INTERVIEW: fotografka Susannah Benjamin - vypráví příběhy dospívajících dívek

Když jsem poprvé viděl snímky dnešní fotografky, byl jsem okouzlen. Její neokoukáné nápady a styl mě na dlouhé hodiny zaměstnaly prohlížením si její tvorby. Koukat s otevřenými ústy jsem však zůstal, když jsem zjistil, že tyto fotografie byly vytvořeny mezí 15. a 18. rokem jejího života a těší mě, že ve fotografování nadále pokračuje.

Susannah Benjamin je mladá osmnáctiletá fotografka z New Yorku, která od patnácti let s pomocí svých múz resp. kamarádek tvoří dechberoucí a originální fotografie. Její láská k vyprávění a psaní povídek se promítá i do její tvorby, čehož si všimla nejedna talentová agentura, mnoho časopisů, blogů i galerií. A již roku 2007 byla označena International Young Photographer of the Year. Těším se na budoucnost a jsem zvědav, jak se jí povede, s čím mladá Susannah ještě přijde a jak nás mile překvapí.

Proč jsi zvolila fotografování jako médium pro vyjadřování svého “vnitřního světa”?

Od té doby, co jsem uměla držet pastelku, jsem vyprávěla příběhy: prvně kreslením, pak psaním básniček i prózy. Samotné médium pro mě není důležité, vyprávění je o vytváření postav a jejich příběhů nehledě na to, jestli k tomu použiji slova, nebo obrazu.

Co tě tedy konkrétně k focení přivedlo?

K fotografování jsem se dostala tak trochu náhodou, když mi ve 12 letech mamka dala k Vánocům malý kompaktní fotoaparát od Kodaku. Sice mě to tehdy nezajímalo, ale protože jsem ji nechtěla zklamat, začala jsem fotit, aby si myslela, že jsem z dárku měla radost. A nakonec jsem se do toho zamilovala. Fotografování je pro mě úžasné v tom, že mi umožňuje spojit se s lidmi a i díky tomu jim teď rozumím mnohem více, než dřív.

Koho bys zařadila mezi lidi, co tě jako umělce ovlivnili?

Ani mě tak moc neinspirují fotografové, jako spisovatelé, začala jsem totiž prvně s psaním. Na fotografování se tak dívám z literárního pohledu a jsem inspirována knihami a mytologií. Myslím, že je to tak lepší - čerpat inspiraci z jiného soudku, než ostatní fotografové. Myslím, že to i dělá moji tvorbu čerstvější.

Co tě inspirovalo k tomu, abys začala fotografovat lidi?

Mám moc ráda fotografování ne pro fotografický proces samotný, ale pro ten úžasný způsob, který fotografovi při focení poskytuje možnost komunikovat/spojit se svým subjektem. Myslím, že by mě fotografování nezajímalo, kdybych nemohla fotografovat lidi.

Když někoho fotografuješ, věnuješ jim 100% své pozornosti a to je v dnešní době neobvyklé, aby se někdo po delší dobu věnoval pouze jedné věci. Touto cestou se modelka stane zranitelnou a musí nechat své “obrané mechanismy” stranou. Pak můžou fotograf i modelka spolupracovat na finální a soudržné fotografii.

Když se podívám na námět tvé tvorby, musím se zeptat, inspirují tě tvé modelky k fotografování?

Několik mých kamarádek jsou mé největší múzy. Je to vellmi instinktivní. Někdy je například vidím na ulici, nebo ve třídě a najednou mě zasáhne jejich obličej. Každá se pak stane postavou v mých příbězích.

Pracuješ pouze s dívkami a ženami?

Lidé se mě často ptají, proč mé subjekty jsou pouze ženy. Čtrnáct let jsem chodila do školy pro dívky, a tak mezi mé přátele patřily pouze ženy. Fotím pouze to, čemu rozumím a myslím si, že dívkám rozumím velmi dobře. Jsem fascinována jejich emocemi a “vnitřními životy” - náctileté holky jsou jedny z nejvíce komplexních a neklidných lidí, které můžeš potkat. To je pro mě zajímavé a také si myslím, že nabízím perspektivu, která ukazuje více porozumění, protože sama jsem náctilétá dívka.

Všiml jsem si tvého dlouhého seznamu všech ocenění, proč vlastně posíláš své fotky do soutěží?

Jsem snílek zaměřený na to, aby se jeho sny staly skutečností. Vím, že musím strávit svůj život děláním něčeho, co mám moc ráda. Zvolila jsem si fotografování. Stejně tak si jsem ale vědoma, že je extrémně náročné živit se jako umělec, a proto jsem začala co nejdříve to šlo, abych si udělala jakýsi náskok. Networking je pro fotografa zásadní, a já chci moji tvorbu ukázat na všech místech, kde to jde, abych mohla dobýt svůj sen.

Co je více důležité foto-vybavení a nebo fotografův talent?

Bezpochyby je to talent. Je to ten nejdůležitější aspekt fotografování. Vybavení toho moc neudělá. Samozřejmě je hezké, když fotograf má fotoaparát, který mu pomůže dosáhnout jeho vize, ale pro mě je to hlavně o představivosti a vypravování, což je také jeden z důvodů, proč mě moc nezajímají fotografie s hezkou modelkou stojící v lese, nic nedělajíc. “Pěkné” fotky mě nezaujaly. Focení je o komunikování ideí, emocí a konceptů, a proto dávám velký důraz na symbolismus. Téměř každý detail mám dopředu promyšlen, i když se stále snažím o plynulost focení a nechávám si místo pro zachycení rozhodujícího momentu, abych předešla strnulým fotografiím.

 

Zaujaly vás fotografie dnešní fotografky? Více jejích skvělých fotek najdete na: http://www.flickr.com/photos/ireland1324/

© Copyright Susannah Benjamin 2011 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.