INTERVIEW: fotograf Mohd Azlan Mam aka M.A.M08 - o jeho umění i dechberoucích fine art fotografiích

Přeji vám krásný začátek nového týdne přátelé a kamarádi odcloněno.com a vítám vás u pravidelné rubriky pondělních interview s talentovanými fotografy. Dnešního fotografa jsem objevil více méně náhodou, ale jsem moc rád, že se mé cesty s jeho tvorbou i s ním střetly, jelikož jeho náhled na fotografování je velmi neobvyklý o oči-otevírající.

Mohd Azlan Mam aka M.A.M08 je talentovaný fotograf původem z ostrova Penang v Malaysii a v současnosti žijící v Kuala Lumpur, kde přes den pracuje jako vrchní diagnostický radiolog na soukromé klinice Healthscan Malaysia, jehož specializací je Multi Slice CT Coronary Angiogram a Coronary Imaging (páni doktoři a paní doktorky vědí). Ve zdravotnictví pracuje už více než 16 let, ale vedle svého zaměstnání se také intenzivně věnuje kreativní tvorbě s fotoaparátem i kouzlení v temné komoře, kde tvoří jeho originální a inspirující umělecká dílá.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Když jsem studoval na na University of Malaya Medical Center, absolvoval jsem kurzy zaměřené na základy a principy fotografování, a třebaže mou denní profesí je radiologie, moc rád pozoruji společnost a její vývoj. Sledoval jsem například, jak společnost reagovala a následně došla ke společnému porozumění, aby získala jednotný a soucitný přístup k léčení kriticky nemocných pacientů. Shodla se tedy na něčem, co bylo vnímáno a mnou vždy označováno jako Boží rozhodnutí. A lidé jsou dnes tak schopni pacientům pomoci a vyjít vstříc. Toto kontkrétně mi pomohlo ve vybroušení svého kritického pohledu a zahrnutí sebe sama do různých dilemat a hádanek společnosti, což mě přivádí ke složitým otázkám o životě a jeho hrůzostrašné temnotě. Já se chci však vyjadřovat jako osoba a lidská bytost především a chci zachytit zlomkovitost společnosti v mém okolí s využitím metafory, k čemuž jsem si zvolil fotografování jako mé osobní médium.

Nikdy jsem se s podobnými fotografiemi nesetkal, jak bys sám sebe jako fotografa charakterizoval?

Původně jsem začal s jinou formou umění, k čemuž jsem používal malý kompaktní fotoaparát, který jsem dostal od mých rodičů. Později, ke konci roku 2006, jsem však začal více přemýšlel o fotografování vážněji, třebaže tehdy jsem si ještě nebyl jistý, jakým směrem bych se rád ubíral a jaký žánr fotografování si zvolím. Nicméně od té doby jsem sbíral nesčetné množství dokumentů na téma “denní náhled na život z místní perspektivy” a zjistil jsem, že lidský zápas v jeho poetických reprezentacích je to, co mě zajímá a fascinuje nejvíce. A to pro mě představuje pomyslný bod, jenž mě vede k úvahám nad společností a civilizací obecně. Společenský řád by měl být podporován jako součást uměleckého vyjadřování a to je původní základ mé umělecké formy a metodologie. Ta největší otázka, jíž mám však před sebou jest: Jak budu tento koncept portrétovat a manifestovat skrz mé vlastní porozumnění a interpretaci? Začal jsem tedy blížeji koukat na vytváření souhlasu a kompromitování schopnosti zaznamenávat specifický problém v jeho z poetického hlediska. Tento přístup nazývám Humanistic Poetic Visions (lidské poetické vize). Řekl bych, že se snažím prostřednictvím poetické reprezentace zjišťovat jaký je život.

Jaké elementy bys řekl, že tě jako umělce ovlivnily?

Vyrostl jsem v hlavním městě Malaysie, Kuala Lumpur, bydlel jsem v části města, které je považováno za nejvíce sexy a byl jsem schopen proplétat se skrz různé společenské vrstvy a jejich rozložení, hlavně když jsem dospíval a byl na střední pak i vysoké škole. Bylo to zvýhodnění, které mi bylo nabídnuto a měl bych také dodat, že mnozím se stejné příležitosti nedostalo. Začal jsem díky tomu být pozorný a ostražitý vůči každé maličkosti, která se ve společnosti děje a většinu svého času jsem trávil čtením, skicováním, kreslením a dokonce i mluvením sám se sebou, což mě bezesporu jako umělce ovlivnilo.

Co pravidelně děláš, aby ses jako fotograf nejstále zlepšoval a kreativně nevyhořel?

Jako fotografové, třebaže jsme často svázaní mnoha předsudky, musíme se snažit být upřímnými vůči sobě samým i společnosti, protože portrétujeme lidí v ní a část jejich života. Všichni máme tendenci vnímat druhé kriticky a také člověka snáze zpochybníme, než podpoříme. Fotografování je pro mě prostředek ke zkoumání takových věcí, čehož výsledky se snažím prezentovat z mého vlastního pohledu a jednotné vize. Jakmile se ti podaří stát katalyzátorem, nikdy nevyhoříš.

