Jak previzualizace konce fotografa ke stagnaci dostala?

previzualizace-konce-umeni-fotografie-ansel-adams-fotografovani-odcloneno.png

Ansel Adams, mistr černobílé fotografie, je všem fotografům, podobně jako jeho zónový systém a metoda previzualizace samozřejmě znám... Ale i přesto si mnozí pod previzualizací představujeme něco jiného, než měl Adams pravděpodobně na mysli, a aniž bychom si to někdy uvědomovali se jí necháváme kreativně omezovat...

Když A. Adams učil své studenty vidět jejich fotografii, ještě předtím, než stisknou spoušť, dělal to proto, aby jako on měli při vyvolávání negativu a následně i svých fotografií dostatečný prostor pro úpravy a aby byli schopni využít úplného potenciálu a dynamického rozsahu filmového negativu.

Definice jeho metody se však za desítky let, od jejího představení, začala měnit a dnes není složité zavadit o fotografa nebo fotografku, kteří se pyšní faktem, že využívají Adamsovy previzualizace k tvorbě mistrovských děl a většinou nejdou daleko k poučení druhých, co to vlastně ta tajná metoda je. Hovoří přibližně v těchto sférách;

Jako Ansel Adams, mistr fotograf, mám každý detail mé fotografie promyšlený dopředu. Mé každé foto vždy vypadá tak, jak jsem si jej dopředu představil/a. Každé stéblo trávy a každá větev a dokonce i každý list je tam, kde jsem je viděl/a. Lidé na mých fotografiích jsou vždy v na milimetr přesných a proměřených pózách a když se mi hýbou, navlékám na ně pevný drát, aby drželi přesně. Silou vůle držím vítr, aby mé modelce nerozfoukával vlasy a bla, bla bla...

Teď ale opět vážněji; Fotograf, který dokáže perfektně interpretovat svou vizi, je mnohdy považován za mistra svého oboru... Opravdový mistr, jak mi nejeden z nich prozradil, ale počítá s náhodou a když začíná připravovat focení a někdy i fotit, kolikrát nemá ani tušení, jakou fotografii vytvoří... svou vizi nicméně a téméř pokaždé bravurně naplní.

Nepřijde vám, že, když se snažíme mít vše dokonale promyšlené, stagnujeme více, než bychom chtěli, nezřídka hledíme na své zaprášené vybavení a čím více uvažujeme, vůbec si neuvědomujeme, jak s každou další úvahou i snahou vše absolutně promyslet a touhou představit si nepředstavitelné, kýžený stisk spouště našeho aparátu jen oddalujeme?

Do detailu postavená forma, do níž se fotograf snaží alespoň něco nacpat, z mé zkušenosti, k tvorbě, na níž je autor hrdý, většinou nevede.