"Co ten blázen fotí?" aneb fotíme na ulici

blog-foceni-street-ulice

Po zadání nového tématu foto mise na tento týden se v diskuzi v naší flickr skupině objevila otázka, na kterou jsem se rozhodl odpovědět tady a teď formou článku, jelikož si myslím, že takový dotaz máme nebo jsme alespoň měli jednou všichni.
 
Jak řešíte fotografování na ulici? Nemyslím tím teď technickou stánku věci, ale spíše reakce okolí. Takové ty pohledy "Co to ten blázen fotí?" já s tím docela bojuji. Někdy mě hloupé poznámky rozhodí tak že inspirace je pryč. Určitě je to jiné ve velkých městech, kde jsou lidé zvyklí na turisty. Ale v malých městech jako je naše je to znát.


V první řadě jsem moc rád, že jsi se na to zeptal Ondřeji. Alespoň za sebe můžu říct, že nejsi sám, kdo se s těmito situacemi musel naučit, a nebo se stále učí, vyrovnat. Dle mé zkušenosti je důležité být slušný, příjemný a pozitivně naladěný. Snažím se mé "subjekty" respektovat a obvykle se setkávám s tím, že i oni mají podobnou snahu. Také je důležité si uvědomit, že lidé mají právo být na ulici nerušeni a žít si poklidně své životy, ale stejně tak i já mám právo fotografovat na veřejnosti, vytvářet umění či si jen tak hrát. Na druhou stranu když vidím situaci, ze které by byla super fotka, ale mám pocit, že by z toho mohlo být více problémů, než užitku, jdu dál.

Podstatné je taky nefotit s pocitem, že dělám něco špatného. A když už se setkám s člověkem se zamračeným pohledem, usměji se na něj. Většinou se jeho pohled změní a také se usměje. Když ne, jdu dál. Ulice je plná mnoha situací a já nefotím proto, abych působil nepříjemnosti mně a ani druhým. Často je dobré dát se s lidmi do řeči a někdy je zase lepší být rychlý a vyfotit někoho dříve než si toho všimne.
A co právo na ochranu osobnosti, na soukromí etc. Budu moci fotky lidí vyfocené na ulici publikovat na internetu? Nejsem právník, tudíž toto berte jenom jako popis mé zkušenosti a ne jako něco, čím by se dalo argumentovat. Ale podle toho, co jsem zjistil, je možné street fotky nahrát např. na flickr (nekomerční využití), když byly pořízeny na veřejnosti bez toho, aby fotografovaná osoba vysloveně vyjádřila svůj nesouhlas. Velmi dobře toto téma zpracoval Jan Škvára na serveru Fotoaparát.cz.
Na závěr bych rád řekl, že jsem vysledoval, že je mnohem snažší fotografovat lidi kompaktním fotoaparátem nebo třeba jen mobilním telefonem než velkou zrcadlovou. Možná bych to začátečníkům i doporučil, než se "otrkají". Na fotografovaných je vidět, že jsou více přirození a nejsou zastrašení velkým fotoaparátem často si malého foťáku nevšimnou.
A úplně nakonec: Buďme lidi, vzájemně se respektujme a pamatujme, že fotografování lidí na ulici je zábava, fotografa to naučí být pohotový a předvídat nepředvídatelné a vidět neviditelné. Přeji mnoho zdaru nejen při focení pro současnou foto misi a těším se na to, co vytvoříme.