INTERVIEW: fotograf a režisér TJ Scott - nejen o fotografování žen

S radostí vám dnes přináším výborný rozhovor s filmovým a TV režisérem, který se před několika lety začal více zajímat o fotografování a dnes se z toho stává jeho “druhá kariéra”. Specializuje se zvláště na fotografování žen, jelikož je shledává esteticky více půvabné než muže a také fotí cinematické fotografie.

TJ Scott je známý filmový a TV režisér a v posledních několika letech i fotograf, který působí převážně v Los Angeles, USA. TJ se specializuje převážně na fotografie žen a tvorbu kinematografických portrétů. Mezi jeho práci režiséra patří Xena, Mutant X, La Femme Nikita, Herkules a mnoho dalších.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Vždy jsem fotografování obdivoval a bavilo mě, ale místo fotografa jsem se zpočátku stal filmovým a TV režisérém. Když režíruji, vždy se snažím přivést více důrazu na vizuální estetiku do mých projektů, jelikož se hodně zaměřuji na kamery. Před několika lety jsem režíroval jeden film a náš fotograf (“stills photographer”) se na několik dní nemohl dostavit, a tak jsem fotky s herci a dokonce i plakát pro celý film vytvořil sám. Všichny herce mé fotogafování bavilo a když nás viděl producent filmu, dodal mi sebedůvěru. Začal jsem tedy fotografovat, když jsem zrovna nerežíroval. Fotím teď herečky, z čehož se pomalu stává tak trochu moje “druhá kariéra”.

Kdo nebo co bys řekl, že tvoji tvorbu ovlivnilo?

Započlo to s filmy, které jsem vlastně studoval dlouhé roky. Byl sváděn nesmazatelnými obrazy, které byly vytvořeny pro film. Chovám velký respekt a obdiv k kameramanům jako Conrad Hall (Road To Perdition, American Beauty, Butch Cassidy and The Sundance Kid) , Roger Deacons ('No Country For Old Men', 'The Assassination of Jesse James...', 'Fargo' Gordon Willis ('The Godfather' trilogy), Jordan Cronenweth ('Blade Runner', 'Peggy Sue Got Married'), F.A. Young ('Lawrence of Arabia', 'Doctor Zhivago'), protože jsou schopni zachytit perfektní světlo s lidmi a kamerami v pohybu. Tito pánové byli moje formativní vlivy, ale jakmile jsem se více a více zajímal o focení, našel jsem si nové vzory. Mojí inspirací při focení portrétů jsou fotografové Matthew Ralston, Mark Liddell, a Rankin, protože dokáží vyzdvihout osobnost každého, koho fotí, a to není snadné. Mám také moc rád módní fotografii a jsem nenasytným čtenářem italského a pařížského Vogue a Numéro magazínu. Preferuji více evropský styl fotografování přes severo-americkým, poněvadž ten se stal až příliš konzervativním. Další fotografové, jenž mě ovlivnili jsou Mario Testino, Patrick Demarchelier, Peter Lindbergh, Albert Watson a další.

Co máš na fotografování lidí nejraději?

Fotografuji pouze lidi, zkoušel jsem fotit i snímky bez lidí, ale není to můj šálek kávy. Opravdu mě baví pokoušet se zachytit “emoci”, “vzhled” a v zásadě “příběh” fotografované/ho. Také mám rád lidskou interakci při focení.

Subjekty na tvých fotografiích jsou vždy velmi uvolněné a sebevědomé, jak takových výrazů dosahuješ?

Jako filmový režisér jsem se naučil vytvořit na place atmosféru, která napomáhá kreativitě. Nejčastěji to znamená vytvoření atmosféry, ve které se herci cítí natolik bezpečně, že se nebojí vyjadřovat a být “zranitelní”. A to se snažím dělat, i když fotografuji. Jeden z nástrojů, bez kterých nemohu žít je hudba. Vždy se snažím společně s mým subjektem vybrat takovou hudbu, která mu dovolí se uvolnit, vyjadřovat emoce a má správný tón pro fotky, které se snažíme vytvořit. Myslím, že jsem také velmi uvolněný, když fotografuji a snažím se, aby byl i můj tým - což dodává subjektům na sebevědomí. Odtud už se pouze snažím dovést modelku k výrazu, kterého se snažíme dosáhnout.

