INTERVIEW: fotograf Utopiste Adeuxballes - "street fotograf by měl mít otevřené oči, mysl a duši..."

Již tradičně vám přeji krásné pondělí a vítám vás u dalšího zajímavého rozhovoru s talentovaným fotografem. Dnes jsem se kvůli probíhající foto misi stále ještě rozhodl pro publikování interview o street photography, nicméně, a protože bych vás tímto žánrem nerad zahltil, jej pravděpodobně zanedlouho zde na odcloněno.com zase omezím. Dnes však pojďme ke street fotografovi, jehož černobílé snímky siluet Pařížanů mnohé zanechávají stát, dívat se a přemýšlet nad jejich vlastním životem.

Utopiste-Adeuxballes-street-photography-rozhovor-odcloneno-p.png

UTOPISTE ADEUXBALLES je amatérský fotograf z Paříže, který pracuje v telekomunikacích jako project manager a jenž také tvoří krásné street fotky, které obdivují mnozí znalci a fanoušci dobré fotografie. On se však do dnešního dne nazývá začátečníkem.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

V podstatě náhoda. Roku 1997 jsem dostal k narozeninám kompaktní digitální fotoaparát. Byl to můj první digitál, a tak jsem tehdy poprvé zažil, jaké to je neřešit cenu každé fotografie nebo stále kupovat a měnit film. Tato zkušenost mě tedy přivedla k fotografování všeho, co jsem kolem sebe našel a shledal zajímavé a také jsem si začal uvědomovat, že mezi námi jsou i věci, které zajímavé nejsou. Zkus se dívat kolem sebe a uvidíš. Focení mě tedy začínalo stále více bavit, a proto jsem začal studovat techniky fotografování a také poznávat taje manuálního režimu, jelikož automat mi vždy neposkytl snímky, jenž jsem požadoval. Po čase mě začaly zajímat scény na ulici, a tak jsem se vydal tímto směrem, kde mám ještě, co objevovat.

Kdo nebo jaké elementy bys řekl, že tě jako umělce ovlivnili?

Neřekl bych o sobě, že jsem umělec, pouze se snažím tvořit konzistentní fotografie. Protože však pocházím z malé vesničky bez velkých budov a městské krajiny, pravděpodobně mě nejvíce ovlivnil příjezd do Paříže, kam jsem se přestěhoval kvůli práci v telekomunikacích a kde jsem nalezl úžasné příklady přítomného gigantismu a lidské individuality.

Studoval jsi fotografování na umělecké škole pro fotografy a nebo jsi spíše samouk?

K focení jsem se dostal ve 33 letech, a tak škola byla více méně mimo řeč. Jsem tedy samouk, nicméně bych se rád studiu fotografování či práci v tomto oboru více věnoval. To jsou však zatím pouze sny.

Co pravidelně děláš, aby ses jako fotograf neustále zlepšoval a kreativně nevyhořel?

Neustále se pozorne procházím v ulicích Paříže se svým fotoaparátem v ruce, stále připraveným k akci. Nicméně jsou dny, kdy nemám dobrou náladu, a tak se do ničeho zbytečně nenutím, protože to jsou dny, kdy je lepší nechat foťák ladem. Dříve jsem fotil a přidával fotografie na flickr za každou cenu a pokud nebyla fotka úplně dobrá, snažil sem se to dohnat v post-produkci. To byla však velká chyba. Když není fotka dobrá, prostě ji smaž a v případě, že nezažiješ takový ten pocit, který ti stisk spouště vyvolá úsměv na tváři, zkus to znova.

Řekni mi více o tobě a tvém pohledu na street photography.

Poté, co jsem se naučil, jak správně fotografovat, vedla má cesta k objevování tvorby mistrů fotografického umění jako Henri Cartier-Bresson, Willy Ronis a Saul Leiter, jejichž tvorba mě začala stále více posouvat ke street photography - toho nejtěžšího žánru fotografie, s nímž je však velmi snadné začít. Na ulici pokaždé najdeš nějaký moment, předmět či něco zajímavého, co můžeš fotografovat, když se procházíš a navíc můžeš pracovat s počasím a přirozeným světlem, když čekáš na ten správný moment, který se před tebou objeví a který se často snažíš předvídat, třebaže jsou dny, kdy se domů vrátíš bez skvělé fotografie. Street photography je možná tím nejbohatším žánrem na možnosti a variaci, který mi mimo jiné dal i trpělivost. Ale jak jsem říkal dříve, jsem stále začátečník a stále mám co objevovat. Například jsem ještě nezkusil street portréty.

Co by měla dobrá street fotografie podle tebe vždy obsahovat?

Moment a emoci. Těžko ale říct. Mám rád, když se lidé dívají na mé fotografie a představují si vlastní příběhy. Nejsem tedy asi tím správným, koho se zeptat, protože to vlastně sám nevím. Každému z nás se líbí něco jiného a většinou všichni nevídíme to samé, když se díváme na jednu stejnou fotografii. Tak to už ale v životě chodí...

Na většině z tvých street fotografií zobrazuješ lidi “pouze” jako siluety, což se mi vcelku líbí. Co tě však vede k takovému stylu fotografování?

Zpočátku jsem se snažil o fotografie lidí s viditelnými obličeji, ale zákony ve Francii mi znemožňují fotografovat lidi bez jejich svolení. Samozřejmě bych se jich mohl ptát. Tím bych ale příšel o každý spontánní moment, a proto volím siluety, což mě také chrání před zákonem, kdybych chtěl své fotografie licencovat nebo někomu prodat. Navíc čím více lidi na ulici takto fotografuji, tím více se mi to líbí.

Co by fotograf měl a co by naopak neměl dělat, když tvoří fotografie na ulici?

Měl mi mít otevřené oči, mysl a duši. Často tvořím fotografie, které by mohl vytvořit i někdo jiný, ale protože mi nevadí investovat do toho čas a čekat na ten správný moment, mám je já. A co by neměl dělat? Nespoléhat se na to, že tuto fotografii fotit nemusí, protože se se stejnou situací potká zítra znovu.

Co bys poradil fotografům, kteří by se chtěli pustit do street photography?

Jsem začátečník, a tak bych byl raději, aby lidé dávali rady mně. Nicméně bych rád řekl toto: nefotografujte pro druhé, ale pro sebe, netvořte fotografie pro získání reakcí od druhých, ale proto, že to děláte rádi a s láskou a mějte foťák vždy při sobě.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na flickru: http://www.flickr.com/photos/rygo75/

© Copyright UtopisteAdeuxballes 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.