INTERVIEW: fotograf Brían Sparks - Foť a směj se hodně aneb street photography ze Stockholmu

Přeji vám krásný začátek nového týdne a s radostí vám přináším další skvělé interview. Tentokrát vám chci představit fotografa zabývajícího se street focením na severu Evropy, kterého jsem objevil díky rozhovoru, který nedávno publikoval Eric Kim. Fotografie dnešního fotografa určitě zaujmou nicméně pokud vás neinspirují k vydání se do ulic a vyzkoušení si street photography na vlastní kůži, jeho slova resp. výborné odpovědi určitě ano.

BRÍAN SPARKS je talentovaný street fotograf původem z irského města Dublin, avšak před nějakou dobou se přestěhovat do Stockholmu, kde žije se svou rodinou a tvoří skvělé street fotografie.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Vždycky mě zajímalo umění. Moje matka je umělkyně a mé dvě sestry jsou také velmi umělecky založené. Jako malý kluk jsem také byl okouzlen filmovým světem, a tak bylo vždy mým snem jednoho dne točit filmy. Začal jsem tedy konzumovat všechny možné zdroje (filmy, umělecké výstavy, knihy apod.), což za ta léta ve mně vyvolalo silnou touhu po tvoření, kterou jsem nemohl uspokojit. Fotografie byla prvním médiem, které mi umožňovalo se kloudně vyjadřovat.

Kdo nebo jaké elementy bys řekl, že tě jako umělce hlavně ovlivnili?

V tomto případě se musím opět vrátit k filmům, jež bych označil, za svůj největší vliv, jelikož obrazy z filmů mých oblíbených filmařů mám stále nesmazatelně vypálené do svého mozku.

Kteří jsou tvoji oblíbení?

Z pohledu kompozice, Stanley Kubrick, Michelangelo Antonioni a Terrence Malick jsou moji oblíbenci a také jsem velkým fandou filmařů jako je David Fincher, Micheal Mann a Martin Scorcese. V poslední době mě zaujaly filmy od Claire Denis, v nichž mám moc rád náladu a atmosféru, kterou je schopna vytvořit.

Řekl bys, že tě ovlivnila i tvorba fotografů?

Na první pohled jsem se zamiloval do fotografa jménem Henri Cartier-Bresson a jeho tvorby, která je okamžitě přístupná a čím více se člověk dozvídá o fotografování, tím více oceňuje genialitu Bressona. Známý citát od člověka jménem William Klein praví: “Fotka je vytvořená za 1/125 vteřiny. Kolik fotografií jednoho fotografa znáš. Sto? Řekněme 125, což by byl relativně velký soubor fotografií a dal by dohromady 2 vteřiny. Život fotografa, dokonce i skvělého fotografa, jak se říká, trvá 2 vteřiny.” Cartier-Bresson je jeden z mála fotografů, jehož fotografie by mohly být počítany v minutách! Další z mých oblíbených fotografů je Andreas Gursky, na jehož výstavu jsem narazil zde ve Stockholmu a která mi vzala dech. Několikrát jsem se na ní pak ještě vrátil. Gurskyho tvorbu je vážně nutné vidět na výstavě v životní velikosti, internet a ani knihy se takovému zážitku nemohou vyrovnat. Velikost vystavovaných obrazů i jejich detail vzbuzuje úctu.

To zní zajímavě a rád Gurskyho výstavu v budoucnu navštívím. Patří HCB a Gursky k tvým jediným vzorům?

To ne, dále mě inspirují fotografové Anton Corbijn, Alex Webb a Joel Meyerowitz, k nimž jsem se dostal z různých důvodů. Například Antona Corbijna jsem objevil skrz jeho práci s Depeche Mode. Byl jsem fascinován jeho využitím černobílého provedení se stříbrným tónváním a přirozené drsnosti výsledných fotografií. Alexe Webba jsem objevil relativně pozdě, nicméně jej považuji za jednoho z nejlepších fotografů současnosti, jehož dar, kdy je schopen vytvořit řád z chaosu v jeho kompozicích, považuji za vysoké umění. Navíc jeho využití světla a barvy mě nepřestávají udivovat. Alex Webb neustále posouvá pomyslnou hranici focení z mnoha pohledů nahoru. A Joela Meyerowitze moc rád poslouchám, v mnohých videích, jež je možné shlédnout na internetu. Jeho snímky jsou také úžasné, hlavně barevné street fotografie ze 70. let, z nichž mnohé patří k mým nejoblíbenějším fotkám.

Jsi samouk, nebo jsi studoval fotografování ve škole pro umělce/fotografy?

Jsem úplný samouk. Koupil jsem si několik knih, abych se dozvěděl více o technické stránce focení, nicméně neznám lepší způsob učení se fotografovat, než systém pokusu a omylu a fotografování KAŽDÝ den.

Co pravidelně děláš, aby ses jako fotograf neustále zlepšoval a kreativně nevyhořel?

