INTERVIEW: fotograf Marcin Szwaczko - "Vybavení je mrtvé, Mysl žije." i tipy o fotografování modelek

Krásné pondělní ráno vám přeji a rád vás vidím u dalšího interview s talentovaným fotografem, na jehož snímky jsem náhodou narazil při brouzdání internetem a které mě zaměstnaly na dlouhé hodiny. Vždy se rád podívám na portrét, který mě "čapne a nepustí" a dnešní fotograf snad ani jiné netvoří. 

Marcin Szwaczko je amatérský fotograf a mechanický inženýr z Polska, kde se ve volných chvílích specializuje převážně na fotografování portrétů žen, které zaujmou nejedno divákovo oko.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Vždycky jsem byl člověkem, který dělá věci kompletně obráceně, než je zvykem. Začal jsem fotografovat na film roku 2003, když mi bylo 28 let. Zpočátku to bylo ale pouze pro zábavu, jelikož jsem chtěl dělat něco jiného - něco, co moji přátelé tehdy nedělali. Fascinovala mě 3D grafika a mé první krůčky šly tím směrem. Pak jsem ale náhodou potkal fotografku krajin, ale když jsem viděl její obrazy makro fotografií květin a hmyzu, chtěl jsem fotografovat jako ona. A tak jsem začal a zjistil jsem, že probouzení se před východem slunce a sezení a čekání v lese nebo uprostřed louky v naprostém tichu čekaje na slunce, než zalije malé kapky rosy teplým a měkkým světlem, mi umožňuje opravdu relaxovat. Zaregistroval jsem se tedy ve Svazu polských přírodních fotografů a třebaže se mé fotografie změnily od makra k normálním poměrům, čas od času rád uniknu přeplněnému městu a jdu si odpočinout do přírody.

Kdo nebo jaké elementy, bys řekl, že tě jako umělce ovlivnily?

Nemyslím si, že jsem opravdový umělec. Tedy alespoň zatím ne. Mám v hlavě příliš mnoho věcí a nemůžu si dovolit přemýšlet celý den nad svými budoucími projekty. Myslím si, že umělecké cítění mám a že se do mě dostalo s mateřským mlékem mé mamky. Takže mohu říct, že to mám v žilách, můj děda byl amatérský malíř krajin a portrétů, a tak některé části jeho vize světa kolem něj se pravděpodobně dostalo i do mé krve a genů.

Studoval jsi fotografování ve škole pro fotografy nebo jsi spíše samouk?

Jsem samouk, všechno, co umím, jsem se naučil sám. Jsem s tím spokojený? Ano i ne. Na jednu stranu jsem rád, že za vše vděčím sám sobě, ale na druhou stranu jsem pravděpodobně klepal na otevřené dveře místo toho, abych vstoupil.

Co pravidelně děláš, aby ses jako fotograf neustále zlepšoval a kreativně nevyhořel?

Dívám se na tvobu druhých lidí, ale ne pouze fotografů. Například ve starých malovaných obrazech člověk najde mnoho inspirace. A když už se někdy cítím trochu vyhořele, odložím svůj fotoaparát a snažím se nad fotografováním několik dní nebo týdnů nepřemýšlet. Inspirace se dříve nebo později dostaví...

Jak jsi se dostal k fotografování portrétů?

Byla to má těhotná žena, která mě přivedla k portrétům. Nudné, že?!

Vůbec ne, myslím, že je to krásné. Co by podle tebe mě dobrý portrét vždy obsahovat?

Napětí a fyzický nebo emocionální kontakt s divákem.

Lidé na tvých fotografiích vypadají velmi uvolněně a dobře naladění, jak to děláš?

Myslím si, že ta nejdůležitější věc je, aby se model/ka cítili OK. A ten nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je povídání a naslouchání. Nedělám tedy nic speciálního a také jim pouze neříkám "zůstaň tak a nebo jinak", prostě si s nimi povídám a pak poslouchám. Také jim pro focení vysvětluji, co dělám a co po nich za několik minut budu chtít. Možná je můj přístup k lidem staromódní, ale poslední dobou spolu lidé stále méně mluví a to není normální a ani pohodlné - hlavně pro nahou modelku, která neví, co se bude dít.

