Profesionální fotografové vždy ví, o čem mluví aneb jak brzy přestat fotografovat

Mnoho z nás si tím prošlo. Zjistili jsme, že by nás bavilo fotografovat, a tak jsme si pořídili náš první filmový případně digitální fotoaparát. A zatímco jsme neustále fotografovali, začali jsme také číst knihy, kupovat foto-časopisy a foto-DVD, procházet internetové články a galerie a mnohdy jsme se vydali i na výstavy a workshopy ostatních fotografů či jsme dokonce fotografování šli studovat formálně do školy pro fotografy. Jen aby už jsme i my tvořili snímky hodné profesionálů. Pamatujete?

Věřím, že alespoň částí takové cesty jsme prošli více méně všichni a řada z nás po ní určitě ještě kráčí, zatíco ostatní o stezce za světlem začínají teprve přemýšlet.

Rád bych řekl, že takový způsob studia fotografování není špatný a sám jsem jej před lety zvolil, třebaže se mi v hlavě objevovaly myšlenky a nutkání vydat se cestou alternativního smýšlení resp. zastánců názoru, že fotografování studovat není potřeba, protože si na vše člověk musí přijít sám cestou pokusu a omylu, jelikož jinak nezjistí co a proč se mu líbí a jeho tvorba nebude absolutně unikátní.

Po určité době na této stezce odvahy jsem si však uvědomil, že oba zmíněné přístupy ke studiu fotografie se mém případě tak nějak zkombinovaly a také mi došlo, jaké propasti jsem se pomocí zahrnutí druhého přístupu do tradičního studia pravděpodobně vyhnul. Předpokládám, že tak ve svém fotografickém životé děláte to samé, ale pro jistotu bych se s vámi o můj objev dnes rád podělil.

Ani tak není důležité, jestli se považujeme za profesionální fotografy či fotografujeme pouze pro lásku k tomuto krásnému řemeslu. Všichni se v konečné fázi snažíme tvořit fotografie za něž by se leckterý mistr fotografování nestyděl. A protože žijeme v době relativně levných informací, je nakonec více méně jedno, jestli se učíme fotografovat metodou pokusu a omylu, nebo ve škole. Dříve nebo později nás stejně něco ovlivní.

A tudíž, ať už zkombinujeme oba přístupy, a nebo ne, ten druhý bychom alespoň z části měli zahrnout do studování a přemýšlet nad tím, co nám druzí radí. Záleží totiž pouze na nás, jak k různým vlivům přistoupíme a jak s nimi naložíme, abychom předešli tuctovým fotografiím a aby nás focení následně nepřestalo bavit. Jednou z dobrých rad je podle mě uvědomění si škodlivosti následující myšlenky, s níž se s vámi pro dnešek rozloučím:

Protože chci tvořit fotky hodné úspěšných profesionálních fotografů, budu respektovat každé pravidlo, které je uslyším zmínit. Oni totiž vždy ví, o čem mluví...

  RESPEKTUJTE TEDY VŠE, CO ŘÍKÁM!  ;)