INTERVIEW: fotograf Joshua Cripps - fotografování je prostředek k dosažení cíle, ne cíl samotný

Přeji vám krásné pondělní ráno a vítám vás u dalšího povedeného rozhovoru s talentovaným fotografem. Tentokrát se s námi podělil o svůj čas i radost z fotografování krajinář z Ameriky, jehož láska k přírodě vyzařuje z jeho fotografií.

joshua-cripps-nature-krajinny-fotograf-odcloneno-rozhovor-p.jpg

JOSHUA CRIPPS je profesionální krajinářský fotograf ze Santa Cruz, jehož vášní je příroda, cestování a poznávání nových míst i věcí, které za správného světla dokumentuje se svým fotoaparátem.

Jak jsi se dostal k fotografování resp. jak jsi se stal fotografem?

Nejsem jeden z těch lidí, kteří objevili tatínkův fotoaparát, když jim byly tři roky a od té doby jej neustále nosí s sebou. Já jsem do fotografování padl úplně náhodou když mi bylo skoro třicet, tedy dlouze poté, co mé vzdělání i směr mojí kariéry byly zdánlivě nehybně nastaveny. Od malička jsem byl za šprta, a zatímco jsem vyrůstal v kalifornských horách Sierra Nevada, trávil jsem mnoho času rozebíráním rádií a jiných elektronických udělátek. Od té doby, co mi bylo 13 let, jsem věděl, že až vyrostu, budu letecký inženýr, a proto jsem na střední škole navštěvoval kurzy pokročilé matematiky i přírodních věd a dále pokračoval studiem leteckého inženýrství na University of Southern California v Los Angeles.

To zní jako začátek velmi slibné kariéry v letectví, jak se to najednou převrátilo k focení?

Všechno šlo jak po másle resp. do doby, než jsem se vydal studovat na semestr v australském Brisbane, protože po návratu jsem zjistil, že se mi díky absurdnímu pravidlu mé univerzity nebudou předměty, jež jsem vystudoval v zahraničí, počítat do mého studia a že pokud bych chtěl včasně dokončit školu musel bych si zapsat 6 kurzů pokročilého strojírenství najednou. Navíc jsem v té době ještě na půl úvazku pracoval ve výzkumné laboratoři raketového pohonu, a tak, když tedy přišlo na řadu dokončení studia, byl jsem z toho div živý a rozhodl se, že se strojírenstvím už nechci mít nic společného a raději jsem si našetřil kupu peněz a vydal se na 19 měsíční cestu kolem světa, na níž se mi podařilo spatřit a poznat dechberoucí země jako je například Nový Zéland, Thajsko a Mongolsko.

Tehdy tedy inspirace k fotografování zaťukala na dveře?

Ano, právě během mé cesty jsem si uvědomil, že bych si přál, abych se mohl podělit o své zážitky s přáteli a rodinou doma. Udělal jsem několik fotek během mé cesty, ale byl jsem spíše frustrovaný tím, jak málo se podobaly realitě a jak zdaleka neřekly ten příběh, který měly říct, čímž došlo k zasazení zárodečného zrno mého fotografování, třebaže nezačalo růst a kvést ještě několik let.

Devatenáct měsíců je docela dlouhá doba, proč jsi se rozhodl vrátit?

Časem mi na cestě došly peníze, a tak jsem se vrátil zpět do Států, kde jsem si našel práci u Boeingu, pro kterého jsem navrhoval satelity, což byla jediná věc, pro níž jsem byl kvalifikovaný a také už mi to po rok a půl dlouhé pauze ani tolik nevadilo. Během mého období u Boeingu mě však potkala osudová událost, můj kompaktní foťák se rozbil, a protože jsem vydělával už dost peněz a můj zájem o fotografování neustále rostl, 5 týdnů před výletem na Aljašku jsem si  pořídil svoji první DSLR - mocný Nikon D50. A protože jsem typ chlapa, který nesnáší, když stroje pro něj dělají věci automaticky - třeba když mě počítač neustále vede k přehodnocování svého rozhodnutí o mém nákládání z různými soubory, nebo když auto samo zamkne dveře, jakmile začnu řídit, či když při zrychlování lehce přizpůsobí hlasitost rádia. To mě absolutně rozčiluje. Přirozeně jsem tedy přeskočil automatiku mého foťáku a skočil rovnou k A, S a M módům. Problémem však bylo, že jsem neměl nejmenší tušení, co který mód dělal, a tuďiž, třebaže jsem si z Aljašky přivedl přes 1500 snímků, jen hrst se jich vydařila a navíc jsem si uvědomil, jak jsem byl mizerným fotografem. Docela mě to trápilo, poněvadž jsem si vždycky myslel, že mám pěkně dobré oko a také jsem věděl, že ve fotoaparátu nebyl problém. Proč jsem tedy netvořil dobré fotografie? To pro mě byl problém.

Takový problém určitě zažil nejeden z nás, jak jsi jej nakonec vyřešil?

Protože jsem byl inženýr a inženýři opravdu dobře řeší problémy a hlavně analyzují jejich příčiny, aby jim opravdu rozuměli, začal jsem analýzou a kladl jsem si otázky jako: Když použiji tuto clonu či tuto dobu zavěrky, co se stane? Proč je pravidlo třetin efektivní při komponování? Co je to vedoucí křivka a jak pomáhá fotografii? Pokračoval jsem s otázkami dál a dál a s přibývajícími odpověďmi se stalo něco úžasného. Mé fotografie se začaly zlepšovat. A čím lepší se staly, tím více mě bavilo fotografovat a odtud se to vše začalo nabalovat, jak sněhová koule: má vášeň k fotografování rostla a mé fotografie se zlepšily natolik, že lidé začali mluvit tom, že by si je rádi koupili. Roku 2008 jsem tedy opustil své zaměstnání inženýra a vydal se na cestu profesionálního fotografa na plný úvazek.