V tvém portfoliu vidím většinu fotografií, na kterých jsou ženy, řekl bys, že ti fotografování “něžného pohlaví” změnilo pohled na modelky či ženy obecně?

Moc rád fotografuji ženy. Esteticky jsou mnohem půvabnější než muži. Omlouvám se pánové, ale je to tak. Vždy mě bavilo režírování žen: “Xena”, “La Famme Nikita”, “The Mutant X”, … a je pro mě také příjemné je fotografovat. Zpočátku jsem byl při fotografování trochu ostýchavý, když byly pouze ve spodním prádle, nebo když měly na sobě ještě méně. Nicméně se z focení krásných žen, které na sobě nemají téměř nic, stal rychle “standard”. Zjistil jsem, že modeling je mnohem náročnější, než si kdokoliv, kdo to nezažil, myslí, a speciálně pro ženy. Je to jak psychicky, tak fyzicky vyčerpávající - jen si zkus nakrucovat se do nepohodlných póz a smát se celý den. Moc si pak vážím, když herečka či modelka “hraje naplno”.

Pomohla ti přítomnost na flickru s tvým fotografováním?

Naučil jsem se více než polovinu z toho, co vím o focení, na flickru. Trávím hodiny studováním fotografií druhých fotografů a EXIF dat, abych věděl, jak to fotili. Mám také řádku flickr přátel, se kterými jsem v neustálém kontaktu a kteří jsou pro mě inspirací a technickou oporou. Nahrávání fotek na flickr mi také dává lepší smysl toho, co se lidem líbí. Nefotografuji pro sebe, fotím proto, abych fotky mohl sdílet a potěšit tak druhé, a tak když nějaká moje fotka je více oblíbená, analyzuji proč a snažím se moje příští fotky udělat ještě lepší. Flickr byl mojí školou fotografování, ale mnohem levnější.

Co je více důležité foto vybavení nebo fotografův talent?

Myslím, že si vždycky můžeš koupit lepší vybavení, ale talent se koupit nedá. Musím ale říct, že rád pracuji s opravdu dobrým vybavením a mám dlouhý seznam drahého vybavení, které bych si rád pořídil - například i středoformátový fotoaparát. Možná to ze mě neudělá lepšího fotografa, ale jsem ochoten vsadit si na to, že by mohlo. Vidím to asi takto: nemůžeš se začít učit řídit ve Formuli 1, ale když se tam postupně vypracuješ, jednoho dne jsi schopen jet rychle, když se do ní posadíš. Nicméně stále platí, že kreativní oko vybavením nenahradíš, podobně jako nenahradíš umění komunikace se subjektem.

Na co by fotograf neměl zapomenout, když fotí lidi?

Jedním z mých nejoblíbenějších fotografů je Douglas Kirkland, který vytvořil proslulé snímky Marilyn Monroe - nahé v povlečení, když mu bylo pouze 24. V jeho knize píše, že ta nejdůležitější věc, kterou si je třeba pamatovat je to, že “osoba před fotoaparátem je vždy hvězdou a ne ten, co foťák drží”. Myslím, že v určitých částech hovořil metaforicky - že bychom měli jednat s osobou před objektivem jako s hvězdou, ať je to kdokoliv, protože oni se “vystavují”. Čím lépe se cítí a čím lépe se focení odehrává, tím více sebevědomí lidé jsou a tím snadnější bude zachytit určitou emoci, vzhled a pózu. Kirkland vyfotil Marilyn v roce 1961, což z něj udělalo také hvězdu "přes noc" a do dnešního dne fotografuje celebrity, myslím tedy, že je rozumné řídit se jeho radou.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na:

http://www.flickr.com/photos/tj_scott/

© Copyright TJ Scott 2011 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru či LIKE na facebooku? Tlačítka jsou kousek níž vlevo. :)