Fotografování, sympatie a zánik umění

Posledních několik let jsme díky internetu schopni sdílet naše fotografie s lidmi po celém světě na nekonečně mnoha místech, o kterých se fotografům před dvaceti a více lety nanejvýš snilo. Mnohým z nás to umožňuje nejen ukazovat naši tvorbu tisícům diváků každý den, ale také získávat cenné rady a názory na naše fotografie, a tak jsme schopni růst mnohem rychleji. Ale s feedbackem, ať už pochází odkudkoliv, to není vždy jednoduché a ne pokaždé musí být pro rozvíjejícího se fotografa/umělce prospěšný.

To nám internet přinesl něco tak zásadně jiného, než sdílení fotografií s ostatními, diskutování nad tvorbou či neustálé poznávání něčeho nového? To přece není nic do doby internetu neznámého. Mnozí si jistě pamatují a dodnes pravděpodobně stále navštěvují fotokluby v jejich městech, chodí na pořádané fotovýlety a občas se i zúčastní soutěže a výstavy v rámci jejich klubu. O co tedy jde? 

Pravdou jest, že internet v tomto ohledu a ve své podstatě nepřinesl něco zásadně nového a problém, o kterém dnes chci hovořit, mohl nastat podobně před 50 lety, jako dnes. Avšak přesto je dnes něco jinak. Změnila se kvantita rad, tipů, triků a informací, jenž máme v současnosti k dispozici téměř všichni každý den na obrazovkách našich počítačů, telefonů, tabletů atp. Je tudíž nejvyšší čas zamyslet se nad tím, jak se necháváme druhými tvarovat.

Téměř každý má svůj názor a většina si myslí, že právě jejich názor je ten správný. Velmi dobře je to vidět na velkých komunitních webech typu flickr. Aby fotografie na takových webech byla populární, získala mnoho přidání do oblíbených, komentářů, shlédnutí, tweetů etc. musí buď být absolutně úžasná a nebo, v horším případě, taková, aby zapadala do tamějšího uznávaného stylu. Podobný trend už je pomalu vidět i na 500px webu, o kterém jsem psal minulý čtvrtek. V komentářích na "pět set pixelů" už se začínají objevovat i "pochvalné" komentáře typu: "super fotka, ta bude na 500px určitě populární". Na první pohled je to milé, autora fotky to potěší a často jej i utvrdí, že směr, který si pro své fotografování zvolil je dobrý. 

Doufám, že se vám poslední věta minuleho odstavce nelíbí asi tak jako mě... Proč bych měl od druhých fotografů potřebovat, aby mě utvrzovali v tom, že moje cesta je ta správná?! Je to milé, to ano. Bránit se tomu? To určitě ne. Ale POTŘEBOVAT? Pokud tvořím fotografie, které mi dělají radost, tak přece vím, že jsem na dobré cestě a nepotřebuji poplácat po zádech s každou na flickr, DeviantArt či 500px přidanou fotografií. 

Samozřejmě chci své focení neustále zlepšovat a rád se ptám druhých a často zkušenějších fotografů na jejich názor, ale v jádru duše, ať to zní nafoukaně, jak chce, jej nutně nepotřebuji. Nechci aby to vyznělo tak, že jsem ten nejlepší fotograf, který pohrdá radou druhého, to rozhodně ne - jak například Rebecca Drobis v úterním THE BEST FOTO "THING" článku poznamenala - studování zkušenějších a úspěšných fotografů se vyplácí. Pozor ale na kopírování a zahazování vlastního pohledu na věc ve prospěch názoru toho "úspěšnějšího" nebo padesáti "good shot" komentářů na flickru/500px.

Netvořme tedy jenom takové fotografie, o kterých víme, že budou na flickru či 500px populární a které budou stejné jako ty ostatních. Nedávno jsem si vzpomněl na větu, která tuto problematiku velmi dobře vystihuje: "Umění zaniká v okamžiku, kdy jeden druhého kopíruje, aby jeho fotografie nebyla hodnocena špatně." A s tím se s vámi pro dnešek loučím.