INTERVIEW: fotograf Gary B. aka Gator5 - na kánoi za focením divočiny

Krásné a slunečné pondělí vám přeji milí přátelé, kamarádi a kamarádky fotografování. Dnes jsem pro vás připravil další rozhovor, tentokrát s fotografem, jehož specialitou je plavení se po řekách a číhání na divokou zvěř a ptáky v přírodě i městských parcích, které pak fotografuje.

Gary B. aka Gator5 se již od útlého dětství nalézal u fotografického vybavení a do dnešního dne pracuje v Kohne fotoobchodu. Jeho vášní je fotografování divoké přírody a fotografie, jež tvoří každý den inspirují fotografy po celém světě.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

To by byl můj otec, naučil mě vyvolávat film i fotografie a vždy měl u sebe fotoaparáty, které jsem mohl používat. Navíc na jeho stole v obývacím pokoji se neustále vyskytovalo současné vydání časopisu o divočině. Když jsem si je procházel a viděl ty fotografie, často mě napadlo: “Takové fotky chci tvořit!” Nikdy není příliš pozdě s čímkoliv začít, nicméně hodně pomáhá začít, když člověk začíná opravdu mladý.

Kdo nebo jaké elementy bys řekl, že tě kromě tvého otce ještě jako umělce ovlivnili?

Myslím, že něco bude na mém letitém prohlížení si tisíců fotografií. Stále si čas od času procházím nějaký ten časopis, avšak je pravda, že také celý svůj život pracuji ve fotolabu, kde jsem viděl desetitisíce fotek, jenž mi prošly rukama a díky čemuž jsem si zřejmě vyvinul cit pro rozpoznání stylu fotografií, které se mi jednak líbí a které jsou více záviděníhodné než jiné. Následně, aniž bych o tom přemýšlel hledám stejný styl, když se dívám skrz hledáček mého fotoaparátu a jakmile jej uvidím, zmáčknu spoušť.

Co pravidelně děláš, aby ses jako fotograf neustále zlepšoval a kreativně nevyhořel?

Člověk vyhoří, když navštěvuje pořád stejná místa, tak občas koukni také jinam. Vtipné je, že jsem jezdíval do 3 hodiny jízdy autem vzdálené izolované oblasti a pak jsem zjistil, že park nacházející se 15 minut od mého domu má stejnou vodu, stejné světlo, podobné ostrůvky a identické živočišné druhy. Daleká místa je dobré navštívit, avšak perfektní subjekt může být nedaleko. Jak se ukázalo, opravdová divoká příroda se těžko fotografuje, jelikož její rezidenti jsou příliš plaší. Mnohem lepší to má fotograf v městském parku, kde ptáci i savci jsou zvyklí slyšet lidi, motocykly, sekačky, sirény atp. Taková “divoká” příroda ti dá šanci ji fotografovat. Jinak k tomu, aby se fotograf stal lepší, je třeba, aby pokračoval a neustále se snažil vytvořit ostřejší fotografii s více dramatickým světlem, kterou není třeba opravovat na počítači.

Co tě inspiruje k tomu, abys pokračoval ve fotografování ptáků a savců?

Jednoho dne roku 2004 jsem skrz les pronásledoval Velkou modrou volavku po okraji jezera. S každým krokem mimo hlavní cestu však pode mnou praskaly a křupaly větvičky a listy, a tak dávno předtím, než jsem se dostal ke břehu, byla volavka fuč. Začal jsem tedy přemýšlet, jestli bych se k tomuto ptáku mohl nějak dostat z druhé strany a mít stále jasný výhled. O týden později jsem si tedy objednal kayak resp. kánoi, díky které se teď mohu téměř nepozorovaně dostat se svým fotoaparátem jak k ptákům, tak jiným savcům a pokaždé, co člověk uloví první dobrou fotku, je inspirován k vytvoření té další víc než dost.

Občas slýchám, že fotografování divokých zvířat a ptáků především je technicky velmi náročné a člověk svůj subjekt musí pečlivě studovat. Co bys na to řekl?

