Respektuj své fotografie a ostatní si jich budou také vážit

Před pár měsíci za mnou přišel jeden z mých kamarádů, že mu jeho rodina nařídila, aby si vybral nový digitální fotoaparát, poněvadž by mu chtěli věnovat něco hezkého k narozeninám. A právě fotoaparát jim přišel jako skvělá volba, když on často cestuje po Evropě a neustále si půjčuje ten rodinný. Chvíli jsme se tedy u otevřeného laptopu a několika internetových obchodů a stránek o fotoaparátech bavili o současné nabídce na trhu, výhodách světelných objektivů, nevýhodách přiliš mnoha megapixelů apod. Nakonec jsme ale skončili u toho, že je v podstatě jedno, jaký fotoaparát vybere, protože focení není o fotoaparátu, ale o člověku, který jej používá. To mu vykouzlilo úsměv na tváři a začal mi vyprávět o jeho posledním výletu, kdy s obyčejným rodinným kompaktem fotografoval za často za jízdy a že mnozí nevěřili, že fotil pouze s kompaktem. Domluvili jsme se, že mi několik fotek pošle mailem, abych se na ně také mohl podívat, případně mu říct svůj názor.

Chvíli jsme pak ještě prohlíželi konkrétní modely aparátů, povídali si předpokládaném použití fotoaparátu, co bude nejčastěji fotografovat a ať koupí něco, co může mít pořád s sebou. "Samozřejmě můžeš koupit ten nejlepší fotoaparát, co svět zatím viděl, ale pokud jej nepotřebuješ, ušetřené tisíce můžeš investovat do dalšího výletu do Alp. Ono mít drahý aparát doma na stole a žádné peníze na cestování či osobní projekty je pro fotografa vcelku handicapující. Kup to, s čím můžeš růst, ale zbytečně neutrácej," byla má závěrečná rada, s níž jsme se mezi dveřmi rozloučili popřáli si hezký den.

Včera jsme se opět viděli a s radostí mi popisoval svůj nový aparát a oba jsme měli radost, že dobře vybral a že je spokojený. Nechci se tu však dnes s vámi pouze podělit o jednu z více příhod, kdy kamarádi chtějí poradit s nákupem foťáků. Raději bych se však zastavil u emailu s fotografiemi, o nichž jsme se bavili při vybírání aparátu a který mi před nějakou dobou poslal:

Ahoj Michale, posílám fotografie z léta, o kterých jsme se bavili. Asi nejsou nic moc, ale já je mám rád, protože jsou z míst, která jsem navštívil a hřejí mě u srdce.

OK, řekl jsem si a začal jsem prohlížet přiložené fotografie. Čím více jsem jich viděl, tím větší jsem měl radost. Email byl plný snímků s parádní a zajímavou kompozicí a mnohé z nich byly učebnicovým příkladem fotografií krajin.

Všechny fotky byly přímo z fotoaparátu, nezpracované ve fotoeditoru a třebaže jsme se nedávno viděli osobně nebyl čas na delší diskuzi o fotografování, a proto jsem mu svůj názor poslal emailem, o nějž bych se s vámi také rád podělil, protože podobných lidí mezi námi chodí více a třeba právě vám by můj vcelku obyčejný mail mohl také pomoct: 

Milý Tomáši,

Asi nejsou nic moc?! Nemyslím si, že bys měl důvod se podceňovat, a tak to alespoň pro mě nedělej. :) Tvé fotografie jsou skvělými příklady snímků, za které by se mnoho cestovatelských fotografů a dokumentaristů nemuselo stydět. Jednoduše řečeno je vidět, že máš talent a hlavně, že fotografuješ rád.

Jako všichni fotografové, tak i ty se máš, co učit, nicméně to, co mnozí studují ve škole, v knihách nebo na internetu, je pro tebe očividně přirozené. Neboj se však být víc průbojný a nemluv o svých fotkách jako o něčem "podřadném", važ si své tvorby a ostatní si jí budou vážit taky a časem jak se bude zlepšovat, ji třeba budeme obdivovat na výstavě amatérských (ti, co fotografují s láskou) a později třeba i profesionálních fotografů. Život je plný milých překvapení. ;)

Z obecného hlediska mají tvé fotografie velmi dobrou kompozici, neprojevují se u nich typické chyby, jsou zajímavé i pro člověka, který s tebou necestoval a hlavě s nimi bez zbytečných slov dokážeš sdělit příběh své cesty - v tomto případě po Alpách. Abych ale jenom nechválil a alespoň trochu poradil: příště, až budeš fotit, více se zaměř na světlo a jeho kvalitu v různých denních dobách. ;)

Budu rád, když mi čas od času několik fotek z cest pošleš, je radost si je prohlížet.

S přáním příjemného dne,

Michal