Konstantně se dívám na dobré fotografie a trávím hodně času sledováním tvorby těch nejlepších fotografů současnosti. Člověka to může svádět k tomu, abych se nechal vtáhnout do webů, jako je flickr a jemu podobným a přidával jen komentáře k ostatním fotografiím. Nicméně když chci tvořit lepší fotografie, pomahá mi dívat se na tvorbu lidí, kteří jsou mnohem lepší než já. Mám moc rád HCSP skupinu na flickru, kde třebaže diskuze jsou drsný, mám rád tamní fotografie. Rád také sleduji In-Public web, stejně jako mám rád MagnumPhotos a jim podobné. Z hlediska blogů sleduji, Eric Kim Street Photography blog, street reverb magazine America Suburb X. Kreativní vyhoření jsem naštěstí nikdy nezažil, možná díky mému zaměstnání, které je relativně zajímavé, a tudíž je pro mě snadné nalézat inspiraci.

Slyšel jsem příběh o tvém setkání s knihou Street Photography Now, byla to jediná inspirace pro počátek tvého focení na ulici?

Na ulici jsem fotil nějakou chvíli předtím, než jsem objevil tuto knihu, nicméně jsem netušil, že se tomu říká “Street Photography”. Street Photography Now kniha a stejnojmenný projekt na flickru mi však daly více zájmu, soustředěnosti a hladovosti po zdokonalování se. Před objevením této knihy jsem fotografoval náhodně a bez cíle. Navíc jsem vcelku introvertní chlap, a proto mojí další inspirací pro street photography byl fakt, že jsem měl důvod vydat se ven z mého bytu, objevovat své město a nalézat zajímavé věci, na něž jsem se mohl dívat.

Co by podle tebe měla dobrá street fotografie obsahovat?

Dobrá otázka! Podle mě by měla obsahovat hned několik věcí. V první řadě je to “wow” faktor resp. chvíle, kdy se divák na fotografii podívá, zaujme ho a ptá se: “O co tady jde?” Když to fotografie nemá, může být často a bohužel přehlížena. Druhou věcí je exkluzivita - pokud se mohu vydat na stejné místo a pořídit tu samou fotografii, tak to není dvakrát speciální fotografie - může být dobrá, ale ne vyjímečná. Dobrá street fotografie pro mě představuje snímek, jenž není možné vytvořit znovu. Jinými slovy: jedná se o náhodně uspořádaný soubor elementů, které se sešly na zlomek jedné vteřiny, nebo dvou. A také si myslím, že skvělá street fotka by měla mít neukončený děj, měla by se dotazovat, ne odpovídat, měla by spouštět myšlenky a emoce v divákově mysli a pohnout s ním - rozesmát, rozplakat, navodit pocit spojitosti.

V tvém portfoliu jsem si všiml několika fotografií, v nichž využíváš výloh jako zrcadel, mohl bys mi o tom říct více?

Miluji symetrii, pořádek a čisté linie. Frustruje mě, když vidím neuspořádané ulice a já nejsem schopen najít kousek s rovnými lajnami a řádem. Zjistil jsem, že pomocí oken jsem schopen otevřít dveře do paralelního světa, kde je vše symetrické a díky čemuž mohu obyčejné situace ukázat z perspektivy navozující pocit jiného světa. Navíc mi to efektivně dává dvakrát více příležitostí k tvorbě fotografií na tom samém místě a nesmírně mi to pomáhá v mém stylu focení. Mám tedy dostatek času, abych si připravil svoji kompozici, zkontroloval nastavení a pak už jen čekal na ten správný okamžik, kdy zajímavý, nic netušící charakter vstoupí do obrazu. Snažím se to však nepřehánět, třebaže hodlám v tomto projektu pokračovat. Nyní se zaměřuji na zachycení perfektní rovnováhy odrazů a stínů se zajímavou osobou ve stejném obraze.

Co by podle tebe street fotograf měl a co by naopak neměl dělat, když fotí na ulici?

Nejsem velkým vyznavačem pravidel a myslím, že lidé by měli dělat, co jim vyhovuje. Nicméně musím říct, že se snažím vyhýbat fotografiím bezdomovců a pokouším se být bystrý a nekonfliktní. Vždy mám svůj fotoaparát s sebou, připraven k focení. Dále volím alternativní cesty z práce domů a rád objevuji nová zákoutí mého města, pohybuji se sebejistě a nesnažím se zakrývat fakt, že “hledám fotografii kolemjdoucího”, netahám s sebou zbytečné věci, dívám se nahoru, dolu, za sebe i několik metrů před sebe, abych byl připraven na to, co potkám a neustále hledám neobvyklý úhel a pohled na věc. Často se také zastavím na rohu a dívám se kolem sebe, abych nasál atmosféru ulice a dívám se po interakcích mezi lidmi a jejich gestech.

To zní skvěle, co bys ještě poradil někomu, kdo by se rád pustil do street photography?

Mám hned několik rad:

  • Neber to příliš vážně, prostě fotografuj.
  • Foť a směj se hodně.
  • Zaměř se na formu i obsah - zajímavá osoba vypadá ještě zajímavěji před zajímavým pozadím.
  • Čti hodně fotoknih a pokus se najít styl, který ti vyhovuje.
  • Snaž se najít ostatní street fotografy (na společenských sítích či ve fotoklubech) a pokud začínáš, vyraž do města s kamarádem se společným zájmem po boku. 
  • Nedělej si starosti s vybavením, nicméně si buď vědom základních funkcí svého fotoaparátu. 
  • A nakonec si u focení na ulici užij mnoho legrace!

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na flickru:

http://www.flickr.com/photos/18747317@N00/

© Copyright Brían Sparks 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.