Fotografování rodiny a přátel

Kdy fotografujeme naši rodinu a přátele, na kterých nám záleží, nejčastěji? Nejspíše na oslavách, výletech a dalších významných událostech, kdy v mnoha případech skončíme s klasickými rodinnými snímky jedné či více osob stojících před dortem, zámkem, ná pláži, v restauraci atd. typu: "Podívej se, kde jsem byl.", že?! Samozřejmě nechci takové fotografie házet do koše, nebo se nad nimi ušklebovat, protože pro osoby na fotkách a jejich známé mají jistě nemalou citovou hodnotu. Nicméně pokud takový snímek najde nezúčastněný člověk, často jej pravděpodobně přejde a dlouho se u něj nezastaví.

Každý z nás má různé důvody pro vlastnění fotoaparátu. Dovolil bych si ale říct, že většinou máme tento přístroj na světlo proto, abychom mohli zaznamenávat důležité chvíle, které zažíváme s lidmi, které máme rádi. To je absolutně skvělý důvod a často není třeba jiného. Jak ale dosáhnout lepších fotografií našich blízkých?

Osobně nejraději fotografuji, když to nečekají. Například když sedíme v kavárně, v klidu si vezmu foťák do ruky, přirozeně bez poutání jejich pozornosti jej přiložím k oku, rychle zkomponuji scénu v hledáčku a KLIK. Během tří vteřin mám momentku, na které se nikdo nuceně neusmívá a která je často velmi přirozená. Osobně takové fotografie dělám rád na film a postupně si pracuji na takové malé sbírce mých přátel. Samozřejmě není nutný analogový fotoaparát - není to o fotoaparátu. Ale co mi pomáhá tvořit tyto fotografie je mimo jiné myšlenka dokumentárního fotografa jménem Emilio Banuelos, která, ač na první přečtení může znít nesmyslně, mi otevřela oči a pomohla získat potřebný nadhled pro fotografování lidí, které vidím skoro každý den.

Emilio řekl: "Když fotíte, ta žena stojící v tuto chvíli před vámi, teď není vaše matka, ale Marie." A dále doplnil, že když tímto stylem zvěčníme naši matku, bratra, kamarádku, manžela etc., snadněji vyfotíme portrét, který bude vyprávět jejich příběh, zachytí jejich osobnost a ostatní lidé, když jej uvidí, si například vzpomenou na jejich matku, bratra, otce, manželku apod.

Samozřejmě byste mi teď mohli namítnout, že nefotografujete své blízké proto, aby tyto fotografie byly zajímavé pro cizí lidi. Chápu. Avšak já jsem přesvědčen o tom, že pokud portrét či momentku vaší matky pochopí i někdo, kdo ji nezná, bude to skvělý portrét - o to hodnotnější pro lidi, co ji znají.

Na závěr bych rád ještě řekl, že klasické fotografie z narozenin, oslav, výletů jsou fajn, ale často snímky z běžných nestrojených každodenních situacích, na kterých jste perfektně zachytili osobnost vaší matky skrz vaše oči budou s postupem času ty nejcennější nejen pro vás, ale i generace, co přijdou po vás.

Pokusme se tedy tvořit fotografie, které budou říkat něco víc, než jak někdo vypadal, co měl na sobě a kde stál. :)