Popularita a fotografovo umělecké já

Fotografujete už nějaký pátek a poslední dobou vám přišlo, že vaše fotografie jsou pořád stejné a možná už vás ani nebaví fotit tak, jako když jste začínali? Pravděpodobně nejste jediní a i když příčin poklesu nadšení z fotografování může být víc, dnes bych rád jednu z nich nakousl, protože je mezi fotografy v dnešní době častá a souvisí se společenskými sítěmi pro vizuální umělce. 

Flickr, 500px a nebo Google+ fotografům nejsou cizí a umožňují nám sdílet tvorbu s celým světem i získat feedback od našich kreativních kolegů. O výhodách sdílení pohledu druhých fotografů na naše fotografie jsem už na tomto blogu, jak asi víte, několikrát hovořil. Dnes je ale čas podívat se na to z druhé strany a zaměřit se na jedno z rizik používání těchto sítí.

Ať už více či méně, každému z nás dělá dobře, když se naše fotografie líbí druhým, a tak se snažíme tvořit co nejlepší fotografie, nahrávat je na společenské sítě a prohlubovat interakci s ostatními členy. Pokaždé, když se podíváme na lichotivé statistiky návštěvnosti nebo počet fialových hvězdiček či plus jedniček, nás hřeje na duši že ostatní shledávají naše fotky zajímavé a inspiruje nás to k další tvorbě. To je samozřejmě přirozené a úplně v pořádku. Pozor si ale musíme dát na to, k jaké tvorbě nás radost z popularity vede.

V případě, že se jedná o tvoření pramenící z nitra naší duše, jak tomu bylo, když jsme s focením začínali, není nutné bít na poplach. Problém ale může nastat, jakmile začneme tvořit pouze fotografie, o kterých víme, že budou populární, protože potom se nám může stát, že se naše osobní a unikátní vize rozplyne pod tíhou honby za popularitou, která mnohdy končí opuštěním krásné a tvořivé činnosti, jíž fotografování bezesporu je.

Máme se tedy zamknout do sklepa, fotografie si vystavovat pouze tam a chodit se na ně dívat sami s baterkou v ruce poté, co už všichni šli spát, aby nám nepokazili pohled na focení? Samozřejmě, že ne. :) Izolace od okolního světa není vhodným řešením a feedback i názory druhých nám přece pomáhájí v růstu. A stejně tak je to i s inspirací i důvody proč mnoho z nás fotografuje - abychom se podělili o naši vizi s druhými. Co tedy dělat?

Osobně si myslím, že to pouze záleží na našem osobním přístupu k názorům druhých a s tím související stabilitou naší osobnosti. Už při zamyšlení se nad samotným důvodem pro fotografování si můžeme uvědomit, že popularita je druhotná a že bychom měli fotografovat a tvořit takové fotografie, které chceme tvořit my sami a které odráží naši vizi, náš vnitřní či vnější svět, naše názory, strasti nebo radosti. Tak si uchováme naše umělecké já a budeme jej i nadále rozvíjet. A focení nás pravděpodobně opět začne bavit. Co myslíte?