INTERVIEW: fotograf Simon Garnier - behaviorální vědec o street fotografování

Street fotografie dnešního fotografa mě zaujaly na první pohled. Nejvíce se mi na nich líbí skloubení jednoduché kompozice a komplexního obsahu. Byl jsem moc rád, že jejich autor souhlasil s rozhovorem o fotografování a jeho interkaci s lidmi na ulici.

Simon Garnier se narodil ve Francii a jeho profesí je vědecká činnost resp. studium chování lidí a společenských živočichů. V současnosti pracuje na univerzitě Princeton v New Jersey v USA a když má volno, vydává se se svým fotoaparátem do ulic, kde fotografuje lidi.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Rád o sobě říkám, že jsem vizuální živočich a pravděpodobně jsem vždy byl. Obrázky (statické či pohyblivé, přirozené či vykonstruované) mě přitahují a spouští ve mě silné emoce. Tudíž jsem měl silnou potřebu produkovat své vlastní obrázky a pokoušet se přenášet moje emoce na druhé lidi. Fotografování pro mě byla přirozená volba, jelikož jsem byl doma od dětství obklopen fotoaparáty. Foťák mi byl tedy blízký, a tak jsem začal fotit místo třeba malování nebo kreslení.

Kdo nebo co bys řekl, že tvoji tvorbu ovlivňuje?

Pobírám hlavně z toho, co najdu na internetu. Někdy je to retrospektiva na tvorbu Henri Cartier-Bressona, jindy zase fotky neznámého, ale přesto talentovaného fotografa na webech jako je flickr, tumblr apod. Abych byl upřímný, musim říct, že toho o fotografování jako umění moc nevím. Začal jsem fotit vážně asi před rokem, který jsem strávil pozorováním, studováním a předvídáním chování lidí na ulici. Možná, až budu cítit, že jsem se přestal zlepšovat, poohlídnu se po tvorbě mistrů.

Proč jsi vlastně začal fotografovat na ulici?

Tak nějak z nutnosti. Před rokem jsem se rozhodl, že si založím blog, na němž budu publikovat novou fotku každý den. Měl jsem předpřipravenou malou zásobu přijatelných snímků, ale bylo mi jasné, že mi brzy dojdou. Začal jsem tedy hledat rozumný způsob, jak produkovat nové fotky rychle a za nízkých nákladů, jelikož jsem neměl peníze na nákup světel, pronájem studia či výlety do míst krásných krajin. Ulice jsem měl na dlani a zdarma. Šel jsem tedy cestou street fotografie a okamžitě jsem se do toho zamiloval.

Když na ulici spatříš svou "oběť", ptáš se na svolení s focením?

Pokud můžu fotku vytvořit, aniž bych se musel ptát, udělám to. Když ale někdy vidím zajímavou osobu a vím, že nebudu schopen vytvořit momentku bez svolení, zeptám se. Lidé jsou většinou polichoceni. Pak mám ale před sebou tu těžší část, kdy se snažím, aby zapomněli, že je fotografuji.

Jak docílíš toho, aby "přestali vidět" tvůj fotoaparát?

Povídáme si, ptám se jich na věci o jejich životě a pak, když jsou uvolněnější, zmáčnu spoušť svého fotoaparátu, abych získal ten správný výraz.

Když fotíš, co na ulicích hledáš a čeho si všímáš?

Přes den pracuji jako vědec. Specializuji se na kolektivní chování lidí a společenských zvířat (davy lidí, hejna ryb, kolonie mravenců atd.). Snažím se porozumět vzniku kolektivních vzorů a modelů ve velkém resp. v míře, kterou by těžko jeden člověk byl schopen vnímat - například když kráčíš po ulici, těžko jsi schopen všimnout si absolutně všeho, co se tam děje. A jako street fotograf se však snažím zaměřit na individuální momenty přirozené krásy, která vyčnívá z městského davu. Zaměřuji se na kontrast jednoho člověka vůči druhým v davu kolem něj a také na situace, které se liší od běžného chování lidí na ulici.

Co podle tebe dělá dobrou street fotografii?

Jako v každém fotografickém žánru: kompozice, světlo, barvy etc., které jsou také všechny důležité pro dobrou street fotografii. Ale ta nejdůležitější věc není technická stránka, ale ta emocionální. Skvělá street fotka vypráví příběh, je zorganizována tak, že propojuje každou důležitou část svého příběhu a nakonec vytvoří emocionální pouto mezi divákem a hlavním subjektem. Například na mých fotkách se zaměřuji na silnou kompozici, která soustředí divákovu pozornost k hlavnímu subjektu a chci, aby oči diváků k němu byly přitahovány a s každou novou věcí, které si na fotce všimnou, aby se nakonec k němu zase vrátily. Chci, aby divák vždy porovnával každou část fotky ve vztahu k jejímu subjektu.

Setkal jsi se někdy s negativní reakcí při focení někoho na ulici? Jak předcházíš konflicktům?

Nikdy jsem nezažil silnou reakci proti tomu, že někoho fotím. Když mám pocit, že se někomu nelíbí, že jej fotím, jdu k němu a začnu s ním slušně konverzovat. Tento jednoduchý počin téměř okamžitě dovolí lidem, aby byli více v pohodě a abys jim nevadil. Už tě pak také nevidí jako "čumila". Také s sebou vždy nosím vizitky. Lidé tě berou vážněji, když jim jednu podáš. Dokonce jsem s sebou začal brát iPad, abych jim mohl ukázat svoje fotografie. A kdyź mě přes to všechno někdo požádá, abych jejich fotku smazal, udělám to.

Pomohla ti přítomnost na flickru s fotografováním?

Je složité kvantifikovat, jak moc mi flickr pomohl a zlepšil moje fotky. Je to skvělý zdroj inspirace se stovkami tisíc talentovaných fotografů. Je to také skvělý způsob vystavování fotek a získání téměř okamžitého hodnocení o druhých. Za den nebo dva mám dobrý přehled o tom, jestli mojí fotku, která se mi líbí, i ostatní považují za zajímavou. Na druhou stranu flickr může být zdrcující a odrazující, když se lidé rozhodnou přidávat všechny jejich fotky - ty dobré i ty špatné a pro mě je pak zbytečně náročné hledat ty skvělé v moři těch méně zajímavých fotografií.

Co je důležitější fotograf nebo jeho vybavení?

Fotograf je ten, co používá vybavení a není tomu naopak. On je zodpovědný za dobré nebo špatné snímky, ne jeho fotoaparát. Dobrý fotograf ví, co jeho foťák umí a co ne a pak toho využívá. Když fotí v podmínkách, pro které jeho přístroj není vhodný, je to jeho vina, ne přístroje.

Co je podle tebe ta nejdůležitější "věc", kterou je třeba mít na mysli při focení na ulici?

Lidi. Oni jsou tvými subjekty a poskytují ti příběhy pro tvoje fotky. Je důležité je pozorovat, studovat, znát jejich chování a respektovat je.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na: http://www.flickr.com/photos/sjmgarnier/ tumblru, 500px a twitteru.

© Copyright Simon Garnier 2011 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo. :)