INTERVIEW: fotograf Mark Howells-Mead a.k.a. Permanent Tourist - "mačkám spoušť a příroda dělá tu těžkou práci"

Doufám, že jste měli super víkend a že máte ještě lepší začátek týdne. Dnešní fotograf je znám pod přezdívkou Permanent Tourist, protože po přestěhování se do Švýcarska (z Anglie), vidí svět z perspektivy turisty a skvěle svůj úhel pohledu dokumentuje. Jeho fotografie mě zaujaly a jsem rád, že souhlasil s dnešním rozhovorem.

mark-howells-mead-fotograf.jpg

Mark Howells-Mead je fotograf, media producent, web developer a permanentní turista původem z Velké Británie v současnosti žijící v alpské oblasti Švýcarska - Bernese Oberland. Mark je velmi aktivní v oblasti fotografie, kromě samotného fotografování spravuje největší švýcarskou skupinu na flickru, podílel se na vzniku knihy Swiss Peaks - Switzerland Through Your Eyes, organizuje Swiss Strobist od roku 2008 atd.

Proč jsi vlastně začal fotografovat?

Dostal jsem Polaroid fotoaparát jako vánoční dárek, když jsem byl malý, a tak mám mnoho dětských vzpomínek na odrazy světla ve fotoaparátu a mém dalekohledu. Můj otec vždy hodně fotografoval, když jsme jezdívali na dovolenou, a myslím, že tam mě to začalo bavit. Vždycky jsem chtěl být kreativní a nikdy mi moc nešlo kreslit ani malovat, začal jsem tedy používat fotoaparát. Poté, co jsem se naučil ve škole fotky vyvolávat, rozvíjel jsem se dál.

Co tě vede k zmáčknutí spouště fotoaparátu a kdo nebo co tě ovlivňuje?

Nejvíce mě ovlivňují fotografové, kteří excelují ve specifických oblastech: Henri Cartier-Bresson ve street fotografování, Jeanloup Sieff v černobílých fotografiích, Gregory Crewdson techinkou svícení a Charlie Waite a Ansel Adams klasickou krajinářskou fotografií. Poslední dobou získávám inspiraci od lidí jako je Joe McNally či Nick Turpin.

Fotografuji už tak dlouho, že “vidím” fotky, i když s sebou nemám fotoaparát. Můj přístup k fotografování má dvě podoby. Když fotím na ulici či když cestuji, jsem více spontánní. Jednám podle toho, jestli vídím, že se něco asi stane nebo když je abnormální či zajímavé světlo. Vyvinul jsem si dobré oko pro street fotografii poté, co jsem leta chodil ulicemi Londýna (než jsem se přestěhoval do Švýcarska) a když mám s sebou fotoaparát, jsem schopný odhadnout, jestli se stane něco, co bude stát za fotku. Můj druhý přístup se projevuje v situacích, kdy více zvažuji a promýšlím výslednou fotku. Například když používám stativ a fotím krajinu - vše nastavím a pak už jenom čekám na ten okamžik, kdy je světlo prostě perfektní. Je to skvělý způsob, jak si odpočinout. Také můj One Frame Movie projekt obsahuje portréty, které byly pečlivě promyšleny a světlo kontrolováno.

Jak se cítíš, když jsi venku ve světě mimo domov a fotografuješ?

Relaxovaný. Něco na tom je - být venku na čerstvém vzduchu, koukat se na scenérie a mít dost času, zastavit se a uvažovat. Je to skvělá změna narozdíl od mého zaměstnání, kdy sedím před počítačem. Nic není tak uspokojující, jako návrat domů s unavenými svaly a paměťovou kartou či filmy plnými snímků, na které můžu být hrdý.

Co je ta nejnáročnější věc, kterou může “travel photographer” zažít?

Dříve to byla hrozba z toho, že se mi zničí vybavení nebo že mi jej někdo ukradne, ale v současnosti je to zvýšený důraz na bezpečnost, jenž každý pociťuje: převážně v UK. Nejen, že narazíš na problémy s ochrankou a dokonce i policií říkající ti, že nemůžeš na veřejnosti fotografovat budovy (což není pravda), ale dokonce i kolemjdoucí si více všímají fotografa s foťákem. Kde jsem byl zhruba před patnácti lety ignorován, musím nyní vymýšlet techniky, jak být nenápadný. Street fotograf to má zde ve Švýcarsku mnohem jednodušší, díky tomu, že není pod hrozbou veřejného útoku tak, jako mnoho ostatních západních zemí.

Koukáš se teď díky fotografování lidí na ně jinak?

Domnívám se, že skrz fotografování jsem si více vědom rozdílu mezi krásou a zajímavým obličejem. Obličeje, na které je obyčejně nahlíženo, jako na krásné nebo atraktivní obvykle obsahují určité standardy a nejsou pro mě tak zajímavé, jako subjekty, které mají něco, čím vyčnívají. Jsem si také vědom rozdílu mezi fyzickým vzhledem a osobností člověka. Vyjímečně můžeš odhadnout, jaký někdo je, podle toho, jak vypadá. Část mé role - portrétního fotografa - je snaha o zachycení toho, proč vypadají, jak vypadají - jestli to vychází z jejich osobnosti, nebo jestli to je jenom fyzický zjev.

Vzpomínáš si na první fotografii, která ti vzala dech?

Mé vlastní fotky jsou zprvu zřídkakdy “wow” materiál. Být na krásném místě je pro mě více “wow” situace, než výsledná fotografie. Když třeba fotím krajiny, stojím tak a jenom zmáčknu spoušť - tu zbylou “těžkou práci” dělá za mě příroda.

Pomohla ti přítomnost na flickru s fotografováním?

Rozhodně, našel jsem mnoho kamarádů na flickru a fotografie mých přátel (např. Nick YoonEke MiedanerDavid Hobby a mnoho dalších) mě udržují v pozoru. Flickr také používám, když hledám informace o lokacích, recenze o vybavení či techniky a detaily.

Ještě, než skončíme, mohl bys mi říct více o tvém “One Frame Movie” projektu, který si předtím zmínil?

Ty “One Frame Movie” fotografie jsou takto nazvány, protože jsou navrženy tak, aby vypadaly jako snímky z dramatického filmu. Zajímalo mě, jak lépe kontrolovat světlo a zapojil jsem se do Swiss Strobist skupiny. Roku 2008 jsem začal organizovat setkání s cílem posunout hranice a odpoutat se od nudných portrétů, kde jsem vytvořil fotku, která se stala první z série One Frame Movie portrétů. Od té doby mi přátelé a kolegové pomáhají a dobrovolně se účastní tohoto pokračujícího projektu.

Děkuji moc za interview. :)

 

A vám přátelé odcloněno.com blogu

 Mark nabízí, jestli budete v průběhu března a dubna ve Švýcarsku, ať se mu ozvete a že vás rád zahrne do svého One Frame Movie projektu, což, si myslím, bude super škola pro každého fotografa.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na: http://www.flickr.com/photos/mhowells/

© Copyright Mark Howells-Mead 2011 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru či LIKE na facebooku? Tlačítka jsou kousek níž vlevo. :)