Budeme tvořit pouze měkké fotografie?

Stále více a více fotografií je tvořeno za téměř ideálních světelných podmínek s použitím velkých softboxů, deštníků, octaboxů, v blízkosti krásných velkých oken, v době kolem východu a západu slunce, případně ve stínu a s ohledem na současné přesvědčení fotografické obce se ani není čemu divit…

Světlo je pro nás fotografy tím, čím je barva pro malíře nebo hudba pro tanečníka a jak jsme se mnozí přesvědčili, i když je obsah fotografie nuda, dobré světlo ji jaksi pokaždé vylepší.

Není se tedy čemu divit, že skoro v každé knize, časopise, článku atd. se dozvídáme o jeho důležitosti, o tom, jak velikost zdroje světla ovlivňuje vlastnosti stínů utvářejících se na našem subjektu a jak bychom se tvrdému světlu s jasně definovanými stíny měli, pokud možno, vyhýbat.

Podobně jako pravidlo třetin, tak i používání pouze "hezkého" světla považuji za pomocná kolečka, která by měl člověk postupem času opustit a vrhnout se do světa divů a nekonečných možností.

Samozřejmě každý máme určité představy, vize a různě ovlivněné estetické cítění. Všichni jednoduše nechceme fotky s ostrými stíny, proč se jim ale vyhýbat za každou cenu a zvláště v době, kdy téměř všichni používají velké softboxy, velká okna, zlatou hodinu apod.?

Třebaže naše fotografie se neliší pouze jejich technickou stránkou, byla by škoda, kdybychom ji nevyužili k podpoření něčeho dechberoucího.