INTERVIEW: fotograf Rinzi Ruiz - "street photography je pro mě jistou formou meditace"

Přeji vám příjemné pondělí a s potěšením vás vítám u dalšího rozhovoru s talentovaným fotografem. Ten dnešní se specializuje na street photography resp. žánr jenž změnil jeho život nejednoho z nás k lepšímu. Osobně mám street focení moc rád protože v sobě kombinuje více odvětví fotografie (portrét, fine art, dokument, …) , a je tak skvělým pro získávání nejen inspirace, ale i nových poznatků od ostatních fotografů.

rinzi-riuz-fotograf-rozhovor-interview-street-photography-odcloneno-portrait.jpg

Rinzi Ruiz je profesionální street fotograf z Los Angeles, CA jeho vášní se stala street photography přibližně před dvěma lety a od té doby nepřestal fotografovat. Jeho fotografie se zabývají společností a to jak jejími pozivitními, tak negativními stránkami.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Vždycky mě bavilo fotografovat, ale k vydání se do ulic mě přiměl až nedostatek kreativity, který jsem zažíval ve svém životě v důsledku toxicity prostředí mého zaměstnání a mé nepozornosti, kvůli níž jsem se nechal pohltit svoji profesí. Něco bylo třeba změnit a naštěstí mi s tím pomohl můj fotoaparát, díky němuž a focení obecně jsem opět začal být tvořivým člověkem, což je mi odjakživa přirozené.

Tehdy jsi objevil street fotografování?

Zprvu jsem se pustil do fotografování momentů mého osobního a života mé rodiny a přátel, když jsme se sešli na párty nebo tak a pak také na několika dovolených. Uvědomil jsem si však, že focení je mojí vášní a jakmile jsem se dozvěděl o street photography řekl jsem si: “To mi dává smysl!” A dnes se díky focení mohu vydávat na svá dobrodružství na ulici a zároveň naplňovat svou touhu po tvoření a zaznamenávání života.

Kdo nebo jaké elementy bys řekl, že tě jako umělce ovlivnili?

Určitě moje rodina, přátelé a učitelé měli dopad na to, jak se dnes dívám na svět kolem sebe. Učitelé mě vždy podporovali a dodávali mi sebedůvěru v tom, abych pokračoval ve své umělecké cestě. Když jsem byl malý četl jsem komiksy typu Teenage Mutant Ninja Turtles od autorů Eastman and Laird a časopisy jako Heavy Metal, obecně vzato mě ovlivnili různé kreslené seriály, kresby, malby a filmy. Jinak z hlediska street fotografování jsem inspirován knihami fotografů se jmény Henri Cartier-Bresson, Elliot Erwitt, Gary Stochl, Ray K Metzker a Roy DeCarava, jenž také pomohli formovat styl mého focení.

Co bys řekl, že máš na street photography nejraději?

Nejradši mám fakt, že díky street photography mohu tvořit a dostat se do kreativní zóny. Opravdu mě baví být venku procházet se a tvořit fotografie. Je to jakýsi druh mé osobní meditace a díky street focení se změnil můj život k lepšímu.

Co by měl mít člověk na mysli, když tvoří fotografie na ulici?

To nejdůležitější je pozitivní myšlení. S kladnými myšlenkami a pozitivním přístupem se člověku otevírají dveře k focení čehokoliv, co se děje kolem něj. Plus díky pozitivitě také lidé reagují mnohem lépe, když si uvědomí, že jsi je právě vyfotografoval.

Díváš se teď na svět díky street fotografování jinak než dřív?

Věřím, že ano. Myslím, že teď se dívám na lidi jinak a jinak s nimi i jednám. Díky chůzi po ulici a fotografování lidí jsem take získal více sebedůvěry. Dříve jsem byl plachý a dnes jsem schopen jít kamkoliv a fotografovat téměř kohokoliv. Například už mi nevadí zastavit někoho a vysvětit mu, co dělám a požádat o portrét, což pro mě dříve bylo nepředstavitelné. Také jsem si díky focení na ulici uvědomil, jak jsou lidé milí i kolik bezdomovců žije centru Los Angeles a jak se jim nedaří. Dříve jsem si jich více méně nevšímal, ale od té doby, co fotím si mnohem více uvědomuji kolik jich je a jaké podmínky musí vydržet. 

Fotil jsi také v době protestu Occupy LA?

Ano, sledoval jsem to v televizi a pak jsem se vydal i do centra dění udělat nějaké fotografie, což mě mnohem více zanítilo v dění v Americe a naší politicko-ekonomické situaci.

Zažil jsi někdy na ulici konflikt s vyfotografovaným a nespokojeným kolemjdoucím?

Málokrát, navíc když se mi něco takového stalo, většinou to nebylo s člověkem, jehož jsem se snažil fotografovat. Byli to většinou bezdomovci a já chápu, že se jim nemusí líbit, aby je někdo fotografoval, což je jeden z důvodů, proč lidé bez domova většinou nefotím, nicméně protože jsou součástí oblasti, v níž fotografuji, občas se objeví na nějaké mé fotografii.

Jak se takové konflikty odehrávají?

Většinou křičí, chovají se nemravně a rasisticky nadávají. V takovém případě odejdu, neb jsem zjistil, že nemá cenu jim vysvětlovat, že jsem nefotografoval právě je. Ten nejhorší konflikt, který jsem kdy zažil byl s bezdomovcem, jenž mi křičel přímo do obličeje. Myslím, že ale právě díky mému pozitivnímu naladění, jsem žádný vážný konflikt nezažil. Navíc, když mi připadá, že je atmosféra v daném místě napjatá, raději nefotografuji.

Je pro tebe příběh důležitou součástí každé fotografie?

Řekl bych, že spíše ano, protože to je to, co by fotografie měla mít. Moc rád se snažím zachytit skvělý moment jako například vzhled, upřený pohled, gesto či jinou akci vyprávějící více o scéně, jíž mám před sebou. Když jedna z mých fotografií v lidech vyvolává emoce, pak vím, že jsem uspěl. Na druhou stranu fotografie nemusí mít vždy příběh, někdy stačí dobrá estetika či kompozice, a proto se čas od času zaměřuji i na grafické elementy, tvary a jejich následný vzhled na 2D snímku. Takové fotky v sobě neobsahují příběh, ale pokud jsou dobré, mohou jej v lidech vyvolat.

Jak moc je významné vybavení fotografa pro street photography versus jeho talent?

Myslím, že je jak o talentu, tak vybavení, třebaže talent člověka dovede určitě dál. Na internetu můžeš vidět mnoho špatných fotek vytvořených s aparáty jako je Leica M9, takže to není pouze o foťáku, avšak jakmile fotograf pozná své vybavení a ví, co si má pořídit a jak to využít, často to posune jeho tvorbu o úroveň výš. Je to podobné jako s talentem, i když se s ním někdo narodí, tak právě díky studiu a časté praxi jej rozvine do výší, o kterých se mu možná ani nesnilo.

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na jeho blogu a samozřejmě i na flickru: http://www.flickr.com/photos/rinzizen/

© Copyright Rinzi Ruiz 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.