INTERVIEW: fotograf Tom (an untrained eye) - vypráví o street fotografování i radí, jak na focení lidí na ulici

Už máte nachystané dřevo na hranici, připravenou čarodejnici a fotoaparát poblíž - ne na spálení, ale na fotografování krásných momentů strávených s kamarády a rodinou? Sám už jsem více méně připraven, nicméně ještě bych se rád s vámi podělil o další skvělé interview s talentovaným street fotografem jehož fotografie mě v nedávné době zaujaly.

street-fotografovani-tom-untrained-eye-fotograf-interview-rozhovor-odcloneno-TOM.jpg

Tom aka an untrained eye je amatérský fotograf z Ženevy, který se specializuje na street photography, třebaže jako každý z nás fotografuje i svou rodinu, krajiny i scény plné městských budov a vše, co ho zaujme. Jeho vášní je však tvorba úžasných fotografií života na ulici, o čemž si dnes budeme převážně povídat.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Smál jsem se, když jsem tuto otázku uviděl, protože mi to zní velmi neskromně, abych se nazýval “fotografem”. Mé fotografování byl, myslím, výsledek dvou věcí. Zaprvé jsem ve svém srdci frustrovaný spisovatel - napsal jsem dva nepublikované romány, nicméně dostatek času, který bych mohl věnovat psaní, a tudíž jsem hledal způsob vyjadřování se, který by více zapadal do mého životního stylu. Zadruhé jsem vždy pociťoval, že mám smysl pro estetiku, ale ne takový talent abych mohl kreslit nebo dokonce malovat. Nakonec mi bylo tedy zřejmé, že fotografování bude médium, které mi sedne perfektně.

Kdo nebo jaké elementy bys řekl, že tě jako umělce ovlivnili?

Vždy jsem se zajímal o umění v téměř všech formách - figurativní, abstraktní i konceptuální. Nejsem si ale jistý, že se mohu hlásit k odkazu mých oblíbených umělců, jejichž tvorba by se odrážela v té mojí. Tedy kromě skvělých street fotografů, i když v tomto případě doufám, že mě pouze  inspirují a já si stále zachovávám svůj vlastní styl. Nakonec je asi mým největším vlivem fakt, že jsem frustrovaný spisovatel resp. že chci, aby mé fotografie vyprávěly příběhy a myslím si, že časem bych se mohl dostat k fotografování foto-příběhů či něčeho podobného.

Studoval jsi fotografování formálně ve škole nebo jsi spíše samouk?

Nejen, že jsem úplný samouk, musím se přiznat, že mám také velmi limitovanou znalost technické stránky fotografování. Když jsem si nedávno koupil fotoaparát Leica M9, poté, co jsem čtyři roky vážněji fotografoval, jsem se musel naučit význam clony, a ISO čísel a podobně a stále se mám co učit. Myslím, že mě pořád více zajímá obsah, estetika a příběh mých fotografií, než jejich technická stránka. Nicméně pomalu si začínám uvědomovat, jak mě má neznalost limituje. Určitě se zanedlouho vydám na nějaký workshop a doufám, že se do konce svého života nepřestanu učit.

Co pravidelně děláš, aby ses jako fotograf neustále zlepšoval a kreativně nevyhořel?

Kreativní vyhoření není má největší starost - začínám věci později než ostatní a nezbývá mi čas na vše, co bych chtěl v životě dělat. Často cestuji, což mi dává možnost fotografovat v různých podmínkách, často je mnohem náročnější vytvořit zajímavou fotografii v místech, které jsou člověku známé. Musím se přiznat, že někdy zápasím s nalézáním zajímavých subjektů tady v Ženevě - městě, jenž se mi nezdá být tím nejlepším a nejvíce stimulujícím pro street focení. Ale když se nad tím zamýšlím, tak to, co dělám, abych se jako fotograf resp. street fotograf neustále zlepšoval, je má snaha neustále být k lidem blíže, blíž a blíže.

Jak jsi se dostal ke street photography?

