Neomezujeme naše umění nadbytečnou foto-business-kategorizací?

Přemýšleli jste někdy nad významem kategorií, podle kterých se jako fotografové vzájemně rozlišujeme? Nefotografům je takové rozřazování vcelku jedno, neboť ty většinou zajímají výsledné fotografie. Téměř každá kniha o fotografování, zabývající se alespoň z části businessem, nás však nabádá, že se jako fotografové musíme definovat resp. rozhodnout se být ten či onen fotograf, protože jinak, světe děs se, nebudeme úspěšní...

Osobně jsem také žil touto filozofií a hned zpočátku jsem se rozhodl pro portréty, pak pro klasickou krajinu, pak pro fine art, pak opět pro lidi, pak pro street photography, pak zase a pro změnu pro lidi a pak pro fine art, až jsem nakonec, jak doufám, dostal rozum a rozhodl si hrát a užívat si života.

Jedním z aspektů tvorby umění a lidské kreativity obecně je hra bez nadbytečného uvažování. Proč se tedy snažíme škatulkovat něco, co vzkvétá, když je jednoduše přirozené?

Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.

- Albert Einstein


Nejste si jisti, jestli se mnou můžete souhlasit? Zkuste několik hodin, dní nebo týdnů strávit fotografováním toho, co vás zrovna zaujme bez ohledu na to, jestli se jedná o vaši specializaci. Zaujala vás krajina, dívka na ulici, neobvyklá stavba, produkt nebo byste raději tvořili abstraktní umění? Vzhůru do toho!

Následujte svůj přirozený hlas, nepřehlušujte jej "radami z photography business" knih a vydejte se na výpravu, která vám pravděpodobně změní život - k lepšímu! Navíc kdo ví, kde budeme za rok, za dva nebo za deset? Proč bychom tedy měli předurčovat, jaké zájmy budeme mít v průběhu celé naší ať už amatérské či profesionální kariéry, že?!

Mnohým z vás jistě neříkám nic nového a pravděpodobně jste již dávno podobnou filozofii začali praktikovat. Rád bych se vás tedy zeptal: co jste udělali, nebo děláte proto, abyste šli "správným" směrem?