala lepšího fotografa?” zní:

Za ta léta jsem se naučil, že musím vždy počítat s tím, že skvělá fotografie se přede mnou může objevit v jakýkoliv okamžik a hlavně, když by to člověk nejméně čekal.
Například: Bylo pozdní léto roku 1987, lehce pršelo a já se bez svého fotoaparátu vracel po obědě zpátky do práce. Jakmile jsem se přiblížil ke kancelářské budově, kde jsem pracoval (nedaleko budovy OSN), přijela dlouhá černá limuzína. Vystoupili z ní čtyři běloši v černých oblecích, bílých košilích, černých kravatách, slunečních brýlích v ruce s černým deštníkem. Řidič, poté, co vystoupil, obešel limuzínu, otevřel zadní dveře a přímo naproti mě z limuzíny začal vystupovat starší pohledný asijský muž sportovní postavy se stříbrnými vlasy, brýlemi se stříbrnými obroučkami, ve stříbrném obleku, se stříbrnou kravatou a bílou košilí, zatímco jej všichni 4 muži s roztaženými deštníky chránili před deštěm. Připadalo mi to jako dlouhá doba, než se tento šarmantní muž narovnal a postavil. Pokud si dobře pamatuji, byl hodně vysoký a možná proto se mi zdálo, že mu trvalo dlouho, než narovnal své tělo a vzpřímeně postavil se a ne proto, že by byl slabý nebo tak něco, protože potom energicky vešel do té samé budovy, kde jsem pracoval.
Jakmile vstoupil dovnitř, hned zamířil přímo k výtahu, který byl připraven jej vzít do nejvyššího patra. Zeptal jsem se potom jednoho agenta bezpečnostní služby, který elektronicky zabezpečoval vstup do budovy, kdo to byl. Bylo mi řečeno, že to byl An Wang. Jméno kancelářské budovy, kde jsme byli bylo Wang. Společnost, která mě zaměstnávala, byla Times Mirror, která vlastnila mnoho velkoměstských novin, včetně New York Newsday, pro které jsem pracoval, a také The Los Angeles Times. Times Mirror si pronajímala řadu pater Wang budovy. Wang Computers byla tehdy obrovská firma.
Od té doby, mám fotoaparát stále s sebou, zapnutý a připravený pro jakékoliv světlo, které mi každý den připraví.

Pro více informací o dnešním fotografovi a více jeho fotografií navštivte: oziermuhammad.com.


the-best-foto-thing-odcloneno-ozier-muhammad.jpg

”What is the best “thing” you have ever done that made you a better photographer?” is the one question in the center of THE BEST FOTO "THING” project thanks to which I’ve had the amazing opportunity and honor to so far feature over 150 photographers. And also to share their pieces of advice on becoming better photographers. Last week we had GREG MARINOVICH and today I am pleased and honored to welcome another great photographer. His name is Ozier Muhammad:

OZIER MUHAMMAD is a NYC based American photojournalist, who has been on the staff of The New York Times for 22 years. In 1985 he shared a Pulitzer Prize in International Reporting with Dennis Bell and Josh Friedman for their reports on the situation of the hungry in Africa titled “Africa, The Desperate Continent.”

He was born and raised in Chicago, Illinois in 1950, received his BA degree in Photography from Columbia College Chicago in 1972 and since the beginning of the ’70s has worked as a professional photographer.

Ozier Muhammad started his career at the Ebony magazine, then worked at The Charlotte Observer from 1978 till 1980, when he got a job at New York Newsday for whom he documented the world close and far from home for 12 years till 1992 when he joined the staff of The New York Times.

Ozier Muhammad, the grandson of Elijah Muhammad (a founder and leader of the Nation of Islam), is known for his work in Africa, but also for his iconic photographs of the president of the United States, Barack Obama, the aftermath of the earthquake in Haiti and of the Hurricane Katrina in New Orleans, and the NATO Protest in Chicago. 

In 1984 he won the George Polk Award for News Photography, in 1985 the Pulitzer Prize, from 1986 to 1987 Ozier served as a Knight Journalism Fellow at Stanford University, in 1998 he received a Lifetime Achievement Award from Columbia College Chicago, and served as a Peter Jennings Fellow at the National Constitution Center in Philadelphia in 2007. His photographs have been showcased in the 1990 Songs of My People, a multimedia project, exhibition and book capturing African-American life through the eyes of African-American photographers and the book One Hundred Jobs: A Panorama of Work in the American City by Ron Howell. And his articles have been published on the NYT photojournalism blog LENS.

And his answer to our one question: ”What is the best “thing” you have ever done that made you a better photographer?” is:

I have learned over the years that I must always be aware that a great image may occurred in front of me at any given moment, when it's least expected.
For example: It was the late summer of 1987, and a light rain was falling. I was returning to work after lunch without a camera. As I was approaching the office building where I worked (near the United Nations) a long black limousine pulled up, and 4 white men in black suits, white shirts, black ties, sunglasses got out of the limo, each holding black umbrellas. The chauffeur came around from the driver side, opened the door near side to me, an elderly fit and handsome Asian man with silver hair and silver metal rimmed glasses, in a silver suit, and silver tie, with white shirt got out of the car as the 4 men with the umbrellas flanked him in equal numbers to protect him from the rain. It seemed like a long time passed before that debonair man straightened to stand up. He seemed very tall to me if my memory serves me right. Perhaps that's why it seemed to take him so long to unfold his body to stand, not because he was feeble or any thing, he briskly walked into the building where I worked.
Upon entering he went directly to an elevator waiting to whisk him up to the top floor. I asked one of the security agents who controlled the electronic entrances who the Asian guy was. They told me it was An Wang. The name of the building was Wang. The company I worked for then was Times Mirror, who owned a lot of big city newspapers, including New York Newsday, where I worked, and The Los Angeles Times. Times Mirror leased several floors in the Wang Building. Wang Computers was a huge company back then.
From that moment on, I would never be caught without a camera, turned on an prepared for whatever the lighting conditions are on any given day.

To learn more about today's wonderful photographer and to see more of his photographs please visit oziermuhammad.com.