INTERVIEW: fotograf Joseph D. Bruschy Lee - "...příběh je pravým smyslem umění"

S úsměvem na tváři vás vítám u dalšího odcloněno.com rozhovoru s fotografem, jehož tvorbu jsem objevil před nedávnem na flickru. Již při prvním pohledu na jeho fotografie mi bylo zřejmé, že se jedná o trénované a talentované oko, a tak jsem moc rád, že souhlasil s rozhovorem, který jsme společně pro vás připravili a že se o něj s vámi dnes mohu podělit.

joseph-lee-fotograf-ae-1-analogova-fotografie-eggleston-odcloneno-p.jpg

Joseph D. Bruschy Lee je fotograf z Londýna, který v současnosti žije v portugalském Lisabonu, kde studuje architekturu na College of Arts of the University of Évora. Jeho tvorba je založena na poznávání nových věcí a prožívání skvělých chvil s jeho přáteli, které s fotoaparátem v ruce dokumentuje.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

První řadě bych rád zmínil, že se nepovažuji za fotografa, jelikož to není mé zaměstnání. Řekl bych tedy, že jsem spíše nadšenec. Zájem o fotografování jsem našel hlavně díky přirozenému navázání na můj předešlý zájem o umění obecně. Když jsem si dříve procházel internetové stránky, byl jsem vždy fascinován různými druhy věcí a často jsem byl kompletně okouzlen fotografiemi portrétujícími krajiny. A krajinná fotografie je úžasná, nicméně fotografie, které ke mně opravdu mluvily, byly ty, které jsem viděl na výstavě World Press Photo. Nepochop mě teď prosím špatně, krajiny jsou skvělé, avšak snímek pohoří je prostě jen snímek pohoří. Opravdový mistrovský kousek k tobě hovoří a vypráví ti příběh. Některé hovoří ke skupince přátel, jiné k širšímu obecenstvu... a někdy pouze k fotografovi samotnému. Je to vcelku efektní věc. A to je krása umění samotného, já si jen zvolil vyjadřovat se pomocí fotoaparátu.

Tvé fotografie mi připomínají tvorbu fotografa jménem William Eggleston, je to pouze náhoda nebo byla pro tebe inspirací?

To jsou moc milá slova. Musím se ale přiznat, že to je pouze náhoda, třebaže je milá. Je ale pravda, že Egglestonovu tvorbu obdivuji z pochopitelného důvodu; jeho schopnosti nalézt krásu v těch nejvíce prostých věcech. Řekl bych, že za správných podmínek může být i ta nejobyčejnější scéna transformována do půvabné fotografie. Je to jenom o praxi a Eggleston je dobrým příkladem toho, k čemu se snažím přiblížit.

Co pravidelně děláš, aby ses jako fotograf neustále zlepšoval a kreativně nevyhořel?

Cestování by byla dobrá odpověď. Nemyslím tím však, že člověk musí sednout na letadlo, kdykoliv se cítí v depresi. Raději skoč na vlak a podívej se na druhý konec svého města, či se jdi pár kilometrů projít s foťákem v ruce. Podstatou je navštívit místa, kam by ses normálně v rámci svého běžného života nepodíval. Pro mě je například složité zažívat pocit inspirace, když jsem doma, a proto tam zřídkakdy fotografuji, třebaže obdivuji tvorbu fotografky jménem Annette Pehrsson, jejíž mnohé fotografie byly vytvořeny mezi zdmi jejího bytu. Možná bych se tedy měl začít porozhlížet i u sebe doma... 

Co tě inspirovalo k volbě filmu jako média pro tvorbu tvých fotografií?

Nemohu si vybavit zásadní a definující chvíli, kdy jsem se rozhodl pro film, nicméně než jsem si na eBay pořídil moji AE-1, zahrával jsem si s kompaktním foťákem od Sony, při čemž jsem se kvůli minimální možnosti ovlivnit vzhled výsledných fotografií cítil čím dál více limitovaný. Dodnes jej však považuji za skvělý fotoaparát a beru jej často s sebou.

