Henri Cartier-Bresson a snění + omluva

Zdravím a přeji hezký čtvrtek. Doufám, že vám včerejší zádrhel s dostupností tohoto blogu nezpůsobil závažné potíže. Nečekal jsem, že transfer domény k jinému poskytovateli způsobí několika-hodinovou nedostupnost odcloněno.com, a přestože jsem se snažil poskytnout alternativní adresu přes twitter a facebook, abyste si mohli novou foto misi či jiné články přečíst, omlouvám se za vzniklé nepohodlí. Také moc děkuji lidem z twitteru @rholas, @johnnym26, @mryba, @MartinMikusat, @Georgo_SmarT, @kolac, @martinkucerak, @prochyster, @Sunitko, @ChanterM, @sduben, @dadajax a Ondřeji Machálkovi z facebooku za feedback při řešení včerejší situace. Doufám, že teď už vše funguje, jak má a že se tento blog načítá všem.

Ale jak jste si asi všimli podle nadpisu a přiloženého videa, dnešní článek není pouze o mé omluvě a poděkování. Mám pro vás také malou radu o fotografování. V minulém týdnu jsem si po dlouhé době opět pustil film o proslulém fotografovi jménem Henri Cartier-Bresson, kterého vám jistě nemusím představovat, s názvem Henri Cartier-Bresson: The Impassioned Eye. Jedná se o výborný dokument o jeho životě a práci, jenž je plný mouhrých rad a skvělých zkušeností tohoto - nám všem známého - fotografa. Jestli jste film ještě neviděli, doporučuji jej shlédnout a věřím, že nebudete litovat.

Pokaždé, když si jednou za čas tento film pustím, všimnu si něčeho nového ať už na jeho fotografiích či v jeho větách. Často mi utkví nová myšlenka/tip/rada, o níž se mistr ve filmu zmínil a ani minulý týden nebyl výjimkou, a proto bych se s vámi o ni rád podělil. Tentokrát mě zaujalo, když řekl:

"When I was a child I painted on Thursdays and Saturdays, the rest of the time I dreamed about it." Henri Cartier-Bresson

"Když jsem byl dítě, maloval jsem každý čtvrtek a každou sobotu, po zbytek času jsem o tom snil." Henri Cartier-Bresson

Osobně si myslím, že tato na první pohled velmi romatická myšlenka, je také velmi užitečná a je možné ji využít téměř ve všech našich činnostech - ať jde o jízdu na koni, golf, běhání, malování, kreslení, kreativní psaní, fotografování a mnoho dalších. Čím více máme něco rádi, tím více nás baví studovat jak v tom být lepší, jak dělat věci snáze, jak ... a také rádi praktikujeme danou činnost a to je naprosto v pořádku, ale chceme-li být výjimeční, je nutné dělat něco víc a promítnout naši osobnost do naší tvorby.

"To se ti hezky říká Michale, ale jak na to?" byste mi mohli říct. Samozřejmě způsobů je nekonečně mnoho, ale jeden z nich nám dnes nepřímo navrhnul H-C-B. Právě když sníme ne nutně ve spánku o tom, co rádi děláme - v našem případě fotografování, často vymyslíme věci, projekty, koncepty, způsoby etc., které by nás při samotné činnosti možná ani nenapadly a protože jsme to neslyšeli, ani neviděli a ani nenašli u někoho jiného, ale právě u sebe, když jsme snili, zbývá už jen implementovat tento nápad/projekt/myšlenku z nitra duše do našich fotografií.

Máte podobný proces začlenění vašeho já do vaší umělecké tvorby, nebo je to pro vás absolutně automatické a když vezmete fotoaparát do ruky, nápady se hrnou? Podělte se, prosím, o váš přístup/proces.