Fotografem je člověk bez ohledu na to, jak sám sebe nazývá či jak vypadá

Většina fotografů, když začne fotografovat pro druhé, má tendenci "vypadat profesionálně", což se na první pohled zdá být normální a v pořádku, ale když se nad tím člověk na chvíli zamyslí, pravděpodobně si uvědomí, o jakou hloupost se vlastně jedná.

Být profesionální neboli jednat slušně, být dočasný, milý, spolehlivý atp. je samozřejmě dobře, ale pokud se fotograf pouze snaží vypadat profesionálně, staví svou kariéru na vodě. A to zde nutně nehovořím pouze o fotografech, kteří se fotografováním živí, i když u nich se to projevuje asi nejčastěji.

,,Abych byl fotograf, musím jako fotograf vypadat,'' nemálo lidí říká a respektuje. Nicméně většinou se nejedná o úspěšné fotografy, protože ti vědí, že pokud například budou na první pohled rozeznatelní z davu na ulici, tak jejich dny jejich street fotografování budou sečteny. Ale o profesionalitě a ani o fotografově zjevu zde nechci dnes příliš dlouze povídat.

Představte si, že vás kamarád požádal o nafocení oslavy, svatby, křtin, portrétů pro google+, … a vy se snažíte dodat mu fotografie, na které sami budete pyšní a zároveň chcete vypadat tak profesionálně a ukázat se v tom nejlepším světle, jak to jenom jde, aby vás mohl případně doporučit svým známým a kamarádům. Vezmete si tedy s sebou téměř všechno vybavení, co máte, hezky se obléknete, sednete do auta a vyrazíte.

Nebudu nic zastírat, i já mám podobnou zkušenost za sebou. Avšak po nějaké době focení jsem zjistil, že tahat s sebou všechno možné pro strýčka příhodu, není úplně ono. Samozřejmě, že se hodí mít s sebou vše, co bude situace vyžadovat, ale vnímáme naše budoucí potřeby vždy objektivně? V mém případě to tak nebylo, a tak jsem s sebou vždy vláčel až příliš vybavení - ať se jednalo o focení portrétů či procházení se v ulicích a tvorbě street fotografií. V prvním případě jsem se až moc věnoval otázce vybavení a méně svým subjektům a v případě druhém s fotobatohem plným objektivů, foťáků, blesků, … jsem po 30 minutách byl vždy tak unavený, že jsem stejně skončil v kavárně a s poloprázdnou paměťovou kartou ve fotoaparátu.

Fotografem je člověk bez ohledu na to, jak sám sebe nazývá či jak vypadá.

Dnes se tedy balím podle toho, co budu potřebovat a většinou si vezmu například o objektiv méně. Po městě "běhám" pouze s fotoaparátem v ruce, na němž mám jedno pevné sklo. Pro focení s klienty je záložní vybavení samozřejmostí, ale když se ocitnu v situaci, kdy mám dojem, že by ten a nebo jiný objektv, formát, světelný modifikátor apod. byl lepší a já jej u sebe nemám, pak nepanikařím. Nicméně začnu přemýšlet více o samotném focení a jak využít toho co u sebe mám. A nakonec vždy skončím s fotografiemi, které jsem si ani nemyslel, že jsem schopen vytvořit. A vám bych poradil to samé.

Víte jak to bylo, tři fotografové šli jednou národním parkem, kde světlo i scéna byly dokonalé, avšak než se domluvili, jaký objektiv z těch deseti, co měl každý z nich v brašně, je nejostřejší, byla tma.

Než ale skončím, nemohu si odpustit ještě jednu malou poznámku:

Klient nám neplatí za fotoaparáty a jiné vybavení, to si může koupit v každém foto-obchodě sám. Fotograf je zaměstnáván pro svůj unikátní talent. Proto se netrapme vybavením a nesnažme se "vypadat profesionálně" - např. Terry Richardson používá "pouze" kompakt na film.