Kdo nebo jaké elementy bys řekl, že tě jako umělce nejvíce ovlivnili?

Všechno jsem to schopen odvodit od jednoho muže, jímž je Galen Rowell. Když jsem začal fotit, klopýtal jsem ve tmě se svým fotoaparátem, ale poté, co jsem viděl jeho tvorbu, světlo se rozstvítilo. Byl jsem ohromen tím, jaké fotografie je schopný produkovat a ukázal mi, co je ve fotografování možné. Hned mi tedy bylo jasné, jaký druh fotografií chci tvořit.

Co pravidelně děláš, aby ses jako fotograf neustále zlepšoval a kreativně nevyhořel?

Cestuji. Dvě věci, které v životě miluji nejvíce, jsou fotografování a cestování. Jako člověka mě těší navštěvovat nová místa, vidět nové věci a zažívat nová dobrodružství a toto nadšení přebublává i do mého focení, díky čemuž je pro mě neustále čerstvé a zajímavé. Například v dubnu jsem byl na Novém Zélandu a mé nadšení i úžas z této krásné země zase vnesl plamen do mého focení a i když jsem tam strávil jenom 25 dní, vrátil jsem se domů s obrovskou hromadou fotografií, v níž jsou jedny z nejlepších snímků, které jsem kdy udělal.

Proč sis vybral zrovna krajinnou fotografii?

Nikdy jsem nad jiným typem fotografií ani neuvažoval. Ačkoliv jsem byl vždycky šprtem, moc rád trávím čas venku a do dnešního dne ti nejsem schopen spočítat množství túr a výletů pod stan do přírody, na než jsem se jako kluk vydal. A také město, kde jsem se narodil je hned vedle Yosemitského národního parku, takže krásná a světem proslulá příroda mi byla snadno dostupná. Všechno to na mně zanechalo silný efekt a já získal silnou emocionální vazbu k přírodě. Když jsem začal fotografovat, nezvolil jsem si vědomě krajinnou fotografii. Bylo to však tak nějak jasné, že jsem si ani nemohl zvolit něco jiného.

Co by podle tebe měla každá dobá krajinná fotografie obsahovat?

Světlo. Světlo je všechno na krajinné fotce. Můžeš mít fotografii s tou nejlepší kompozicí, vytvořetou perfektní technikou, ale jakmile fotíš za špatného světla, bude z toho jen špatná fotografie. Když ale budeš znovu a znovu chodit ven ve správnou dobu, soustředit se na mraky a bouřky, vstávat za východu a odcházet po západu slunce, časem narazíš na působivé světlo. A skvělé světlo povýší obyčejnou fotku na něco dechberoucího, resp. to a Photoshop. :)

Tvé fotografie jsou většinou v barvě, proč preferuješ barvu před B&W fotografiemi?

Svět je v zásadě barevné místo a mě přitahují subjekty, jenž obsahují hodně barvy - slunečnice, západy slunce, pláže, lesy a hory. Navíc mám pocit, že bych ztrácel na esenci scény tím, že bych fotil černobíle.

Co by podle tebe měl a co by naopak neměl krajinný fotograf dělat, když pracuje v přírodě?

Myslím, že každý úspěšný fotograf přírody se musí dívat na svoje fotografování jako na prostředek k dosažení cíle a ne jako cíl samotný. Focení je v podstatě jenom výmluva k tomu, abych byl v přírodě a užíval si ji. Pokud jdeš ven jen proto, abys udělal hezkou fotku, pak se jako fotograf nedostaneš tak daleko, jako kdyby ses vydal na dlouhé baťůžkářské výlety a šplhal po horách v odlehlých částech světa, kde jsem pořídil jedny z mých nejlepších fotografií. Jinými slovy pokud tě nebaví samotný proces cestování a dostávání se do takových míst, tvé fotografie budou omezené jenom na místa, kam je snadné se dostat a budeš fotit to samé, jako každý jiný fotograf. Nezní to nudně?

A co bezpečnost, na co by si měl fotograf v přírodě dát pozor?

Měl by si vždy být vědom svého okolí. Překvapily mě bouřky, spláchly vlny, spadl jsem z útesů, došel mi benzín nedaleko Polárního kruhu a honili mě i velociraptoři. Je třeba si uvědomit, že divočina není tvým přítelem a když si nedáváš pozor na to, co děláš, zabije tě. Připravenost a opatrnost ti dopřejí dlouhou a dobrou cestu.

To zní rozumně, co bys ještě začínajícímu krajinnému fotografovi poradil?

Kopíruj, podváděj, lži a kraď. Nebo raději jen to první. Kopíruj, kopíruj a kopíruj a pak ještě kopíruj. Když teprve začínáš fotit krajiny, jednou z nejlepších věcí, kterou můžeš udělat, je napodobovat tvorbu fotografů, které obdivuješ. Pokud se zachytit tu samou fotografii, kterou vytvořili oni a pak analyzuj rozdíly. Okamžitě pak začneš vidět, jak tví oblíbení fotografové využívají světlo, kompozici, hloubku ostrosti a čas expozice. Porovnáváním tvých fotografií s jejich objevíš aspekty, jenž můžeš zlepšit nebo změnit. A teď, když už zhruba víš, jak na to, je čas následovat svoji vizi a vydat se na vlastní cestu.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na flickru: 

http://www.flickr.com/photos/joshuacripps/

© Copyright Joshua Cripps 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.