The Art of Flight: vizuální inspirace nejen pro fotografy

Když přišel čas na psaní dnešního článku, vůbec netušil, o čem psát a o jaký tip, radu či zkušenost ze světa fotografování se s vámi podělit. Hodiny ukazovaly 3 hodiny a 56 minut ráno a já stále nevěděl. Nakonec jsem si ale vzpomněl, že jsem nedávno na iTunes viděl ukázky na mnohými opěvovaný dokument o "létání". Rozhodl jsem se si jej tedy pustit. Třeba mě něco, co uvidím či uslyším inspiruje, vyvolá ve mě vzpomínku nebo tak, byl můj myšlenkový pochod. Nebyl jsem si však jistý, jestli to bude mít význam a navíc už uplynula hezká řádka let, co jsem jako teenager díval na podobné filmy. Trailer mě ale okouzlil natolik, že jsem se rozhodl si film pořídit a, jak už víte, i shlédnout. Dokument byl během několika minut připraven ke shlédnutí a já se vydal na pouť za inspirací.

Po 7 minutách a 15 vteřinách dívání se na The Art of Flight bylo rozhonuto. Musím říct, že jsem neměl nejmenší ponětí, že celý film se stane námětem pro dnešní článek, avšak úžasné přírodní scenérie, dynamika kamerových záběrů i střihu, vizuální bohatost, neobvyklé úhly, kreativní využití time-lapse techniky i vysokorychlostních filmových kamer, se nešlo rozhodnout jinak a o tip na tento dokument jsem se musel podělit. Člověk dokonce i rád přehlédne občasné obscénosti - například jako když se snowboardisté baví prostřelováním natlakovaných lahví s propan butanem.

Nicméně nutno uznát, že tento dokument není pouze o snowboardingu či "létání", ale o objevování hranic a vlastního potenciálu každého z nás. A pro fotografy a vizuální umělce obecně je i skvělým "návodem" na storytelling resp. vyprávění příběhu obrazem. Ať už jsou snowboard jezdci na svahu, v helikoptéře či v horské chatě, kamera si všímá důležitých detailů, kterými obohacuje divákův prožitek a fotografovi napovídá, na co při práci na fotopříběhu nezapomenout.

Jedna věta mě při sledování dokumentu The Art of Flight vážně zaujala. Zazněla, když přišla řeč na to, jak úžasný pocit člověk má, když sjíždí jednu z největších hor světa a jak nemilé je, když hrozí lavinové nebezpečí a nedá se jezdit, i kdyby se na hlavu stavěli a musí se domů. V tu chvíli z úst jednoho ze snowboardistů zaznělo: "Něco tě musí nechat hladovým na příště."

Podobně je tomu i při fotografování a ačkoliv souhlasím s tím, že když už si fotograf myslí, že už "tu svoji" fotku získal, má pokračovat ve focení dál, tak souhlasím s tím, že by měl vědět, kdy přestat a nechat si to na příště. Jak mnozí poznamenali, umění se začíná vytrácet s pohodlností.