INTERVIEW: fotograf Hugues Roualdes - "když jsi dobrý kuchař a máš skvělé ingredience, otevři si restauraci!"

Dnes mám pro vás interview s člověkem, který se specializuje na žánr fotografování, který jsme tu ještě neměli. Focení koncertů. Jeho fotografie jsem objevil na jednom z inspirativních webů ve sbírce koncertních fotografií a mile mě překvapilo, že fotka po prokliknutí vedla na flickr plný dalších výborných snímků.

Hugues Roualdes je poloprofesionální fotograf a student fotografování původem z vesničky jménem Aguessac z jihu Francie, který v současnosti žije v Paříži, kde fotografuje koncerty a jiné živé akce. Rád pracuje s širokoúhlými objektivy, protože preferuje fyzickou blízkost ke svému subjektu před focením z dálky s teleobjektivem.

Co tě přivedlo k fotografování?

Nějak si nemohu vzpomenout na jednu speciální věc, která mě inspirovala k tomu, abych se stal fotografem. Vcelku mě bavilo fotit s kompaktem Canon IXUS, který jsem měl před lety půjčený od kamaráda. Pak jsem si pořídil moji první zrcadlovku - Nikon D40 a od té doby jsem už jen hodně fotografoval, sháněl každou možnou radu, kritiku a názor na mé fotografie a dokonce jsem si i pořídil několik filmových fotoaparátů od Nikonu. Bavilo mě fotit, a tak jsem v roce 2008 nastoupil na Icart Photo - foto školu nedaleko Paříže - v Levallois-Perret.

Kdo nebo co bys řekl, že tě jako fotografa ovlivnilo?

Když jsem začal fotografovat, neměl jsem ponětí o kultuře focení. Věděl jsem něco o reklamách, protože jsem strávil rok ve škole marketingu v Toulouse. Ale rychle jsem si našel chlapy jako Raymond Depardon, Gilles Caron, Stanley Greene, Cartier-Bresson, Olivier Roller a hlavně James Nachtwey, jehož tvorba je zajímavá, citově založená a plná síly. Později jsem si našel fotografy: Don Mc Cullin, John Davies, Crewdson, Sacha Goldberger, Jocelyn Bain Hogg, Reza, Martin Schoeller, které obdivuji a kteří mají značný vliv na moji tvorbu. Avšak aby moje odpověď o "kdo" byla kompletní, nemohu zapomenout na fotografa jménem Todd Owyoung.

Z hlediska "co" musím říct: hudba, politika a víra. Jak říká kytarista z Madball: Hudba ti pomáhá být pozitivní. Politika mi pomáhá mít vlastní názor v dnešním světě a víra přináší hodnoty - některé dobré, některé špatné - a také symboliku, která se v umění dobře využívá. Navíc tyto tři věci člověk najde kdekoliv.

Co tě inspirovalo k tomu, abys začal fotografovat živé koncerty?

Jsem muzikant, a proto to přišlo tak nějak samo. První koncert, co jsem fotil, byl "Christophe Godin and Adagio". Byl jsem vcelku spokojený s výslednými fotografiemi, protože jsem fotil se země s mojí 1,6m výškou a dokázal vyprodukovat dva pěkné snímky. Zůstal jsem tedy u focení hudby - nástroje, koncerty, prsty, … prostě cokoliv. Potom, co jsem začal chodit do školy, dostalo se mi značné kritiky a bylo mi vysvětleno, jak mizerné fotografie jsem dříve tvořil. Jsem také hluboce přesvědčen, že pokud jsi hudebník, máš focení koncertů jednodušší, protože pro to používáš nejen oko, ale také ucho.

Jsi pouze fotograf-fanoušek nebo fotíš akce profesionálně?

Obojí. Někdy si mě najmou lidi, o kterých jsem nikdy předtím neslyśel. Většinou si ale vybírám umělce/akce, které chci dokumentovat pro sebe. Jsem stále ještě nováček v tomto světě a zatím jsem nenašel magazín nebo agenturu, které by mě posílaly na specifické koncerty. Jsem tedy kompletně nezávislý. Nejraději samozřejmě fotím kapely, které mám rád, ale je nutné fotit i ty, co člověk moc nemusí, protože jejich peníze jsou také dobré a často mě i koncert kapely kterou jsem si neoblíbil mile překvapí. Například jsem šel fotit Joss Stone živě a říkal jsem si, že je to další popová zpěvačka pro teenagery, která zpívá o první lásce, škole, … což moc nemusím, ale nakonec mě na koncertě natolik okouzlila jejím hlasem, úsměvem a atmosférou, že jsem uznal, že jsem byl pěkně hloupý.

Co je ta nejdůležitější věc, na níž by si fotograf měl dát pozor, když fotí?

Zaprvé je pro mě nutné, abych se soustředil na hudbu a mohl tak snadněji předvídat, co muzikanti udělají - úsměv, skok, škleb, … něco bláznivého. A zadruhé se soustředím na různé úhly pohledu, abych ukázal něco jiného.

Koukal jsem na tvé video o tetování, mohl bys mi o něm říct více?

To je něco, s čím jsem začal trochu experimentovat. V francouzštině to nazýváme P.O.M - Petite Oeuvre Multimedia - což je mix fotografování, videa a zvuku. V tomto případě jsem dělal rozhovor s mým kamarádem Stephanem, který je tattoo artist. Není to snadné, ale s pomocí přátel zajímající se o video to jde lépe.

Pomohla ti přítomnost na flickru s fotografováním?

Ano. Díky flickru jsem prodal své fotografie, dostávám pochvaly od ostatních, sdílím znalosti a nacházím inspiraci. Je to skvělá věc. Také jsem na flickru našel fotografa, který mě podporoval a kterému bych rád projevil úctu:

Hughes Léglise-Bataille

. Hughes zemřel v únoru 2011 a byl to skvělý fotograf, dobrý člověk a výborný kamarád. Pokaždé, když na flickr přidal novou fotku, mnoho jsem se naučil.

Co je důležitější fotograf a jeho talent nebo jeho vybavení?

Pokud jsi dobrý kuchař a máš mizerné ingredience, tvé vaření bude dobré, ale ne tak dobré, jak by mohlo. Pokud jsi špatný kuchař, tak ti ani ty nejlepší přísady nepomohou. Ale když jsi dobrý kuchař a máš skvělé ingredience, otevři si restauraci!

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na: http://www.flickr.com/photos/hugues-oc

© Copyright Hugues Roualdes 2011 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo. :)