INTERVIEW: fotograf Julius "Joel" Tjintjelaar - o černobílých fotografiích a jeho pohledu na svět

Úžasné, minimalistické, černobílé fotografie dnešního fotografa mě upoutaly na první pohled právě díky jejich vizuální jednoduchosti a hluboké podstatě. Věřím, že nejen fotografie, ale i dnešní rozhovor plný informací o fotografovi, jeho pohledu na svět fotografování a cenných rad, vás upoutají a třeba i inspirují k něčemu podobnému.

Julius “Joel” Tjintjelaar je fotograf z Nizozemí specializující se na černobílé fotografie a třebaže se dostal k fotografování tak trochu oklikou přes architekturu a právo dnes má za sebou několik ocenění a publikací. Joel také provozuje web o B&W focení s názvem BWVISION, kde nejen prodává limitované edice svých fotografií, ale také publikuje mnoho návodů, rad a tipů o černobílém fotografování.

Co tě přivedlo k fotografování?

Abych byl upřímný, nikdy jsem něměl v úmyslu stát se fotografem. Mojí první láskou byla architektura. Od útlého dětství jsem kreslil černobílé budovy a vyráběl makety mrakodrapů. Avšak místo studia architektury jsem se rozhodl pro právo a stal se ze mě právník, protože studování architektury na univerzitě vyžadovalo solidní technické základy, který jsem neměl. Také jsem hodně psal krátké příběhy a eseje - vždy jsem měl tvořivého ducha a vždy jsem měl pocit, že se potřebuji nějak vyjádřit. A tak jsem nakonec našel fotografování a dal mým uměleckým a kreativním potřebám “průchod”.

Kdo nebo co bys řekl, že tě jako fotografa ovlivňuje?

Třebaže nevidíš mnoho resp. žádné portréty v mém portfoliu, tak fotografové, kteří mě inspirovali, byli skvělí portrétní a módní fotografové jako Richard Avedon, Yusuf Karch, Irving Penn a Helmut Newton. Byli to právě oni a jejich černobílé portréty a fashion fotografie. Později jsem objevil krajinné fotografie od fotografa jménem Ansel Adams a také snímky tvořené s dlouhou expozicí současníků jako Michael Levin a Cole Thompson. Tím jsem propadl dlouhým expozicím a krajinám. Ale hluboko v mém srdci jsem portrétní a editorial fotograf a nakonec u toho asi skončím.

Proč ale fotíš téměř výhradně černobíle a co tě k tomu nejvíce přitahuje?

Co mě k tomu inspirovalo, je vizuální a sugestivní síla černé a bílé. Svět černé a bílé je svět, který neexistuje v reálném životě a který najdeme pouze v černobílých filmech, fotografiích a našich myslích. Jako umělec prostě necítím potřebu představovat si svět, který je blízko realitě - svět v barvě. To je svět, jenž pouze dělá dobře mým očím, ale nic jiného se mnou nedělá a moje představivost v něm nejiskří. Cítím potřebu tvořit svět redukovaný do monotónů, redukovaný na přítomnost či nepřítomnost světla. Svět oddělený od reality, který existuje pouze v mysli a přiměje tě k tomu, abys viděl tvým “třetím okem” a viděl srdcem.

Tvé fotografie jsou vcelku minimalistické. Koresponduje to s tvým osobním pohledem na život?

Spíše naopak! Můj pohled na život je vcelku komplexní, každodenní život je komplexní se všemi jeho společenskými a profesionálními interakcemi a povinnostmi, jež máme. Nemluvě o nekonečném souboji mezi racionálním mozkem a iracionálním srdcem, vírou a nevírou, … Ne můj život a život ostatních je obrovsky komplexní a stejně tak můj pohled na něj. Možná to je právě důvod k tomu, že utíkám do imaginárního světa černé a bílé a minimalismu. Snažím se hledat podstatu světa, v němž žijeme, podstatu chaosu pocitů, v něž jsme ponořeni.

Řekl bys, že ti přítomnost ve flickr komunitě pomohla s fotografováním?

Ano, určitě. Flickr mi pomohl tak, jak jsem nikdy nedoufal, že by mohl. Flickr mi dal jeviště pro ukazování mé tvorby světovému obecenstvu a také jsem se díky němu mohl “potkat” s lidmi, se kterými bych neměl šanci se setkat. Někteří jsou i vlivní v oblasti fotografování a dali mi možnost být více vidět. To je síla flickru a internetu a jsem za ně vděčný.

Co je více důležité fotograf nebo jeho vybavení?

Fotoaparát a vybavení obecně jsou pouze nástroje. Mohou být koupeny nebo půjčeny. Můžeš je ztratit a stále být skvělý fotograf. Nejdůležitějším majetkem fotografa je jeho “třetí oko”, jeho vize. Fotograf Cole Thompson jednou řekl: “Dobrá fotografie se skládá z ⅓ ze s snímku, z ⅓ z post-procesingu a z ⅓ z vize.” Nemohl bych s ním souhlasit více. Můžeš se naučit techniku fotografování a techniku úpravy fotografií. To může každý. Ale bez toho, abys věděl, k čemu to použít a kam s těmito dovednostmi jít - bez VIZE - tak vše co vytvoříš bude arbitrární a bez hlubšího významu. Výsledek je sice hezké vizuální foto, ale to je asi tak všechno, když nemá fotka “duši”. Řekl bych tedy: snaž se prvně upevnit svou vizi: Jak vidíš život? Jak se díváš na věci a proč? Co se tě dotýká a proč? a Co cítíš a proč? A když jsi si těchto věcí vědom, máš zbylé dvě třetiny a umíš z toho vytvořit fotografii, pak jsi skvělý fotograf.

Čeho by si měl fotograf být vědom, když tvoří fotografii, o které ví, že bude černobílá?

Kromě vize, kterou jsem zmínil dříve bys měl mít na paměti několik praktických věcí: nauč se vidět v B&W, nauč se vidět kontrast a také základní linie a tvary. Snaž se nebýt rušen barvou a zaměř se na podstatu. A na to potřebuješ “vidět” resp. mít vizi! Nicméně vždy se snaž také si představit konečnou fotografii ve své mysli. Pokud ta fotka “funguje” v mysli, bude fungovat i v reálu.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na:

http://www.flickr.com/photos/tjintjelaar/

© Copyright Julius Tjintjelaar 2011 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru či LIKE na facebooku? Tlačítka jsou kousek níž vlevo. :)