INTERVIEW: fotograf Dariusz Klimczak - "Jsem zainteresován ve vnitřní realitě resp. světě, který je filtrován skrz mě."

Dnešní fotograf tvoří surrealistické fotografie, které odraží jeho osobní pohled na svět, jenž nachází uvnitř sebe sama a jeho unikátní fotografie jistě zaujmou nejednoho diváka. Mě kromě úžasných nápadů a technické i umělecké kvality fotografií navíc zaujalo i to,, že jeho fotografie jsou v barvě pouze pokud to on sám považuje za nezbytné. Moc si vážím, že se s námi podělil o několik slov a myšlenek o svém fotografování.

surrealismus-fotograf-dariusz-klimczak.jpg

Dariusz Klimczak je 44 letý fotograf na volné noze původem z polského města Sieradz v Polsku. Po absolvování umělecké školy ve Zduńska Wola se společně se svou rodinou usadil ve vesničce nedaleko polského města Łeba. Fotografování se věnuje už přes 25 let, ale jeho opravdovou vášní se stalo teprve před několika lety.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Vždy jsem byl pozorovatelem. Focení mi dává příležitost zaznamenat čas a fotografování kreativně mi umožňuje vytvořit nové světy, které dosud existovaly pouze v mém podvědomí a představivosti.

Kdo nebo jaké elementy bys řekl, že tě ovlivnily jako umělce?

Vše záleží na tom, kdo jsi. Když jsi otevřený, máš představivost a cit, můžeš být ovlivněn virtuálně čímkoliv: člověkem, přírodou, rytmem, světlem, stínem etc.

Studoval jsi fotografování ve škole, nebo jsi samouk?

Studoval jsem focení v umělecké škole. Znám tedy teorii a základy i historii fotografování a mnoho fotografů, ale vědomě jsem začal fotografovat přibližně před 10 lety. Sledoval jsem ostatní fotografy, analyzoval jejich tvorbu a vytvořil jsem si závěry o jejich nápadech, kompozicích a technice. Ale nejdůležitější je objevování sebe sama, experimentování i učení se zácházet s nástroji pro fotografování a systematická práce.

Co děláš, aby ses jako fotograf neustále zlepšoval nyní?

Učit se a růst může člověk celý život. Pokud někdo ve světě fotografování prohlásí, že už dosáhl všeho, plete se. Myslím, že je třeba postavit se k tvorbě druhých jako k celku. Každou chvíli se koukám po nových nápadech, učím se nové techniky ať už sám, nebo na workshopu. Snažím se být konzistentní v tom, co dělám a především hodně tvořím.

Co tě inspirovalo k tomu, abys začal manipulovat fotografie a tvořit úžasné surrealistické scény?

V jednu chvíli mě realistické fotografie začaly nudit, protože mi připadalo, že všechno už bylo vyfotografované. Nyní je tak snadné vytvořit fotografie, že každý, dokonce i amatérský turista, může vyfotit unikátní místo a nebo moment a to také usnadňuje vývoj a rozvoj fotografického vybavení a softwaru. Nicméně mi jednoho dnes vyvstalo na mysli, že se budu muset začít koukat po inspiraci jinam. Ne vně, ale uvnitř sebe sama. Představivost je nekonečná a svět, který uvnitř sebe můžeš nalézt je a bude unikátní.

Řekl bys tedy, že realita nestačí pro tvoji uměleckou vizi?

Záleží na tom, jak si definujeme realitu a jestli pouze fotografujeme (dokumentujeme) a nebo tvoříme fotografie. Vždy jsem preferoval tvoření fotografií, než abych pouze zaznamenával realitu. Pro mnoho fotografů je realita dostatečná a na Zemi máme mnoho krásných míst, zajímavých obličejů, akcí atp. Já jsem však zainteresován ve vnitřní realitě resp. světě, který je filtrován skrz mě.

Po vytvoření tolika skvělých uměleckých kousků, myslíš, že se ti změnil pohled na svět?

Samozřejmě, tyto dva světy - reálný a fantaskní - jsou vzájemně propleteny. Někdy je to více jednoho a jindy více druhého. Když tvoříš tyto surrealistické světy, nevyhnutelně si vytrénuješ oko na projevech “jiné” reality a tam, kde ostatní nic nevidí, vidíš něco zvláštního.

Představuješ si prvně finální podobu fotografie a pak ji tvoříš a fotíš v realitě a nebo tvé scény vznikají kombinací různých snímků až při post-processingu?

Mezi námi jsou fotografové, kteří tvoří surrealistické scény a pak je fotografují. Já ale používám druhou metodu tvorby fotografií, kdy výslednou a v realitě neexistující scénu tvořím z několika fotografií, které k sobě pak aranžuji. Snažim se to však udělat tak, aby to nebylo poznat a mé fotky vypadaly jako jedna. Největší pochvalou, které se mi může dostat, je otázka diváka: “Kde jsi takovou scénu viděl?” Post-processing mi také umožňuje upravit chyby, které mohly vzniknout při focení, a tak se nemusím nechávat omezovat počasím, světlem, modelkami a mnoha dalšími faktory. Od počátku do konce mohu kontrolovat celý proces vzniku mých fotografií.

Co je důležitější fotograf a nebo jeho vybavení a software na úpravu fotek?

Umělci bez talentu ani ten nejlepší software nepomůže. Když však talentovaný člověk pracuje na slabém hardwaru, šance dosáhnutí jeho kýženého výsledku se také snižuje.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na: 500px.com/Kleemassiflickr.com/photos/klimas/

© Copyright Dariusz Klimczak 2012 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.