Záplavy, požáry, bouře, ... fotografovat, nebo ne?

V obdobích jaké právě zažívá střední Evropa se mnozí fotografové ptají sami sebe a mnohdy ostatních: měl bych to fotit? Je to morální? Nezneužívám tím druhých? Třebaže bych zde dnes nerad prezentoval univerzální odpověď, rád bych se s vámi podělil o můj pohled a případně získal i váš.

Podobně jako vy často uvažuji, jak pomoci a táži se sám sebe, jestli vůbec podobné situace fotografovat.

Finanční pomoc je v dnešní době dárcovských SMS, rychlých převodů peněz z účtu na účet a různých mikroplateb snadná a samozřejmá téměř pro každého. Mnozí z nás se dokonce rozhodují registrovat jako pomocníci u charitativních organizací. To je chválihodné a skvěle, ale vyžaduje uvažovat předem, než se něco stane, neboť těžko bude neproškolený personál nasazován do akce. Co můžeme udělat již dnes?

Ačkoliv nepovažuji podobné situace za atrakce a nevidím v nich možnost získat pro sebe cokoliv jiného, než dobrý pocit z pomoci druhým, uvědomuji si význam, jehož fotografie i film nabývají aktuálně i dlouho poté, co voda odteče. Zbytečně tedy neváhám.

Vyfotit však přetékající řeku, hořící automobil nebo zemětřesením zbořený dům je snadné, a jelikož nás média v době samotného dění pečlivě informují, není z mého pohledu tak důležité fotografovat, jako potom, až voda opadne, oheň vyhasne a země se uklidní. Právě když začínáme zapomínat a když se médiím nevyplatí poslat reportéry do terénu se, z mého pohledu, začínájí odkrývat příběhy hodné sdílení.