Jít cestou analogové fotografie mě napadlo hlavně díky flickru, jelikož mnoho fotografů, jejichž tvorbu jsem sledoval fotili na film a právě jejich snímky mě i díky tomu velmi přitahovaly. Z nějakého důvodu mi připadaly mnohem více lidské, než tisíce digitálních obrázků, které jsem viděl na webu a které jejich autoři zakrývali tucty vrstev ve Photoshopu, což je z nich pro mě tvořilo levně vypadající fotografie.

Poté, co jsem si pořídil první analogový fotoaparát, zamiloval jsem se do celého procesu filmové fotografie. Vědomí, že mám k dispozici pouze 36 snímků, narozdíl o několika gigabytů, udělalo mé snímky více neobyčejné, protože člověk musí vybírat moudřeji a být si jistý, že každé kliknutí má význam. Navíc očekávání tvých výsledků, aniž bys je viděl hned na místě, je také neobyčejné a pokaždé mě něco překvapí. Naštěstí většina takových překvapení je poslední dobou spíše pozitivní.

Při pohledu na tvůj photostream, je zřejmé, že každá z tvých fotografií nebyla jen vytvořena v hezkém světle, ale také vypráví nějaký příběh. Jsou tyto dva elementy pro tebe významně důležité?

Světlo je samozřejmě základním stavebním kamenem fotografování, a protože s sebou nenosím blesk, celá má fotografie je postavena na přirozeném světle. Pravdou však je, že světlo samo o sobě není klíčovým faktorem, poněvadž jeho krása pochází ze stínů a kontrastu, který vytváří. A právě kompozice těchto elementů je pro mě rozhodující. A z hlediska příběhu? To je, jak jsem zmínil dříve, pravým smyslem umění. Většina mých fotografií popisuje zvláštní chvíle a epizody z mého života a týkají se mě i lidí, kteří při jejich tvorbě byli se mnou. Fakt, že se mohou týkat i jiných lidí, kteří je vidí následně, je ohromující.

Jak v tvých očích vypadá dobrá fotografie?

To je ta otázka za milión dolarů, že?! Třebaže to může znít neurčitě, hlavním elementem je pro mě krása, která je vnímána různými způsoby. Někdy je krásná fotografie pouhým popisem hezké scenérie, jindy je obyčejným zachycením zvláštního momentu v životě, který nechceš zapomenout a možná je to obojí a pak se jedná o něco.

Při pohledu na tvé fotografie lidí nemám problém vžít se do zobrazené situace, díky atmosféře, jíž jsi schopen zachytit. Jak to děláš?

Snažím se plánovat jak nejméně můžu. Většina lidí na mých fotkách byla zabrána do něčeho úplně jiného, aniž by si často všimli, že je fotografuji. A to je výhoda toho, že je člověk obklopen přáteli, protože vše vypadá mnohem přirozeněji. Nikdy jsem oficiálně nešel někoho fotit. Prostě jen beru foťák s sebou na výlety a když mě něco zaujme, vyfotím to. Ve vyjímečných případech je požádám, aby stáli na vteřinu tak, jak jsou, ale to je asi celé mé organizování. Zbytek je těžko předvídatelný a přirozeně se odvíjí. 

Co bys poradil fotografovi, který se zhlédl v tvé tvorbě a rád by tvořil podobné fotografie?

Přestaň koukat do monitoru a začni fotografovat. Henri Cartier-Bresson říkal, že tvých prvních 10 000 fotografií je tvých nejhorších. A pravděpodobně je to tak, třebaže jsem stále daleko od takového čísla. Praxe je nenahraditelná.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na flickru: 

http://www.flickr.com/photos/bruschy/

© Copyright Joseph D. Bruschy Lee 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.