Jak nechat na ulici více, než si z ní odneseme, nekrást fotografie a užít si street photography i s našimi subjekty...

Jak jste si při brouzdání fotografií na internetu určitě také všimli, žánr street photography se poslení dobou stává čím dál více populární a není se čemu divit. Člověk potřebuje jen fotoaprát, mnohdy stačí i nenápadný telefon, otrlejší povahu, přirozené nadšení a chuť fotografovat. Celá ulice mu je s tisíci vtipných i vážných a hlavně ve většině případů skutečných příběhů a scén plných života k dispozici. Fotografování street navíc slouží i jako výborný trénink resp. test smyslů a fotografických dovedností pro každého fotografa, který po čase vidí, co se stane, než se to stane, v případě změny světla automaticky a bez zbytečného uvažování přizpůsobuje nastavení svého fotoaparátu a "vidí" svým objektivem i bez pohledu do hledáčku jeho přístroje zatímco v mysli rámuje své fotografie. To ale už mnohdy všichni víme a proč tedy věnuji další článek tomuto tématu?

Minulý týden jsem při rozšiřování svých obzorů na internetu narazil na krátký film úžasně talentované fotografky a režisérky jménem Annemarieke van Drimmelen o americké fotografce z Floridy žijící v Paříži zvané Marie Stella Maris, který mě mile obohatil nejen svojí vizuální kvalitou, ale hlavně atmosférou, již Annemarieke zachytila a Marie Stella vytvořila. Fotografování na ulici je opředeno strachem z námitek kolemjdoucích, hanlivých pokřiků a případné fyzické konfrontace.

Při pohledu na styl práce Marie Stelly je vám ale určitě jasné, že ona se s takovými reakcemi téměř nepotkává. Místo toho, aby tzv. kradla momenty, je raději vytváří a to velmi sympatickým způsobem.

A podobně se chová i newyorkský fotograf Richard Renaldi, který žádá kolemjdoucí, kteří se nikdy předtím nepotkali, aby se objímali, dotýkali a vytvořili společně s ním fotografii...

Samozřejmě čistá fotožurnalistika zakazuje jakýkoliv zásah ze strany fotografa, Cartier-Bresson by se do takových kousků asi nepustil a pokud vyznáváte tento styl street fotografie, nemám nic proti vám. Přikláním se však spíše vytváření momentů, než jejich "pouhému" zaznamenávání, neboť tak mám pocit, že na ulici nechám více, než jsem si z ní odnesl...

A pokud se nejedná o odpadky, dělá mi to dobře.