Co by fotograf měl a co by naopak neměl dělat, když pracuje s lidmi?

Myslím, že fotograf nesmí udělat nic, co si model/modelka od něj nepřeje. Například:

  1. nikdy neříkat věci se sexuálním podtextem,
  2. nikdy se modelky nedotknout bez jejího souhlasu - když potřebuješ upravit její ruku, vlasy, hlavu a v případě focení aktů, nedotýkej se jejích prsou a ani ostatní erogenních částí těla,
  3. nikdy neříkej, jak jsi skvělý fotograf, když pak nevíš, co dělat nebo neumíš nastavit svá světla,
  4. neumožňuj partnerovi modelky, aby byl přítomen během focení, protože to může modelku stresovat a nebo způsobovat nepřirozené chování či strnulost. Když ale modelka či model chce svého partnera/ku nablízku umožni jim počkat vedle v místnosti, aby mohli být přítomni, ale nerušit a působit stress.

Na druhou stranu fotograf by měl:

  1. vždy nabídnout modelce kávu, čaj nebo jiný nápoj,
  2. vždy mluvit s modelkou, protože lidé si rádi povídají a navíc to láme ledy,
  3. vždy se zeptat, jestli se model/modelka cítí OK s danou situací,
  4. vždy oznámit další focení předem a nesnažit se “překvapovat”,
  5. při focení aktů vždy poskytnout negližé pro modelku nebo modela, aby mohli zakrýt své tělo během různými fotografiemi nebo zatímco měníš pozici světel,
  6. po každém dobrém snímku pochválit,
  7. ukázat, co jste spolu vytvořili na zadní straně fotoaparátu nebo na instatním filmu, jelikož to modelce umožňuje být více otevřenou.

Co je důležitější fotograf a nebo jeho vybavení?

Myslím, že fotografie netvoří fotoaparát, ale fotograf. Ta nejdůležitější věc je "to" mezi fotografovýma ušima. Říkáme tomu mysl, otevřená mysl. A v tomto hlubokém “vesmíru” může fotograf vytvořit jakoukoliv vizi a může vidět, co se mu zachce. Je to projektor jeho umění. Viděl jsem stovky obyčejných fotografií vytvořených se sinary nebo hasselblady s digitálními zády za desítky tisíc dolarů a také jsem viděl skutečně dechberoucí a excelentní fotografie vytvořené s pinhole z krabice od bot za 5 dolarů. Vybavení pomahá, ale neposkytuje mysl s dobrými nápady a inspirací. Vybavení je mrtvé, mysl žije.

Všiml jsem si, že fotografuješ na film, což se mi moc líbí, neb také téměř denně využívat toto médium. Proč jsi vlastně zůstal v analogovém světě?

Mám moc rád atmosféru temné komory, vůni chemie i chvíle, kdy se na papíře ve vývojce objeví obrázek. Také mám moc rád tonální rozsah negativů (i těch nejlevnějších) v porovnání s dostupnými digitály. Navíc, já vždy dělám věci obráceně, než je zvykem. Když se lidi vrátí k filmu, pravděpodobně přejdu na mokrý kolódiový proces (wet plate).

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na: http://www.flickr.com/photos/czarnobialykwadrat/

© Copyright Marcin Szwaczko 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.

 

the-best-foto-thing-odcloneno.png

What inspired you to become a photographer?  

I've always been a man who does things completely opposite to the normal fashion. I started shooting on film in 2003, when I was 28 and at the beginning it was only for fun as I just wanted to do something different, something my friends didn't do at the time. I was fascinated with 3D graphics, and my first steps were focused on that matter. Then by an accident I met a woman who was a nature photographer, and when I saw her prints with macro flowers and insects I wanted to shoot like her. I started doing so, and discovered that waking up before the sunrise and sitting in the woods or in the middle of the meadow in complete silence waiting for the sun to flood the little drops of dew with really warm and soft light makes me really calm and relaxed. I registered myself in Polish Nature Photographers Union. With time I changed a little scale of my shots, from macro to normal, but sometimes I still like to escape from the crowdy city and get relaxed in the middle of nowhere…

Who or what elements would you say influenced you as an artist?