Tvé fotografie mě fascinují a nepřestávají k sobě přitahovat, třebaže si úplně nejsem jist čím. Jak bys je sám popsal?

Tvořím mé fotografie v tomto neobvyklém stylu pomocí mnoha odlišných a rozbíhajících se uměleckých tónů, jelikož chci přivést své diváky k zamyšlení se nad jejich mentálními procesy porozumění, souzení, paměti a uvažování v kontrastu s jejich emocionálními i úmyslnými postupy. Není to však jednoduchá metoda, poněvadž lidé jsou náchylní k povrchnímu myšlení a pouze několik jedinců obdařených vyšší intelektuální kapacitou se pokouší něčemu takovému porozumět. Fotografie ale není pouze jednovrstevnatá, aby stačilo se na ni podívat jako na kousek papíru. Život nemá ten samý povrch. Já se zabývám společností, kterou se snažím podrobit satiře a zároveň se u toho vymezit zažitým normám. Svět potřebuje více, než jenom hezký obrázek. Potřebuje něco, co přivede lidi k přemýšlení a touze po porozumění. A to je z mého pohledu jakýsi kontrakt fotografie se společností. Fotografie ztělesňuje naše představy a cíle, a tak každé tvrzení v našem snímku musí být svobomyslné vůči jakékoliv formě reality. Měli bychom ukázat druhým svět v jiném světle, i když jsme někdy svázáni mnoha předsudky. Ta nejlepší neokázalá tvorba je ta s největším množstvím skryté pravdy.

Mnohé z tvých uměleckých kousků mi připomínají malby, nacházíš inspiraci i u akademických malířů?

Ne. Obdivuji vyjímečnou tvorbu MAGNUM fotografů a skvělá umělecká díla mých kontaktů na flickru. Naučil jsem se obdivovat jakékoliv umění, které v sobě obsahuje skvělý vizionářský obsah.

Co pro tebe znaméná termín “dobrá fotografie”?

Pro mě byly všechny fotky, které měly alespoň náznak smyslu a dokázali stimulovat divákovo kognitivní myšlení, stejně dobré jako ty nejlepší fotografie, jež byly kdy vytvořeny. Ale pak jsem si uvědomil, že bych neměl být chladný a odsuzovat jakékoliv jiné než skvělé fotografie, protože mám rád všechny fotky a všechny jsou skvělé. Podle mě je pečlivost a veškeré úsilí fotografa vynaložené k tvorbě každé fotky zásadním kritériem proto, aby byla skvělá. Myslím, že využitá inteligence při proces pozorování a objevování abstraktních možností fotografie jako média a opakované experimentování, je už dost na to, aby si člověk zasloužil oblíbenost a respekt. Fotografování je umění. Umění plné emocí, estetického cítění i psychologických a politických forem. A tyto elementy pro mě tvoří dobrou fotografii.

Všiml jsem si, že tvoříš fotografie na film, což se mi osobně velmi zamlouvá. Proč jsi se ale rozhodl zůstat v analogovém světě?

Velmi mě uspokojuje, že jsem díky filmu stále schopen tvořit originální díla. Nejsem příliš nakloněn upravování fotografií pomocí nějakého úžasného softwaru a raději využívám manuálních manipulací a metod temnokomorníka. Analog mi nabízí kouzelným způsobem obrovskou emocionální hloubku, a tak každý snímek získává svůj vlastní charakter a estetickou hodnotu, která je pro mě ohromující a nevysvětlitelná.

Co tedy konkrétně se svými fotografiemi děláš?

Začal jsem experimentovat s procesem, který nazývám “emulgací”. Jinými slovy fotografie narušuji a pomocí inverzní rekonstrukce, ručního tónování a malování z nich tvořím koláže. Stále však pracuji na této technice a doufám, že ji jednou ovládnu.

Kdybys měl něco poradit začínajícímu fine art fotografovi, co bys mu řekl?

Fotografování je kreativní duševní proces se snahou sdělovat. Měl by sis být plně vědom svého subjektů, jelikož tvá tvorba je emocionální odezvou na společenost, spravedlnost či nespravedlnost. Fotografie představuje dialog s tvým obecenstvem, je to umění pozorování s vizuálním odkazem na koncept rovnováhy a jednoty a zahrnuje v sobě i vědomou snahu o dosažení hranice, jenž sídlí daleko za pouhou reprodukcí tvého subjektu. Fotografie však může jít mnohem dál, než kam jsme schopni vidět a čemu dnes věříme. Je to proces chápání, zkoumání, čtení a reorganizování. Je o porozumění  ŽIVOTU.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na flickru: http://www.flickr.com/photos/33488374@N03/

© Copyright Mohd Azlan Mam aka M.A.M08 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.