INTERVIEW: fotograf Alan Shapiro - "poznej nového člověka každý den"

Doufám, že jste si užili skvělý víkend a vítám vás u dalšího pondělního rozhovoru s talentovaným umělcem. Dnešní fotograf začal fotografovat, aby se zbavil stresu a našel si zálibu, která mu pravděpodobně vydrží do konce života. Jeho zájem o lidi jej tak přivedl k zajímavému projektu, ve kterém si povídá s lidmi - rodinou počínaje a neznámými na ulici konče - a jakmile daného jedince pozná, vytvoří jeho portrét na památku jejich rozhovoru.

another-day-alan-shapiro-fotograf-rozhovor-interview-odcloneno.png

Alan Shapiro

je CCO - Cheif Creative Officer z Briarcliff Manor - vesničky ve Westchesteru ve státě New York, USA. Přes den pracuje v multinárodní reklamní agentuře a ve chvílích volna si užívá fotografování. Přibližně před rokem začal pracovat na svém “Another Day” projektu, o kterém se dnes s námi bude povídat.

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal fotografem?

Vždy jsem byl umělcem. Od té doby, co si pamatuji jsem neustále maloval, kreslil, psal příběhy etc. Vyrostl jsem v okolí a šel do reklamy po studiu grafického designu na Rhode Island School of Design. Po několika dekádách v oboru a povýšení až na můj současný post jako Chief Creative Officer v multinárodní reklamní agentuře se můj život naplnil stresem. A já se jej potřeboval nějak zbavit, a proto jsem vzal do ruky foťák a každé ráno si udělal čas na můj denní kreativní režim s fotoaparátem. Po několika měsících, když jsem měl volno na oběd, jsem šel opět fotografovat. Pořídil jsem si další fotoaparáty a dal si jeden do auta, jeden do batohu, … abych měl vždy alespoň nějaký s sebou. Z fotografování se pro mě stala vše-konzumující vášeň. Pak někdo koupil moji fotku, kterou viděl online, pak někdo další, pak někdo další atd. Pamatuji si, že v jednom měsíci jsem měl své fotografie v časopisu pro děti: Scholastic Magazine i v časopisu Playboy, který pro děti rozhodně není. Fotografování je moje šťastné místo.

Řekl bys, že měl někdo vliv na tvoji tvorbu? Koho bys zařadil mezi své vzory?

Walt Disney, Dr Suess, John Irving, Picasso, Norman Rockwell... Ve světě fotografování jsem to nikdy nemohl zredukovat jenom na jednoho. Další jsou Mark Seliger kvůli jeho portrétům, David LaChapelle díky jeho fantastické vizi, kterou zhmotnil, Jill Greenberg a její práce s primáty, Margaret Bourke-White a její fotožurnalistické fotografie, Ansel Adams a jeho krajiny a mohl bych pokračovat dále a dále.

Co tě přivedlo k tvorbě “Another Day” fotografií?

Rozhodl jsem se, potkat někoho nového každý den po dobu jednoho roku. Ale ne proto, abych jej jenom vyfotil, ale abych s ním strávil čas mluvením, sdílením a vzájemným poznáním. Až potom vidím, co ze setkání vyplyne za fotografie a co mě zaujme. Také jsem zjistil, že je dobré k fotce, když ji publikuji, přidat i část dialogu nebo něco o mém subjektu. Zpočátku jsem se s tímto projektem musel tak trochu poprat, protože jsem chtěl, aby divák viděl to, co on sám chce vidět. Dnes však chci abych viděl to, co jsem viděl já a aby mohl dokončit ten příběh sám. Své fotografie považuji za jakýsi počáteční bod pokračující interakce s mými subjekty.

Jsou ti lidé, které fotografuješ, cizí lidé z ulice?

Někdy jsou to kompletně neznámí lidé, se kterými se snažím spřátelit. Někdy se jedná o rodinu a někdy jsou to přátelé nebo přátelé přátel.

Můj cíl je vidět a poznat jejich stránku, kterou jsem ještě neviděl. A sdělit něco o jejich životě, co v divákovi evokuje emoce. Či dát mu možnost náhlédnout do něčí zkušenosti, která s ním může souviset, týkat se jej a také v něm vyvolat něco silného uvnitř jeho samého. V mnoha případech záměrně fotografuji své subjekty před černým pozadím, abych eliminoval detaily odvádějící pozornost, jindy ale tyto detaily přidávají fotce na kvalitě. Nejsem si jistý proč, ale vždy mám velmi jasnou představu o tom, jak je chci ztvárnit poté, co jsme spolu chvíli hovořili.

Co má na fotografování lidí a pracování tímto způsobem nejraději?

Moc rád mluvím, poznávám nové lidi a sbírám příběhy a dialogy. Fotografie jsou v tomto případě moje vzpomínky.

Co je ta nejdůležitější věc, na kterou by fotograf neměl zapomenout, když pracuje s lidmi?

Samotné sdílení je pro mě velmi důležité. Shledal jsem, že čím více sdílím mé zkušenosti, informace, vášně atd., tím více sdílný je i fotografovaný. A tyto konverzace (předtím než vůbec sáhnu na fotoaparát) mi dávají věci, o kterých si můžeme povídat, jakmile přijde čas na focení. Vždy začnu tím, že se zeptám svého subjektu, jak chce být fotografovaný - zepředu, z profilu, s úsměvem, vážným pohledem, …, což mi pomůže odhadnout jejich přístup k focení. Pak si povídáme o různých věcech a nakonec je požádám o několik věcí, které závisí na jejich typu osobnosti:

- Řekni mi o tvé první lásce. (klik)

- Vzpomeň si na nejhorší den tvého života. (klik)

- … na ten nejlepší. (klik)

- Ukaž mi tvůj oblíbený škleb, jenž jsi měl rád, když ti bylo 6 let.

Řekl bys, že poté co jsi fotografoval 250+ lidí, se na ně díváš jinak?

Samozřejmě. Vidím jak jejich příběhy ožívají. Vidím vášně, naděje a obavy, o kterých jsme mluvili. Nikdy mě neunaví prohlížení si sekvencí fotografiím, které mám moc rád i které mě rozesmutní při jejich editování. Také protože máme dlouhé konverzace, mnoho póz se neopakuje.

another-day-alan-shapiro-fotograf-rozhovor-interview-odcloneno-05.png

Co je důležitější fotograf nebo jeho vybavení?

Rozhodně fotograf... jak každý z nás vidí a co vnášíme do každé situace je mnohem více důležité, než jaký fotoaprát nebo záblesková zařízení používáme. Dej skvělému fotografovi stařičký Instamatic nebo pinhole fotoaparát a nezkušenému Leica nebo Hasselblad foťák a pak porovnej co každý vytvoří.

 

Zaujaly vás fotografie dnešního fotografa? Více jeho skvělých fotek najdete na: http://www.flickr.com/photos/alanshapiro/

© Copyright Alan Shapiro 2011 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a pro již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.