Dejme tomu, že pomůže, když člověk bude studovat stravovací, rozmnožovací a hnízdící návyky svých subjektů, nakonec je to však stejně o štěstí být na správném místě ve správný okamžik. Když mi bylo 17, četl jsem v časopise o fotografech, kteří sedí hodiny, dny nebo dokonce týdny v kamufláži. A že musí být absolutně tiší a nehybní po dlouhou dobu. To pro mě není. Za třicet let jsem zjistil, že MNOHO ptáků a jiných živočichů je dostupno jakémukoliv fotografovi, který se pohybuje pomalu a tiše, ať už na souši či po vodě.

Co by měla dobrá fotografie ptactva nebo jiného živočišstva vždy obsahovat?

Musí být prostě jednoduchá, žádné klacíky, lupínky či jiný zmatek a nic nesmí zakrývat hlavní subjekt. Skvělá fotka má také dostatek místa - ať už jej tvoří pole, obloha, voda nebo jednoduchá větev. Bez jakéhokoliv zmatku hlavní subjekt pak přímo vyskočí na diváka a zaujme ho na první pohled. Také by měla zachycovat určité chování. Samozřejmě je v pořádku fotografovat jelena nebo losa, jak stojí a kouká fotografovi do objektivu či želvu stojící na kládě nebo spícího hada. V lepším případě však bude fotograf chtít vyfotit zvíře jak žere, něco pronásleduje, bojuje, chladí se, létá atp. - jinými slovy, když indikuje, že žije. Zvíře nebo pták, kteří zápolí se životem tvoří nekonečně lepší fotografie, než pták sedící na stromě hledící do objektivu.

Když se zamyslíš, co bys označil za nejsložitější věc, jíž jsi musel překonat, než jsi začal tvořit takové parádní fotografie?

Vyhazovat takové ty “skoro” fotografie. Lehce rozmazaná? Vyhodit! Špatný výraz či postoj subjektu? Prostě vyhodit! Nevhodné pozadí? Musíš ty špatné jednoduše vyhodit a pamatuj, že štěstí rozhoduje o skvělé fotografii stejně tak, jako tvoje osobní expertiza. Například pokud se ti po dlouholetém čekání na červenou lišku konečně podařilo ji vyfotit, ale máš fotku pouze zezadu, jak od tebe utíkala, musíš ji vyhodit. “Skoro” se nepočítá, nehledě na to, jestli je to vzácný druh a nebo ne. Navíc jsem zjistil, že je kriticky důležité fotit více, než potřebuješ a nemusí ti být vůbec hanba, že fotíš 50 snímků toho samého ptáka místo například tří, i kdyby tam jenom tak seděl. Jemné změny ve světle, postoji, výrazu, ostrosti i pozadí mohou pomoci jednomu snímku být dokonalým, protože po srovnání s ním těch ostatních 49 nestojí za nic.

Co bys poradil fotografovi, který by se rád začal zabývat focením ptactva?

Vybavení, lokalita, světlo a subjekt jsou důležité, ale zdaleka ne tak, jako čas a zkušenosti. Pamatuj si, že nemáš žádný časový limit a že tvůj tisící snímek nebude tak dobrý jako ten stotisící. Fotografuj hodně a pak vyber jen ten nejlepší výtvor, o který se poděl s ostatními. A pak znova. Můžeš jít třikrát fotit, pokaždé tím strávit dvě hodiny a na nic dobrého nenarazit. Neměl bys ses však nechat odradit či se dokonce vzdávat, protože tvá skvělá fotografie na tebe může číhat právě za dalším rohem a tvou misí je ji najít.

Toto je disciplína, kde začíná záležet na technice, jaký objektiv by si měl člověk pro takové focení pořídit? (otázku navrhl Luboš - @banterCZ)

Jsem Canonista a ten jediný objektiv, který má smysl pro tento typ fotografie je EF 100-400mm L od Canonu. Neznačkové věci člověku sice ušetří nějakou tu korunu, ale neostří tak rychle a cokoliv jiného tě bude stát moc a moc a moc a moc peněz.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na flickru: http://www.flickr.com/photos/garyb55/

© Copyright Gary B. aka Gator5 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.