Pravidlo třetin a jeho opuštění pro lepší fotografie

Když jsem se začínal zabývat fotografováním více do hloubky, bylo mi jako malému klukovi, pravděpodobně stejně jako vám, představeno pravidlo třetin s několika slovy o jeho použití. Podíval jsem se tehdy na tvorbu mistrů fotografů, viděl jsem, že něco takového se na jejich fotografiích vyskytuje, a tak jsem začal fotografovat s mřížkou s devíti obdélníky a někdy i čtverci v mysli. Jedna věc mi však byla zatajena a o tu bych se s vámi dnes rád podělil.

Když se učíme jezdit na kole, rodiče naše malé bicycly často opatří malými kolečky, abychom se naučili vše podstatné před tím, než nastane čas je odstranit, spolehnout se na vlastní rovnováhu, jezdit do míst, kam nás malá kolečka nepustila a dosáhnout rychlostí, jichž jsme nebyli schopni.

A podobně je tomu s pravidlem třetin. V úvodu do fotografování jej adaptujeme a zatímco se učíme o ostatních aspektech kompozice a fotografování obecně, nás pomyslná mřížka drží v hranicích "dobré kompozice". Málokomu z nás je však vysvětleno, že se jedná pouze o pomocná kolečka vedoucí k našemu vlastnímu smyslu pro kompozici, rovnováhu a zlatý řez, která je po čase nutno opustit a spolehnout se na vlastní smysl a cit.

Not everything that can be counted counts, and not everything that counts can be counted. -Albert Einstein

Je sice pravda, že zlatý řez je matematicky popsán, a že nám ukazuje ideální kompozici. Nicméně právě proto, že ne všecho, co se dá spočítat, se počítá a ne vše, co se počítá, se dá spočítat, zastávám názor pomocných koleček a vlatního citu. I šnečí ulita byla matematicky popsána až poté, co jsme ji našli v přírodě.

Chceme-li tvořit lepší fotografie, berme pravidla jako pomocná kolečka a spoléhejme se na vlastní cit.