INTERVIEW: fotograf Paul Grand - "texturový král"

© Getty Images

© Getty Images

Hezké slunečné pondělí přeji. Ještě než začnu s rozhovorem, rád bych vás upozornil na dvě nové rubriky, které jsem minulý týden zahájil - FOTO DÍLNA a KONSTRUKTIVNÍ KRITIKA. Doufám, že se vám budou líbit.

Dnes mám pro vás interview s fotografem, který v podstatě výhradně užívá textury pro své fotografie, aby jim dodal na atmosféře. Jeho fotky vypadají spíše jako malované obrazy, přesto ale spadají do kategorie fotografování a já osobně mám jeho snímky moc rád. Hlavně proto, že jsou plné zajímavých konceptů a vždy, když se na ně zadívám, nalézám zajímavé příběhy, o kterých pak dlouhé chvíle přemýšlím.

interview-fotografovani-textury-paul-grand-fotograf.jpg

Paul Grand je fotograf původem z Anglie - konkrétně z Londýna. V Yorkshire vystudoval na fine art ilustrátora a pak strávil dvacet let v oboru. Jeho malby zdobí zdi muzea - například obraz Trompe l'oeil Effects, který maloval pro lorda jménem Sir Roy Strong. Později se stal umělcem na volné noze a pracoval třeba pro Harrods. V roce 2000 se přestěhoval na jih Francie, kde zrenovoval 8mi pokojovou vilu se třemi patry, která byla naneštěstí zaplavena. Dnes Paul žije v menším domě v historickém centru Beziers a živí se prodejem fotografií jak ve formě obrazů, tak do knih a také vytváří a prodává textury pro ostatní fotografy Flypaper Textures.

Co tě inspirovalo k tomu, abys začal fotografovat?

Vrátil jsem se k fotografování poté, co jsem to odmítl jako potencionální zaměstnání, když jsem byl na vysoké umělecké škole. Shledal jsem focení černobíle příliš omezující a také jsem si nemohl dovolit finanční náklady vyvolávání a tisku fotografií. Začal jsem se tedy více soustředit na fine art knižní ilustrace. Je ale pravda, že jsem nikdy nepřestal fotit a jakmile vyšel photoshop a digitální fotoaparáty začaly být dostatečné pro produkci profesionálních fotografií, vrátil jsem se před několika lety k focení. Předtím, než jsem šel na vysokou jsem byl nejvíce inspirován fotografiemi od surrealistů - Man Ray a méně známý fotograf z Londýna Angus Mcbean.

© Getty Images

© Getty Images

Můžeš mi ukázat také nějaké fotografie z doby, kdy jsi byl na vysoké škole (z doby, než jsi focení pověsil dočasně na hřebík)?

© Getty Images

© Getty Images

© Getty Images

© Getty Images

Každá z tvých fotografií má svůj příběh a vždy mě “donutí” nad ním přemýšlet, je to něco, o co se vědomě snažíš, nebo je to spíše “podvědomý” proces?

Je skvělé, že vidíš příbehy v mých fotografiích, je to něco, k čemu vždy směřuji. Vždy, když jsem byl požádán kamarády o radu s jejich fotografováním, ptal jsem se: “Jaký je příběh tvé fotografie?” Avšak vždy, když fotím (hlavně ve studiu), přemýšlím prvně nad konceptem. Myslím, že se tato metoda více vyplácí.

Vzpomínáš si na první fotografii, kterou jsi vytvořil a která tě donutila říct: “WOW!”, když jsi ji poprvé uviděl?

Fotografie, která mě opravdu potěšila je “The Girl on a shore”, kterou jsem pořídil, když jsem na pobřeží fotografoval psy, jak si hrají. Ona se na mě podívala a usmála. Předpokládám, že by se neusmála, kdybych neměl fotoaparát s výklopným displejem a kdybych nefotil od boku. V této fotografii vše do sebe hezky zapadlo, textura, dívka i děj v pozadí.

Tato fotografie pro mě byla průlomová a nepřeháním, když řeknu, že to pro mě byla epifanie. 

© Getty Images

© Getty Images

Absolutně souhlasím, její výraz, lidé v pozadí, … skvělá fotka. Když je řeč o texturách, proč jsi se rozhodl úžívat je téměř pro všechny své fotografie?

Přírodní textury jsem si vytvořil sám od samého počátku a naučil jsem se je používat tak, aby mi to vyhovovalo. Od té doby jsem jim propadnul a staly se mým novým zaměřením. Spojil jsem se s mou kamarádkou Jill z Nového Zealandu - spolu adminem skupiny Man Ray na flickru. Přemýšleli jsme nad tím roky, sdíleli spolu návody na přírodní textury a hovořili spolu přes půl světa dlouhé hodiny každý den. Asi po roce prokrastinace jsme založili Flypaper Textures. Nyní o rok později máme 4 balíčky plné textur a chystáme pátý.

Skvělou věcí na texturách je to, že jsou velmi přizpůsobivé a fotograf je může použít, jak se mu hodí. I když mi nedávno jeden z mých flickr přátel řekl jedné z mých fotek: “Tato fotka je o ničem, jenom ta textura ji dělá zajímavou.” Přirozeně jsem nebyl potěšen jeho komentářem a řekl jsem mu tedy: “Tato fotka není o ničem, těžko pomocí textury přeměníš prasečí ucho na hedvábnou kabelku pomocí textury.” Souhlasil. Textury dokážkou pouze vylepšit atmosféru toho, co na fotografii už je.

© Getty Images

© Getty Images

To je pravda. Řekl bys, že ti přítomnost na flickru byla něčím prospěšná?

Ano, být součástí flickr komunity je pro mě, jako bych byl zpět na umělecké/foto škole. Můžeš se mixovat s photographic creme de la creme jakékoliv země na světě a najít si svou technickou úroveň a skupinu. Mojí radou je: “Nenech se omezovat skupinou, která ti říká např. “jen černobílé fotografie jsou jediným akceptovaným médiem”. Vyzkoušej mnoho skupin a přizpůsobuj svoje fotografie do té doby, než najdeš styl, který vyhovuje Tobě a ne nějakému adminovi.

© Getty Images

© Getty Images

Co bys poradil fotografovi, který by rád začal používat textury?

Začal bych s fotografiemi, které byly pořízeny ve zlaté hodině nebo s opravdu měkkým světlem. Také jejich kompozice by měla být jednoduchá a neměla by obsahovat třeba zaostřené listy nebo trávu, protože to vypadá nehezky po aplikaci textury. Také často pomáhá aplikovat filtr pro odstranění barevného šumu před aplikací textury, protože to dodá fotce hezký “malovaný” vzhled, na který se dobře textura přidává.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na:

http://www.flickr.com/photos/paulgrand/

© Copyright Paul Grand 2011 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru či LIKE na facebooku? Tlačítka jsou kousek níž vlevo. :)