I think I am not a real artist, not yet at least. I have too many things on my mind and I can’t afford to  be thiking about my future projects all day. I think my artistic feelings have been probably sucked in with my mom’s milk. So I can say I have it in my veins. My grandfather was a hobbyist landscape and portrait painter, so some parts of his way of seeing the world have probably got into my blood and genes.

Are you self-taught or did you do to a school for photographers?

I am self-taught. All I know I learnt by myself. No one was helping me. Am I happy with it? Yes and no. On one hand I am because all I know I owe to myself, but on the other hand I was probably knocking on the open doors instead of entering them.

What do you regularly do to make yourself a better photographer and not to creatively burn-out?

I look at works of other people but not only of other photographers. For example you can find a lot of inspiration in old paintings. Sometimes when I feel burned out, I just put the camera away an try not to think about photography for few days or weeks. And the inspiration comes back, sooner or later…

What inspired you to start making portrait photographs of people?  

It was my pregnant wife. I know, boring, right?!

Not at all I think it’s beautiful. Is there something a good portrait photograph should always have?

A thrill and physical or emotional contact with the viewer.

The people in your photographs look very comfortable and in a great mood, how do you accomplish that?  

I think that the most important thing is to make the model feel OK. And the easiest way to do this is talking and listening. So I don’t do anything special and I don’t just ask them to stay like this or like that, I talk and listen. I also talk about what I am doing and what will be done in a few minutes so they know what’s happening. Maybe my approach is old fashioned but most of people do not talk to each other these days and it’s not a normal or comfortable, especially to a nude model who doesn’t know what is going on.

In your opinion, what are the DOs and DON'Ts a photographer should know about when working with people?  

I think that a photographer must not do anything that the model doesn’t want him to do. For example:

  1. Never say things with sexual meaning to the model.
  2. Never touch model without her permission, always ask if you can do this, when you have to move her hand, hair or head, if you shoot nude, never touch breasts or any part of the body that is erogenous. 
  3. Never say you are great photographer and then that you don’t know what to do or how to set up the lights – it is really poor… 
  4. Don’t let the model’s partner to be present during session as it can make her stressed and make her behave unnatural or be stiff. If model wants the partner to be present, try to provide the room next to your shooting location for the partner so he/she will be able to be at the site but will not disturb you and will not make the model stressed.   

A photographer should:

  1. Always offer a cup of tea or coffee or something else to drink to the model.
  2. Always talk to the model as people like to talk and it breaks all barriers.
  3. Always ask the model if she/he feels OK with the situation you are shooting.
  4. Always tell the model about the next shot in advance and try not to surprise her. 
  5. If shooting nude, always provide some negligee for the model so she/he could cover her/his body between different shots and during light setup changes. 
  6. Always praise the model after each good shot.
  7. Show her/him your work on the camera screen or on instant film during session because it will make the model more open.

What is more important the gear or the photographer i.e. his talent?

I think shots are not taken by the camera, they are made by the photographer and the most important thing is that "something" between photographer’s ears. It is called his mind, open mind. In this deep space a photographer can create all visions, and see what he wants to see. It is a projector of his art. I saw hundreds of poor shots made by sinars or hasselblads with digital backs which cost tens of thousands of dollars, as well as I saw hundreds of really powerful and excellent shots taken by shoebox pinhole camera which costs 5 bucks. The gear helps, but will not supply the mind with good ideas and inspiration. Gear is dead, mind is alive.

I noticed you make photographs using film, which I like very much as I own and use film cameras on a daily basis. What is your reason behind staying in the analog world?

I really like the darkroom atmosphere, the mood and the smell of chemicals. I like the moments when an image appears on the paper during developing process. I also really like the tonal range of negatives (even the cheapest ones) in comparison to the affordable digital cameras. Besides I’ve always been doing things which went into the opposite of normal fashion. If people return to film, I will probably move to wet plate ;]