Problém složitého fotografování a kvality fotografií

Dnes bych se s vámi rád podělil o problém, o kterém mnoho z nás ví, občas na něj zapomínáme, ale bohužel jsou mezi námi i fotografové, kteří si myslí, že to problém není a naopak si z toho dělají přednost. Nejedná se o nic složitého a až se za chvíli dočtete o čem konkrétně mluvím, pravděpodobně si řeknete: "No to je snad jasné, ne?!" a možná si i poklepete na čelo. Ano, je to primitivní a nejde o nic nového pod sluncem, avšak z vlastní zkušenosti musím říct, že je až příliš jednoduché v určitých situacích zapomenout kde je nahoře a kde dole. O čem to tu vlastně hovořím?

Mnozí z nás si myslí, že čím náročnější bylo fotografii vytvořit, tím lepší ta fotka zákonitě musí být.

Jinými slovy: když bude fotograf prchat před rozzuřeným lvem na africké savaně krátce poté, co se mu do nohy zakousl jedovatý had, nehledě na to, že se den předem spálil na slunci a každý pohyb ho bolí a ještě mu den předem vykradli hotelový pokoj a zbyl mu pouze fotoaparát, který měl v době krádeže u sebe a přitom bude fotografovat stádo slonů, jeho fotky musí být bez jakýchkoliv pochyb dokonalé. Ano bagatelizuji a dělám si z toho trochu legraci, ale co jiného mi zbývá?! :) Dnešním krátkým článkem jsem vám tedy chtěl tento problém "složitého fotografování" připomenout - doufám, že vcelku legračním přikladem.

Ale ještě než skončím, dovolte mi uvést jeden příklad: často zmiňovaný Henri Cartier-Bresson se při fotografování kolikrát ani nezastavil a pokračoval v chůzi a konverzaci s přáteli, aniž by si někdo z nich všiml, že Henri fotografuje a dodnes jeho tvorbu nejeden fotograf obdivuje. Proč si tedy dělat věci zbytečně složitější, když mohou být jednoduché a přitom stejně kvalitní, že?!