Mé první opravdové street focení byla náhoda. Tehdy jsem byl v New York Public Library a neměl jsem potuchu o tom, co street focení vlastně je, nicméně jsem viděl scénu, která se mi líbila. Jednalo se o interakci mezi člověkem a jeho okolím (v tomto případě ženou a freskou v pozadí), což se mi zdálo esteticky lichotivé a vizuálně vtipné, a tak jsem udělal fotku. Nahrál jsem ji pak na flickr a lidé začali psát komentáře jako “great street shot” (skvělá street fotka, pozn. red.). Začal jsem tedy hledat, co tento žánr obnáší a brzy mi bylo jasné, že jsem našel svoji vášeň. Navíc dobrá street fotografie v sobě obsahuje jistou dávku napětí, kdy se člověk rozhodne zdvihnout svůj fotoaparát a namířit s ním na lidi, aby mohl zachytit daný moment navždy - je to pro mě jako droga.

Co by podle tebe měla každá dobrá street fotografie vždy obsahovat?

Lidé se mě už na to ptali dříve, ale dodnes jsem nebyl schopen přijít na uspokojivou odpověď. Tento žánr je velmi obsáhlý, jak z hlediska stylů, tak subjektů k focení, a proto je složité jej generalizovat. To nejlepší, co mohu říct, je, že musí v sobě obsahovat něco vtipného, překvapujícího nebo hlubokomyslného, něco, co mě přinutí se k takové fotce vrátit a podívat se na ni znovu.

Při pohledu na tvé fotografie mi je jasné, že se lidí neptáš o svolení s focením. Měl jsi s tím někdy problém?

Nikdy se neptám na svolení s focením. Spoléhám se spíše na svůj vnitřní morální regulátor, o který jsem se zatím vždy mohl opřít. Až do teď jsem měl štěstí na absenci jakéhokoliv problému. Když mě někdo požádá, abych smazal jejich fotku, rád to, když si myslím, že je jejich přání rozumné, udělám. Dodnes jsem ale nemusel smazat fotografii, u které bych byl smutný, že ji ztrácím.

Co by fotograf měl a co by naopak neměl dělat, když fotografuje na ulici?

I v tomto případě jsem vůči “pravidlům” obezřetný, protože jsme každý jiný a jinak pracujeme. Jednoho pravidla se ale vážně držím. Když se při focení cítím nepohodlně až trapně a mám pocit, že bych danou fotografií svůj subjekt mohl zesměšňovat, pravděpodobně bych neměl zmáčknout spoušť. Avšak linie mezi fotografií zesměšňující nebo jinak ubližující a solidní fotkou může být velmi tenká. Například na Flickru mám fotografii ženy, která pláče do telefonu nebo opilce a pravděpodobně bezdomovce spícího ve stoje ve dveřích, a já jsem v pohodě s oběma. A vlastně mám ještě jedno pravidlo: nesnaž se replikovat to, co dělají ostatní street fotografové, ta nejlepší street fotka je stejně tak reflexí fotografa/ky, jako subjektů, které si vybírá pro své fotografie.

Jakou radu bys dal člověku, který by se rád pustil do street fotografování?

  • Zaprvé, nechvátej a zbytečně se do ničeho nenuť - například do situací, v nichž nejseš ani trochu pohodlný. Zjistli, v jakých situacích si sám sebou jsi jistý, jak blízko k lidem jsi připravený se pustit a zůstaň tam, dokud nejsi připraven prolomit své hranice. Pamatuj, že na takové fotografování ti zbývá celý život a není kam chvátat. 
  • Zadruhé, nauč se být neviditelný. Zpočátku mého street focení jsem stál uprostřed ulice před největším obchodem s hudbou v Ženevě s mým aparátem v ruce, velmi viditelným pro kolemjdoucí. Zprvu mě obcházeli, ale po několika minutách se ze mě stala součást ulice jako pouliční lampa nebo dopravní značka. Nakonec jsem byl schopný získat skvělé snímky lidí, kteří ode mne byli několik desítek centimentrů a kteří se dívali přímo do mého objektivu, aniž by si uvědomovali, že je fotografuji. 
  • Zatřetí čti, co nejvíce můžeš a prohlížej si tolik fotografií skvělých street fotografů, kolik dokážeš. 
  • A nakonec mrkni na výborné blogy o street fotografování jako třeba ten co publikují Eric Kim nebo Nick Turpin, které mě teď napadájí a které jsou plné mnohem lepších rad, než které jsem teď schopný poskytnout.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na flickru:

http://www.flickr.com/photos/an_untrained_eye/

© Copyright Tom (an untrained eye) 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.